Význam – je výborná jedlá houba, ale musí být vždy důkladně tepelně upravená. V syrovém stavu obsahuje toxické látky, které mohou způsobit zažívací potíže.
Období růstu: Červenec – Říjen
Výskyt – roste v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, ale také na pasekách, loukách a travnatých lokalitách. Dává přednost prosvětleným místům a často roste jednotlivě i ve skupinách. Je rozšířená v celé Evropě.
Další jména – Názvy „pravá bedla,“ „bedla jedlá,“ „paraple,“ „paraplíčko,“ „bedla ztepilá,“ „velkobedla,“ a slovenský název „Bedľa vysoká“.
Možná záměna
Hadí vzor na třeni, který je charakteristický zejména pro bedlu vysokou jiné druhy bedel a podobných hub nemají nebo mají třeň bez výrazného vzorování. Jen Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – má podobný „hadí vzor“ jako bedla vysoká, ale je méně výrazný.
- Bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum) – nejedlá s dužninou, která po poranění výrazně červená, může způsobit zažívací potíže.
- Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – je menší houba než bedla vysoká. Způsobuje u některých lidí zažívací obtíže. Mění barvu dužniny po poranění na červenou až oranžovou.
- Bedla ostrošupinná (Echinoderma asperum) – Nejedlá až jedovatá. Nemá pohyblivý prstenec. Její povrch je pokrytý výraznými, ostnitými šupinami.
- Bedla zelenající (Macrolepiota olivascens) – nazelenalý klobouk a lupeny, které při otlaku zelenají. Povrch třeně se při poškození mění na růžovo-načervenalý. Způsobuje u některých lidí zažívací obtíže.
- Bedla tmavohnědá (Macrolepiota mastoidea) – Třeň se při poranění mění na vínově červenou a dužniny na oranžovou. Je jedlá a má jemnou chuť.
- Bedla útlá (Macrolepiota gracilenta) – je štíhlá a menší než bedla vysoká. Jedlá.
- Bedla chřapáčova (Macrolepiota rhacodes f. bohemica) – Nemá pohyblivý prstenec. Je nejedlá.
- Bedla ukoptěná (Macrolepiota konradii) – Povrch třeně oxiduje do růžové až červené barvy, a šupiny jsou rozmístěny paprsčitě. Je jedlá.
- Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) – Jedovatá houba. Třeň roste z pochvy (volva) a na klobouku má světlé šupiny. Může být zaměněna kvůli tvaru, ale vzhled a textura jsou odlišné.
- Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) – Jedovatá. Třeň vyrůstá z pochvy, dospělá houba nemá šupiny na klobouku. Je to jedna z nejnebezpečnějších muchomůrek kvůli obsahu toxinů.
Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub
POPIS
Klobouk: Průměr 10–30 cm. V mládí je protáhle vejčitý a uzavřený, s hnědou barvou. Postupně se klobouk kuželovitě rozevírá a v dospělosti je kulatě klenutý s výrazným, bradavkovitým tmavě hnědým hrbolem uprostřed. Povrch mladých plodnic je hladký a jemně vláknitý. Jak houba roste, pokožka klobouku praská a vytváří odstáté, plstnaté šupiny hnědé barvy, které jsou soustředně rozloženy na světlém (bělavém až krémovém) podkladě. Okraj klobouku je bělavě vláknitý.
Lupeny: Lupeny mají bělavou až krémovou barvu, ve stáří mohou získat okrový až hnědavý nádech. Jsou husté, měkké, křehké a vysoké až 20 mm. V mládí jsou zakryté blanitým závojem, který později mizí. Lupeny jsou u třeně volné a mají hladký okraj. S věkem mírně tmavnou.
.
Třeň: Výška třeně se pohybuje mezi 15–40 cm (150–400 mm) a jeho tloušťka je 1–2,5 cm (10–25 mm). Třeň je válcovitý, s výrazně hlízovitou bází (až 4 cm), což znamená, že se na spodní části rozšiřuje. V mládí je třeň hnědavý, později nad prstenem bělavý a pod prstenem se objevuje charakteristický „hadí“ vzor (tmavé šedohnědé až červenohnědé šupinky), který je tvořen podélným rozpraskáním pokožky. V mládí je vatovitě vycpaný, ale postupně se stává dutým a tuhým.
Prsten: je bílý, posuvný, silnější (vatovitý) a často s ozdobným okrajem. Lze jej snadno přesouvat po třeni a je důležitým znakem pro určení tohoto druhu. Nachází se v horní třetině třeně, je bělavý, mohutný a posuvný, s dvojitým lemem. Z vrchní strany je bílý, zespodu může být hnědavý. Je dvojitý a posuvný. Třeň nemá pochvu, pouze výraznou hlízovitou bázi.
Dužina: Bílá až bělavá a nemění barvu při poškození. Je křehká, vláknitá a v porovnání s jinými houbami málokdy červivá.
Chuť a vůně: Má jemnou houbovou vůni a oříškovou chuť, která je příjemná a charakteristická pro bedlu vysokou.
Druhy z rodu
- Bedla červenající (Macrolepiota rhacodes) – Nejedlá
- Bedla dívčí (Macrolepiota puellaris) – Jedlá
- Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – Jedlá
- Bedla odřená (Macrolepiota excoriata) – Jedlá
- Bedla příbuzná (Macrolepiota affinis) – Jedlá
- Bedla šedohnědá (Macrolepiota olivieri) – Jedlá
- Bedla útlá (Macrolepiota gracilenta) – Jedlá
- Bedla tmavohnědá (Macrolepiota mastoidea) – Jedlá
- Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – Jedlá
- Bedla vyniklá (Macrolepiota prominens) – Jedlá
- Bedla zakouřená (Macrolepiota clelandii) – Jedlá
- Bedla zelenající (Macrolepiota olivascens) – Jedlá
Napsat komentář