Bedla odřená (Macrolepiota excoriata) – je to hodně proměnlivý druh, který je v mnoha ohledech miniaturní podoba bedly vysoké. Je středně velká houba s elegantním štíhlým třeněm a zvonovitým kloboukem, který je uprostřed výrazně hrbolatý. Na klobouku jsou šupiny světle hnědé barvy, které se zřetelně oddělují od světlého podkladu. Třeň je štíhlý a dlouhý, s pohyblivým prstencem. Má viditelně menší prsten a celkově je to drobnější typ bedly.
Význam v kuchyni, ochrana:
Je to jedlá houba s jemnou chutí, která se hodí k různým úpravám, jako je smažení, pečení nebo grilování. V kuchyni se používá podobně jako ostatní bedly. Mladé plodnice jsou nejchutnější, protože starší mohou být tužší.
Období růstu: květen – říjen
Výskyt:
Stanoviště: Bedla štíhlá roste na travnatých místech, okrajích cest, loukách, pastvinách nebo na okrajích lesů. Dává přednost otevřeným a prosluněným stanovištím, kde je bohatý humus.
Rozšíření: Vyskytuje se v mírném pásmu Evropy a Severní Ameriky. V České republice je běžná a snadno ji najdeme na prosvětlených travnatých plochách.
Další jména:
- Bedla odřená – je nejběžnější alternativní název v češtině.
- Anglicky: Slender parasol nebo Frayed parasol.
- Německy: Abgezogener Riesenschirmling.
- Francouzsky: Lépiote déshabillée.
Možná záměna:
Bedlu štíhlou je možné zaměnit s některými dalšími druhy bedel, ale rozdíly jsou rozpoznatelné:
Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – má výrazně větší klobouk, jehož šupiny jsou tmavší a hrubší. Třeň je silnější s hadím vzorem a její prsten je výraznější a větší. Je jedlá.
Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – rovněž podobná, ale má celkově robustnější vzhled a pevnější třeň s výraznějšími šupinami na klobouku. Taktéž jedlá.
Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – má dužninu, která při řezu nebo poškození rychle červená nebo oranžoví. Je jedlá, ale někteří lidé na ni mohou být citliví.
Bedla útlá (Macrolepiota gracilenta) – prstenec často není dobře vyvinutý nebo může chybět, šupinky se snadno odlupují. Je jedlá.
Zde se můžete podívat jejich na nalezižtě, případně na ohrožené druhy hub.
POPIS
- Klobouk: Průměr 5–15 cm. Z počátku je tvar vejčitý, v dospělosti se rozprostře na zvonovitý až ploše rozprostřený, se středovým hrbolem. Povrch je světle krémový s hnědými šupinami, později získává světle hnědý až šedo hnědý povrch. Šupiny se soustřeďují spíše ke středu klobouku. Uprostřed klobouku je tmavší, tupý, nerozpraskaný hrbolek, který může mít až karamelovou barvu. Klobouk je paprsčitě popraskaný. Na okrajích klobouku zůstává zbytek ze závoje (ne prstenu).
- Lupeny: Husté, volné a bílé až krémové barvy. S věkem mohou mírně žloutnout, ve stáří mají růžový nádech.
.
- Třeň: Dlouhý, štíhlý, 5–15 cm dlouhý a 0,5–1,5 cm silný, hladký a masitý. Je dole rozšířený. Barva je bílá, smetanově světlá, s vláknitým povrchem a hnědými pásky. Má pohyblivý prstenec, který může snadno klouzat po třeni. Pod prstenem má sametovou strukturu, někdy posetý jemnými vločkami, s růžově hnědým odstínem. Směrem k bázi je jeho barva sytější. Ve stáří je dutý.
- Prsten je nenápadný, volný a může klouzat směrem dolů k jeho základně. Okraj není třásnitý nebo zřasený. Barva je bělavá, někdy může být téměř neviditelný.
- Dužnina: bílá, postupně je krémově až růžově hnědá. Při otlaku nemění barvu.
- Chuť a vůně:Chuť je nevýrazně, oříškově houbová a vůně je příjemná.
Druhy z rodu Macrolepiota:
- Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – jedlá.
- Bedla šedohnědá (Macrolepiota olivieri) – jedlá.
- Bedla tmavohnědá (Macrolepiota mastoidea) – jedlá.
- Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – jedlá.
- Bedla štíhlá (Macrolepiota excoriata) – jedlá.
- Bedla červenající (Macrolepiota rhacodes) – nejedlá.
- Bedla odřená (štíhlá) (Macrolepiota excoriata) – jedlá
- Bedla příbuzná (Macrolepiota affinis) – jedlá
- Bedla útlá (Macrolepiota gracilenta) – jedlá
- Bedla vyniklá (Macrolepiota prominens) – jedlá
- Bedla zakouřená (Macrolepiota clelandii) – jedlá
- Bedla zelenající (Macrolepiota olivascens) – jedlá
Napsat komentář