BEDLA ČERVENAJÍCÍ

Bedla červenající (Macrolepiota rhacodes) – se vyznačuje tím, že její dužnina po poranění nebo řezu zčervená až oranžově hnědá. Tento znak je jedním z nejvýraznějších a odlišuje ji od jiných podobných druhů bedel. Klobouk je pokrytý světle hnědými, vláknitými šupinami, které jsou na povrchu klobouku nažloutlé až hnědé, po rozkrojení červená, později zhnědne. Okraj klobouku tvoří roztřepené šupiny. Třeň postrádá hadovitý vzorek.

Význam v kuchyni, ochrana: Jedlá houba, ale je třeba být opatrný. Někteří lidé jsou na ni citliví a může způsobovat zažívací potíže, takže pokud ji sbíráte poprvé, je vhodné ji nejprve konzumovat v malém množství. Chuťově je podobná jiným bedlám a dá se připravit smažením, pečením nebo na řízky.

Období růstu:červen – listopad

ZDROJ

Další varianty této houby

Výskyt:

Stanoviště: Bedla červenající roste v různých stanovištích, včetně okrajů lesů, parků, zahrad, na loukách a travnatých plochách. Preferuje humózní půdy a často se vyskytuje v blízkosti kompostu nebo dřeva.

Rozšíření: Vyskytuje se v mírném pásmu Evropy, včetně České republiky, a také v Severní Americe. Najdeme ji na různých typech půd v otevřených i zalesněných oblastech.

Další jména:

• Bedla zahradní – český název
• Anglicky: Shaggy parasol
• Německy: Riesen-Champignon
• Francouzsky: Lépiote déguenillée
• Bedla krvavějící, Bedla třepivá, Bedla zahradní, Biskupská čepice, Biskup
• Bedľa červenejúca – slovenský název pro bedlu červenající.
• Chlorophyllum rhachodes, Macrolepiota rhachodes – správné vědecké názvy.
• Chlorophyllum rachodes, Macrolepiota rachodes, Lepiota rachodes – chybné varianty vědeckého názvu, správně je rhachodes.
• Chlupatý slunečník – volný překlad z angličtiny.

Zde se můžete podívat jejich na nalezižtě, případně na ohrožené druhy hub.

Možná záměna:

Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – Bedla vysoká nečervená při poranění nebo řezu. Třeň má charakteristický hadí vzorek (tmavé a světlé pruhování). Celkově je větší a robustnější než bedla červenající. Je jedlá.

Bedla tmavohnědá (Macrolepiota mastoidea) – Klobouk bedly tmavohnědé je pokryt tmavě hnědými šupinami a také třeň je pokryt šupinkami, což ji odlišuje od bedly červenající. Navíc dužina po řezu nemění barvu. Je jedlá.

Bedla hnědočervenající (Chlorophyllum brunneum) – velmi podobná bedle červenající, dužnina po poranění nebo řezu výrazněji zbarvuje do červena, hněda až oranžova,  ještě výrazněji a rychleji. Může způsobit silnější zažívací potíže, proto je považována za jedovatou.

Bedla dívčí (Macrolepiota puellaris) – je menší než bedla červenající, s kloboukem kolem 5–10 cm. Při řezu nebo poranění dužina slabě růžoví, ale nečervená tak výrazně jako u bedly červenající. Je jedlá

Bedla šedohnědá (Macrolepiota olivieri) – má méně vyvinutou hlízu u báze třeně. Barva klobouku je podobná barvě šupin, což ji odlišuje od bedly červenající s kontrastními šupinami. Často se zaměňuje kvůli podobnosti tvaru a barvy, ale nečervená při poškození nebo řezu. Je jedlá

POPIS

• Klobouk: 50 – 200 mm, v mládí je kulovitý, pak zvoncovitý a později ploše rozprostřený s mírným středovým hrbolem. Povrch je bílý až krémový, pokrytý výraznými šupinkami, které jsou světle hnědé až hnědé. Střed klobouku je hladký, světle hnědý, v mládí je světle šedý, brzo rozpuká na široké tmavě hnědé šupiny (uspořádané soustředně) na bílém podkladě. Okraj klobouku tvoří roztřepené šupiny, jen zřídka kdy se rozevře do úplné roviny. Po otlačení červená, později zhnědne.
• Lupeny:  Jsou bílé nebo krémově bílé, husté, tenké, u středu volné, při otlačení červenají, často s nahnědlým okrajem.  Lupeny jsou vysoké 12 – 16 mm.

.

• Třeň:  Štíhlý a krátký, 10–20 cm dlouhý a 1–2 cm silný. Vláknitý, hladký, válcovitý, dutý, šedohnědý, bez šupinatého tygrovaní, na bázi tlustě hlízovitý. Barva třeně je bílá až krémová, u základny může být růžově hnědá.
• Prstenec: V horní části je dvojitý a blanitý. Velký, volný a posuvný, bílý až krémový.
• Dužnina: Bílá, při poranění zčervená až oranžově hnědá. Ve stáří může být tužší.
• Chuť a vůně: Má nevýraznou, jemnou chuť a příjemnou houbovou vůni. Některé prameny uvádějí mírně oříškovou příchuť. Doporučuje se zpracovávat mladší plodnice kvůli lepší konzistenci.

Druhy z rodu Macrolepiota:

• Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – jedlá.
• Bedla šedohnědá (Macrolepiota olivieri) – jedlá.
• Bedla tmavohnědá (Macrolepiota mastoidea) – jedlá.
• Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – jedlá.
• Bedla štíhlá (Macrolepiota excoriata) – jedlá.
• Bedla červenající (Macrolepiota rhacodes) – nejedlá.
• Bedla odřená (štíhlá) (Macrolepiota excoriata) – jedlá
• Bedla příbuzná (Macrolepiota affinis) – jedlá
• Bedla útlá (Macrolepiota gracilenta) – jedlá
• Bedla vyniklá (Macrolepiota prominens) – jedlá
• Bedla zakouřená (Macrolepiota clelandii) – jedlá
• Bedla zelenající (Macrolepiota olivascens) – jedlá

Houby z tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: