*BEDLA ŠTÍHLÁ

Bedla štíhlá (Macrolepiota mastoidea) – Nejvýraznějším znakem bedly štíhlé je její zvonovitý až kuželovitý klobouk s výrazným hrbolkem uprostřed (tzv. mamilloidním tvarem), který připomíná bradavku. Povrch klobouku je bílý až světle hnědý s tmavšími šupinkami, které se nepravidelně rozbíhají. Důležitý znak je také tenký, dlouhý a štíhlý třeň s volně posazeným prstencem.

Význam – je to jedlá houba, ceněná pro svou příjemnou chuť a vůni, ale vyžaduje opatrnost při sběru, aby nedošlo k záměně s jedovatými druhy bedel.  Konzumovat se doporučují především klobouky, které jsou chutnější než třeně.

Období růstu: červenec – říjen

ZDROJ

Další varianty této houby

Výskyt: Stanoviště, Rozšíření

Bedla štíhlá roste v listnatých i jehličnatých lesích, na okrajích lesů, pasekách, loukách nebo parcích. Preferuje lehčí půdy, a to jak kyselé, tak neutrální. Rozšíření je poměrně široké, najdeme ji v celé Evropě, ale i v dalších mírných oblastech světa.

Další jména

V některé literatuře je označována jako „bedla kuželovitá“.

Možná záměna

• Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – Jedlá. Má opravdu méně šupinatý klobouk a méně výrazný středový hrbolek. Navíc je obecně větší než bedla štíhlá a má charakteristický hadovitě vzorovaný třeň.
• Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – Nejedlá (může způsobit zažívací potíže). Její typický znak je změna barvy při otlaku, kdy dužnina zčervená nebo zrůžoví. Také má výraznější prsten, který je často pohyblivý.
• Bedla příbuzná (Macrolepiota affinis) – Jedlá. Je podobná bedle štíhlé, ale klobouk bývá méně šupinatý. Její šupiny jsou více rozprostřené, což dodává klobouku hladší vzhled.
• Bedla odřená (Macrolepiota excoriata) – Jedlá. Má opravdu kratší třeň ve srovnání s bedlou štíhlou a obvykle je i celkově menší. Povrch třeně je hladký nebo jemně zrnitý, na rozdíl od bedly štíhlé, která může mít třeně šupinatější.
• Bedla Rickenova (Macrolepiota rickenii) – Jedlá. Velmi podobná bedle štíhlé, s výrazným hrbolkem na klobouku. Mívá tmavší a více kontrastní šupiny na klobouku.
• Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – Jedlá, ale chráněná. Vyznačuje se řidšími a většími šupinami na klobouku než bedla štíhlá. Tato houba je zřídka se vyskytující a je proto chráněná, proto by se neměla sbírat.

Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít  naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub 

POPIS

• Klobouk: Klobouk je 5–12 cm široký, v mládí zvonovitý, později rozprostřený s výrazným středovým hrbolem. Barva je bílá až světle hnědá, s tmavšími šupinkami na povrchu, které mohou být jemně plstnaté.
• Lupeny: Lupeny jsou volné, husté a křehké. Mají bílou nebo krémovou barvu a s věkem tmavnou do hněda.

.

Třeň: je 10–15 cm dlouhý a 0,5–1,5 cm široký, válcovitý a na bázi mírně ztlustlý. Je světle hnědý až bílý a pokrytý jemnými šupinkami.

Prsten na třeni je blanitý a volně pohyblivý.

Dužnina / chuť:  je bílá, kompaktní a nemění barvu po poranění. Je jemná, měkká a bez specifických pachů.

Druhy z rodu Macrolepiota:

• Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – jedlá.
• Bedla šedohnědá (Macrolepiota olivieri) – jedlá.
• Bedla tmavohnědá (Macrolepiota mastoidea) – jedlá.
• Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – jedlá.
• Bedla štíhlá (Macrolepiota excoriata) – jedlá.
• Bedla červenající (Macrolepiota rhacodes) – nejedlá.
• Bedla odřená (štíhlá) (Macrolepiota excoriata) – jedlá
• Bedla příbuzná (Macrolepiota affinis) – jedlá
• Bedla útlá (Macrolepiota gracilenta) – jedlá
• Bedla vyniklá (Macrolepiota prominens) – jedlá
• Bedla zakouřená (Macrolepiota clelandii) – jedlá
• Bedla zelenající (Macrolepiota olivascens) – jedlá

Houby z tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: