Období růstu: Červenec – Říjen
Výskyt: roste spíše ve světlých listnatých nebo smíšených lesích a také na okrajích lesů, loukách, pasekách či v parcích. V jehličnatých lesích ji najdete spíše vzácně. Preferuje půdy bohatší na vápník a často se vyskytuje na travnatých místech
Další jména:
Další jména: Bedla dívčí je skutečně někdy označována jako „malá bedla“ kvůli své menší velikosti ve srovnání s jinými druhy rodu Macrolepiota.
„Bedľa hustošupinatá“ slovenský.
Synonyma: Mezi vědecká synonyma patří: Leucoagaricus nympharum, Lepiota puellaris, Macrolepiota nympharum, Leucocoprinus puellaris
Možná záměna
- Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – Správně uvádíte, že je mnohem větší a robustnější než bedla dívčí a nečervená na řezu. Má větší šupiny na klobouku a třeň s charakteristickým „hadím“ vzorem. Jedná se o jedlou a velmi ceněnou houbu.
- Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – Velikostně podobná bedle dívčí, ale má tmavší šupiny a výraznější, často blanitý prsten. Tato houba je také jedlá.
- Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – Masitější než bedla dívčí a při poranění nebo na řezu červená výrazněji. Dužnina rychle mění barvu na červenooranžovou, což je klíčový rozdíl. Někteří lidé mohou mít na tuto houbu alergické reakce, takže je třeba ji konzumovat s opatrností, i když je technicky jedlá.
Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub
POPIS
- Klobouk: Klobouk má průměr 40–100 mm. V mládí je téměř kulovitý, postupně se stává vejčitým až vyklenutým a v dospělosti může být plochý s mírně vystouplým středem. Povrch klobouku je pokrytý jemnými vláknitými šupinami, které jsou trojúhelníkovité a uspořádané soustředně na světlejším podkladu. Šupiny jsou v mládí bílé až našedlé, později hnědnou. Střed klobouku (středový hrbol) zůstává hladký a postupně tmavne do výrazně hnědé. Celková barva klobouku je krémová až světle béžová.
- Lupeny: Lupeny jsou volné, husté, mírně břichaté (zakřivené), mají bílou až krémovou barvu, která ve stáří tmavne do světle hnědé. Při poškození mohou hnědnout.
.
- Třeň: Třeň je válcovitý s mírně hlízovitou bází. Délka se pohybuje mezi 80–160 mm a tloušťka 7–15 mm, u báze může být rozšířen na 20–30 mm. U starších plodnic je třeň dutý. Povrch je hladký, bělavý až krémový, na řezu může lehce červenat, především ve spodní části, a postupně ve stáří získává špinavě hnědou barvu.
- Prsten: Prsten je bělavý, blanitý, obvykle tenký a jemný. Je posunovatelný po třeni a někdy může být méně výrazný.
- Dužina: Dužina je tenká, vatovitá a bílá. Na řezu mírně tmavne, slabě červená hlavně ve třeni. Je křehká, jemná a bez výrazné vůně nebo chuti.
- Chuť a vůně: Chuť je jemná, mírně houbová a příjemná, bez hořkosti či nepříjemných tónů. Vůně je slabá, mírně ředkvová.
Druhy z rodu
- Bedla červenající (Macrolepiota rhacodes) – Nejedlá
- Bedla dívčí (Macrolepiota puellaris) – Jedlá
- Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – Jedlá
- Bedla odřená (Macrolepiota excoriata) – Jedlá
- Bedla příbuzná (Macrolepiota affinis) – Jedlá
- Bedla šedohnědá (Macrolepiota olivieri) – Jedlá
- Bedla útlá (Macrolepiota gracilenta) – Jedlá
- Bedla tmavohnědá (Macrolepiota mastoidea) – Jedlá
- Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – Jedlá
- Bedla vyniklá (Macrolepiota prominens) – Jedlá
- Bedla zakouřená (Macrolepiota clelandii) – Jedlá
- Bedla zelenající (Macrolepiota olivascens) – Jedlá
Napsat komentář