*BEDLA DÍVČÍ

Bedla dívčí (Macrolepiota puellaris) – Bedla dívčí se vyznačuje jemným, světlým kloboukem s šupinami, které jsou světlé až hnědavé. Na rozdíl od některých větších bedel jsou její šupiny poměrně jemné a nenápadné. Třeň je tenký s jemným prstenem a barva celé houby je světle krémová až béžová. Je to něžná zmenšenina bedly červenající, která na řezu tolik nečervená.

Význam – je Jedlá, ale málo využívaná a sbíraná kvůli své menší velikosti a jemné dužnině. V kuchyni je méně ceněná než bedla vysoká, ale lze ji použít podobným způsobem, ale ji do jídla potřeba velké množství. Proto je vhodnější do směsi hub.

Období růstu: Červenec – Říjen

ZDROJ

Další varianty této houby

Výskyt: roste spíše ve světlých listnatých nebo smíšených lesích a také na okrajích lesů, loukách, pasekách či v parcích. V jehličnatých lesích ji najdete spíše vzácně. Preferuje půdy bohatší na vápník a často se vyskytuje na travnatých místech

Další jména:

Další jména: Bedla dívčí je skutečně někdy označována jako „malá bedla“ kvůli své menší velikosti ve srovnání s jinými druhy rodu Macrolepiota.

„Bedľa hustošupinatá“ slovenský.

Synonyma: Mezi vědecká synonyma patří: Leucoagaricus nympharum, Lepiota puellaris, Macrolepiota nympharum, Leucocoprinus puellaris

Možná záměna

Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – Správně uvádíte, že je mnohem větší a robustnější než bedla dívčí a nečervená na řezu. Má větší šupiny na klobouku a třeň s charakteristickým „hadím“ vzorem. Jedná se o jedlou a velmi ceněnou houbu.
Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – Velikostně podobná bedle dívčí, ale má tmavší šupiny a výraznější, často blanitý prsten. Tato houba je také jedlá.
Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – Masitější než bedla dívčí a při poranění nebo na řezu červená výrazněji. Dužnina rychle mění barvu na červenooranžovou, což je klíčový rozdíl. Někteří lidé mohou mít na tuto houbu alergické reakce, takže je třeba ji konzumovat s opatrností, i když je technicky jedlá.

Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub

POPIS

Klobouk: Klobouk má průměr 40–100 mm. V mládí je téměř kulovitý, postupně se stává vejčitým až vyklenutým a v dospělosti může být plochý s mírně vystouplým středem. Povrch klobouku je pokrytý jemnými vláknitými šupinami, které jsou trojúhelníkovité a uspořádané soustředně na světlejším podkladu. Šupiny jsou v mládí bílé až našedlé, později hnědnou. Střed klobouku (středový hrbol) zůstává hladký a postupně tmavne do výrazně hnědé. Celková barva klobouku je krémová až světle béžová.
Lupeny: Lupeny jsou volné, husté, mírně břichaté (zakřivené), mají bílou až krémovou barvu, která ve stáří tmavne do světle hnědé. Při poškození mohou hnědnout.

.

Třeň: Třeň je válcovitý s mírně hlízovitou bází. Délka se pohybuje mezi 80–160 mm a tloušťka 7–15 mm, u báze může být rozšířen na 20–30 mm. U starších plodnic je třeň dutý. Povrch je hladký, bělavý až krémový, na řezu může lehce červenat, především ve spodní části, a postupně ve stáří získává špinavě hnědou barvu.
Prsten: Prsten je bělavý, blanitý, obvykle tenký a jemný. Je posunovatelný po třeni a někdy může být méně výrazný.
Dužina: Dužina je tenká, vatovitá a bílá. Na řezu mírně tmavne, slabě červená hlavně ve třeni. Je křehká, jemná a bez výrazné vůně nebo chuti.
Chuť a vůně: Chuť je jemná, mírně houbová a příjemná, bez hořkosti či nepříjemných tónů. Vůně je slabá, mírně ředkvová.