Bedla Badhamova (Leucoagaricus badhamii) se vyznačuje tmavě hnědým kloboukem s šupinami, jehož dužnina po poranění červená. Na klobouku je celkem nevýrazný hrbolek. Chuť slabě nahořklá. Třeň je bílý, s jemným prstenem, který může být pohyblivý. Červenání dužniny je důležitým znakem, který pomáhá při určování tohoto druhu.
Význam – houba je nejedlá. I když není obecně považována za silně jedovatou, může způsobit zažívací potíže. Z tohoto důvodu se její sběr pro kulinářské účely nedoporučuje.
Období růstu: červen – říjen
Výskyt: Roste v listnatých a smíšených lesích, často na zemi nebo v opadaném listí. Upřednostňuje vlhké, humózní půdy a objevuje se také na okrajích lesů a parcích. Není běžná, ale vyskytuje se roztroušeně po celé Evropě.
Další jména: Bedla Badhamova je někdy označována jako Badhamova bedla. Leucoagaricus badhamii, Czubnik czerwieniejący, Lepiota Badhami.
Možná záměna:
- Bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites) – Jedlá, ale s opatrností. Má bílý klobouk, který nemění barvu po poranění, zatímco bedla Badhamova má tmavší klobouk a dužnina červená.
- Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – Jedlá s opatrností, protože může způsobovat zažívací potíže. Červená po poranění podobně jako bedla Badhamova, ale je větší, s robustnějším třeněm.
- Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) – Nejedlá a jedovatá, po poranění žloutne, zejména na bázi třeně. Liší se svým specifickým žlutým zbarvením po poranění, na rozdíl od červenání bedly Badhamové.
- Bedla šafránová (Chlorophyllum rhacodes): Nejedlá. Má ale robustnější třeň, dužnina výrazně červená po poranění, třeň nemá „hadí“ vzor. Tato houba může způsobit zažívací potíže, takže její konzumace se doporučuje s opatrností.
Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub
POPIS
- Klobouk: Klobouk má průměr 5–12 cm. V mládí je kulovitý, později se rozprostírá do ploššího tvaru. Povrch je tmavě hnědý, pokrytý drobnými šupinami, které jsou výrazné zejména uprostřed. Hrbolek je tupý, hnědavý, směrem ke kraji světlejší až bělavý, jemně plstnatý, hnědě šupinky, po otlačení rychle silně oranžově červená až zhnědne
- Lupeny: Lupeny jsou volné, husté, zpočátku bílé až krémové, ale s věkem mohou nabývat narůžovělého či hnědavého odstínu. Na okraji jsou jemně třásnité.
.
Třeň: Štíhlý, bílý, 6–12 cm dlouhý a 0,5–1 cm širokýválcovitý, zprohýbaný, naspodu mírně ztlustlý, ne však hlízovitý, jemně šupinkovaný, dole narezavělý, v dospělosti kanálkovitě dutý. Po poranění růžoví až červená, zejména v dolní části třeně.
Prsten: V horní třetině úzký, blanitý, nálevkovitě vztyčený, bílý, později víceméně pohyblivý a nakonec opadavý
Dužina: bílá, suchá, vatovitě hebká, po otlačení nebo řezu mírně žloutne, oranžově červená až zhnědne. Tato reakce je obzvláště výrazná na třeni.
Chuť: nevýrazná chuť i vůně, slabě nahořklá.
Druhy z rodu Leucoagaricus:
- Bedla zardělá Leucoagaricus leucothites – Nejedlá
- Bedla americká Leucoagaricus americanus – Nejedlá
- Bedla Badhamova Leucoagaricus badhamii – Nejedlá
- Leucoagaricus rubrotinctus – Nejedlá.
Napsat komentář