Bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites)

Hlavní znaky: Klobouk je hladký, bílý až slabě okrový, bez šupin a bez výrazného hrbolku. Lupeny jsou v mládí bílé, ale velmi brzy růžoví až vínoví, což je jeden z hlavních znaků odlišení od jedovatých muchomůrek (ty mají lupeny vždy bílé). Třeň je bílý, hladký, válcovitý, prsten bývá tenký, blanitý a často mizí. Roste běžně na zahradách, kompostech, parcích a trávnících – tedy mimo les.

Význam – Je to nejedlá houba, může způsobit zdravotní problémy, může být zaměněna s jedovatými druhy, například s některými bílými druhy pečárek, muchomůrek nebo závojenkami, které obsahují toxiny. Je proto důležité ji dobře rozpoznat. Není chráněná.

zardělá

ZDROJ

Další varianty této houby

Výskyt: Roste v travnatých porostech, na okrajích lesů, v parcích, zahradách či loukách. Upřednostňuje půdy s vyšším obsahem humusu, ale může se vyskytovat i na jiných typech půd. Je široce rozšířená po celé Evropě.

Další jména – Občas bývá také označována jako bedla bílá, bedla stydlivá, bedla ruměná

Možná záměna

1. Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – nejedlá – Dužnina po poranění červená, třeň silnější, klobouk plstnatý, výrazný pohyblivý prsten, chybí oranžové tóny.

2. Bedla šupinatá (Chlorophyllum brunneum) – jedovatá – Silně červenající dužnina i u báze třeně, klobouk tmavě a hustě šupinatý, dvojitý prsten, bez oranžového pásu na třeni.

3. Bedla chřapáčová (Lepiota helveola / brunneoincarnata) – smrtelně jedovatá – Výrazně menší, hladký nebo jemně šupinkatý klobouk, slabý nebo žádný prsten, třeň tenký, bez oranžového nádechu.

4. Bedla štíhlá (Macrolepiota mastoidea) – jedlá – Větší, štíhlejší plodnice, klobouk s kuželovitým hrbolem, jemné šupiny, bez oranžového zabarvení na třeni či prstenu.

5. Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) – smrtelně jedovatá – Klobouk bílý a hladký, lupeny světle žluté až olivové, třeň bez prstenu, moučná vůně, žádné oranžové zabarvení.

6. Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) – jedovatá – Klobouk bílý, báze třeně výrazně žloutne po poranění, typický zápach po karbolu, hnědé lupeny, žádný oranžový pás.

7. Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) – smrtelně jedovatá – Celá bílá houba s hladkým lesklým kloboukem, lupeny bílé, prsten na třeni, výrazná pochva na bázi, žádné oranžové zbarvení.

8. Polní žampion (Agaricus campestris) – jedlý – Klobouk bílý, lupeny růžové až čokoládově hnědé, třeň bez oranžového zbarvení, žádný oranžový prsten.

9. Bedla červenolupenná (Chlorophyllum brunneum) – jedovatá – Klobouk s vínově hnědým středem, šupiny výrazné, dužnina výrazně červená po řezu, větší než bedla zardělá.

Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít  naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub 

Růst a životnost plodnice

  • Doba růstu: Plodnice vyrůstají z malého vajíčka do plně otevřeného klobouku za 3–6 dní.

  • Životnost plodnice: V dobrém stavu vydrží nanejvýš 3–7 dní. Pak začínají lupeny tmavnout, houba měkne a rozkládá se.

  • Sezóna výskytu: Objevuje se od června do října, na zahradách, kompostech, trávnících a parcích.

  • Trvanlivost v přírodě: Plodnice jsou poměrně křehké a krátkověké – za deštivého počasí rychle vodnatí, v suchu křehnou.

Uchovávání

Nedoporučuje se, protože může způsobovat zažívací potíže.

POPIS

  • Klobouk: Klobouk bedly zardělé má průměr 3–12 cm. V mládí je kulovitý až zvonovitý, postupně se rozprostírá do vyklenutého až téměř plochého tvaru, často s mírným středovým hrbolkem. Povrch klobouku je hladký, hedvábně lesklý, zpočátku čistě bílý, někdy až krémový. V dospělosti může povrch klobouku získat nažloutlý nebo krémový odstín. Šupinky nebo vločky se objevují jen zřídka a jsou velmi jemné.
  • Lupeny: Volné, husté, zpočátku čistě bílé až krémové, postupně jak houba stárne, mohou získat růžový nádech.

.

  • Třeň: Bílý třeň, výjmečně má růžové odstíny. Třeň je  nad prstencem hladký, podélně fibrilující (s jemnými vlákny) dole má baňatou základnu. Velikost třeně (6 až 10 cm dlouhý a 5 až 8 mm tlustý) odpovídá běžným rozměrům.
  • Prsten: Je jemně blanitý a mírně pohyblivý, může být nevýrazný nebo mizí s věkem.
  • Dužnina: Je bílá, jemná a měkká. Po poranění obvykle nezmění barvu a zůstává bílá.
  • Chuť a vůně: Má spíše nevýraznou chuť a slabou houbovou vůni.

Druhy z rodu Leucoagaricus:

Bedla zardělá Leucoagaricus leucothites – Nejedlá

Bedla americká Leucoagaricus americanus – Nejedlá

Bedla Badhamova Leucoagaricus badhamii – Nejedlá

Houby z tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: