Bedla Badhamova (Leucoagaricus badhamii):

Hlavní nezaměnitelné znaky 

  • Klobouk bílý, vláknitý, jemně šupinkatý, při poranění rychle červená až vínově hnědne.
  • Lupeny bílé, velmi brzy však vínově červenají, což je hlavní a nápadný znak.
  • Třeň bílý, válcovitý, při otlaku červená, báze bývá mírně hlízovitá.
  • Prsten tenký, blanitý, bílý, může být posuvný.
  • Dužnina bílá, ale po poranění okamžitě červená až hnědne.
  • Vůně nevýrazná, chuť spíše nahořklá.
  • Roste na zahradách, kompostech a ve vlhčích travnatých místech.

Význam v kuchyni

houba je nejedlá. I když není obecně považována za silně jedovatou, může způsobit zažívací potíže. Z tohoto důvodu se její sběr pro kulinářské účely nedoporučuje.

badhamii

ZDROJ

Další varianty této houby

Výskyt: Roste v listnatých a smíšených lesích, často na zemi nebo v opadaném listí. Upřednostňuje vlhké, humózní půdy a objevuje se také na okrajích lesů a parcích. Není běžná, ale vyskytuje se roztroušeně po celé Evropě.

Další jména: Bedla Badhamova je někdy označována jako Badhamova bedla. Leucoagaricus badhamii,  Czubnik czerwieniejący, Lepiota Badhami.

Možná záměna:

1. Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – nejedlá – Dužnina červená až oranžová po poranění, třeň kratší a silnější, prsten silný a pohyblivý, klobouk plstnatější.

2. Bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum) – jedovatá – Dužnina silně červenající v celé plodnici, báze třeně hnědne, klobouk tmavě šupinatý, prsten dvojitý. ⚠️ Záměna možná při sběru mladých plodnic.

3. Bedla zelenající (Macrolepiota olivascens) – nejedlá / podezřelá – Klobouk a lupeny zelenají při otlaku, třeň růžoví, vůně nasládlá, šupiny drobnější.

4. Bedla ostrošupinná (Echinoderma asperum) – jedovatá až nejedlá – Klobouk s ostnitými, tvrdými šupinami, nepohyblivý prsten, třeň bez kresby.

5. Bedla chřapáčová (Lepiota helveola / brunneoincarnata) – smrtelně jedovatá – Výrazně menší, klobouk hladký nebo jemně šupinkatý, prsten slabý nebo chybí, třeň bez kresby. ⚠️ Nebezpečná hlavně u malých mladých bedel.

6. Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) – smrtelně jedovatá – Klobouk hladký, bělavý, lupeny žlutavé až olivové, třeň bez prstenu, moučná vůně. ⚠️ Riziko u bílých kulovitých plodnic bedel.

7. Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) – jedovatá – Klobouk hladký, báze třeně žloutne po poranění, karbolový zápach, lupeny růžové až hnědé. ⚠️ Záměna možná u mladých bílých bedel.

8. Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) – jedovatá – Třeň s pochvou, klobouk s bílými bradavkami, prsten blanitý, chybí šupiny i změna barvy dužniny. ⚠️ Záměna hrozí u mladých kulovitých plodnic.

9. Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) – smrtelně jedovatá – Klobouk hladký, třeň s pochvou a prstenem, barva variabilní, lupeny bílé, dužnina nemění barvu. ⚠️ Smrtelně nebezpečná záměna v mládí!

Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít  naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub 

Růst a životnost plodnice

  • Doba růstu: Plodnice vyrůstají poměrně rychle, během 3–6 dní se z malého zárodku rozvine plně vyvinutý klobouk.

  • Životnost plodnice: V dobrém stavu vydrží nanejvýš 5–8 dní. Poté začínají lupeny tmavnout a celá houba měkne.

  • Sezóna výskytu: Objevuje se od července do října, obvykle na travnatých plochách, v zahradách a parcích.

  • Trvanlivost v přírodě: Plodnice jsou křehké a rychle podléhají rozkladu – po několika dnech už bývají nevhodné k určení.

Uchovávání

Houba se nekonzumuje, proto se neskladuje.

POPIS

  • Klobouk: Klobouk má průměr 5–12 cm. V mládí je kulovitý, později se rozprostírá do ploššího tvaru. Povrch je tmavě hnědý, pokrytý drobnými šupinami, které jsou výrazné zejména uprostřed. Hrbolek je tupý, hnědavý, směrem ke kraji světlejší až bělavý, jemně plstnatý, hnědě šupinky, po otlačení rychle silně oranžově červená až zhnědne
  • Lupeny: Lupeny jsou volné, husté, zpočátku bílé až krémové, ale s věkem mohou nabývat narůžovělého či hnědavého odstínu. Na okraji jsou jemně třásnité.

.

Třeň: Štíhlý, bílý, 6–12 cm dlouhý a 0,5–1 cm širokýválcovitý, zprohýbaný, naspodu mírně ztlustlý, ne však hlízovitý, jemně šupinkovaný, dole narezavělý, v dospělosti kanálkovitě  dutý. Po poranění růžoví až červená, zejména v dolní části třeně.

Prsten: V horní  třetině  úzký,  blanitý, nálevkovitě  vztyčený,  bílý,  později  víceméně  pohyblivý  a  nakonec  opadavý

Dužina: bílá, suchá, vatovitě hebká, po otlačení nebo řezu mírně žloutne, oranžově červená až zhnědne. Tato reakce je obzvláště výrazná na třeni.

Chuť: nevýrazná chuť i vůně,  slabě nahořklá.

Druhy z rodu Leucoagaricus:

  • Bedla zardělá Leucoagaricus leucothites – Nejedlá
  • Bedla americká Leucoagaricus americanus – Nejedlá
  • Bedla Badhamova Leucoagaricus badhamii – Nejedlá
  • Leucoagaricus rubrotinctus – Nejedlá.

Houby z tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: