V jedné malé chaloupce, která stála na okraji vesnice, žili dědeček a babička. Jednou dostal dědeček velkou chuť na koblížek. Šel tedy za babičkou a poprosil ji:
„Babičko, usmaž mi prosím k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.”
Babička se tedy dala do přípravy koblížku. Vzala mouku, smetanu, vejce a cukr, udělala těsto a usmažila krásný kulatý koblížek. Protože ale byl horký, položila jej na okno, aby vychladl. Jenže koblížkovi se na okně nechtělo sedět. Chvíli koukal nalevo, potom napravo, vidí louku, vesnici, cestu a za ní les. Seskočil z okna a už se po té cestě kutálí pryč. Kutálí se kolem louky, a šup, už je v lese.
Tam potká zajíce: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už se olizuje.
„Nejez mě, zajíčku, zazpívám ti písničku.” Zajíc nastražil uši a koblížek se dal do zpěvu:
„Já koblížek, z mouky dělaný, smetanou mísený, na másle smažený, na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl, babičce jsem utekl, a tobě zajíčku, uteču taky!”
A kutálel se, až se za ním prášilo. Než se zajíček vzpamatoval, byl už koblížek pryč.
Kutálel se dál a potkal šedého vlka. Vlk byl stále hladový, jako každý správný vlk. Zastoupil koblížkovi cestu a povídá:
„Koblížku, koblížku, já tě sním!” A vycenil na koblížek zuby.
„Nejez mě, vlku, zazpívám ti písničku.” Vlk tedy zavřel tlamu a koblížek se dal do zpěvu:
„Já koblížek, z mouky dělaný, smetanou mísený, na másle smažený, na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, a tobě vlku uteču taky!”
Kutálel se dál a potkal medvěda huňáče. Medvěd má rád sladké a tak se zálibně koukl na koblížek a povídá:
„Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už natahuje tlapy.
„Nejez mě, medvěde, zazpívám ti písničku.” Medvěd se posadil a koblížek se dal do zpěvu:
„Já koblížek, z mouky dělaný, smetanou mísený, na másle smažený, na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utekl, a tobě medvěde uteču taky!”
A než se medvěd vzpamatoval, kutálel se dál, kde potkal lišku chytračku. Ta k němu hned běžela: „Vítám tě, koblížku! Jak jsi hezoučký, kulaťoučký, červeňoučký!”
A koblížek se začervenal ještě víc. Byl rád, že ho liška pochválila, a hned spustil svoji písničku:
„Já koblížek, z mouky dělaný, smetanou mísený, na másle smažený, na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utekl, medvědovi jsem utekl, a tobě, liško, taky uteču!”
„To je ale krásná písnička,” povídá liška a naklonila se ke koblížkovi, „ale já už jsem moc stará a nějak špatně slyším. Vyskoč a posaď se mi na čumák, ať tě lépe slyším. A zazpívej mi ještě jednou a hlasitěji.”
Koblížek se zaradoval, že se lišce líbí jeho písnička, vyhoupl se ji tedy na čumák a začal zpívat:
„Já koblížek, z mouky…”
Liška udělala ham a snědla ho.
Napsat komentář