Byl jeden král a měl tři syny. Jednou je k sobě povolal a řekl: „Milé děti! Jste uţ nyní dospělí; máte čas, abyste se postarali sobě o nevěsty. Udělejte si kaţdý po střelce, jděte na zakázaná luka a vystřelte v rozličné strany. V který dům čí střela padne, v tom sobě vezme nevěstu.“ Královicové udělali sobě po střelce, vyšlí na zakázaná luka a vystřelili: nejstarší bratr v pravou stranu, prostřední v levou, a nejmladší, který se nazýval Ivan bohatýr, pustil svou střelu přímo. Potom šel kaţdý hledat své střelky. Nejstarší bratr našel svou střelku u ministra a prostřední u jenerala, i obadva pojali za ţeny jích krásné dcery. Ale Ivan bohatýr dlouho nemohl najiti střelky své a byl velmi zarmoucen; celé dva dni chodil po lesích a horách, a na třetí den zašel v bahno i spatřil velikou ţábu, ana v hubě drţela jeho střelu. Ivan bohatýr chtěl ujiti a od své nalezené střely upustiti; ale ţabka zavolala: „Kva-kva! Ivane bohatýře, pojď ke mně a vezmi si svou střelku, sic nikdy z tohoto bahna nevyjdeš,“ Po těch slovech ţabka se převrhla – a v tom okamţení vyskytla se tu překrásná besídka. Ivan bohatýr vešel do besídky. „Vím,“ řekla ţabka, „ţes uţ třetí den nic nejedl; nechceš-li něčeho pojisti?“ Po té ţabka opět se převrhla – a hned se tu vyskytl stůl se všelikým jídlem a pitím. Ivan bohatýr sedl za stůl a najedl i napil se. „Poslouchej,“ řekla mu ţabka, „tvá střela zalítla ke mně, ty si mě musíš vzíti za ţenu; pakli nevezmeš, nevyjdeš z tohoto bahna.“ Ivan bohatýr se zarmoutil a nevěděl, co dělati; potom se rozmyslil a vzal ţabku s sebou i přinesl ji domů. Bratří i nevěsty začali se mu vysmívati. Nastal den, v který se musil Ivan bohatýr oţeniti: on jel v kočáře a ţabku nesli do dvorce na zlaté míse. Kdyţ nastala noc a ţenich s nevěstou odešli do svých pokojů, sňala ţába se sebe ţabí kůţí a udělala se překrásnou pannou; a za dne opět se proměnila v ţábu. Ivan bohatýr byl s ní spokojeně i šťastně ţiv. Po některém čase dal si král své syny zavolati a řekl jim: „Milé dětí! nyní jste uţ všickni tři ţenatí; rád bych, aby mi vaše ţeny, a mé nevěsty, udělaly kaţdá košili.“ Po té jím dal po kusu plátna a řekl, aby ty košile byly do zejtřka hotovy. Starší bratří přinesli plátno svým ţenám, a ty hned začaly svolávati komorné, matičky a selské krásné panenky, aby jim 69 pomohly košili ušiti. Komorné a matičky hned přiběhly a daly se do práce: některá stříhala, některá šila. Mezitím poslaly nevěsty sluţku se podívat, jak bude ţabka košili šiti. Jak sluţka vstoupila k Ivanu bohatýru do pokoje, tu on právě přinesl plátno a smutně je poloţil na stůl. „Coţ jsi tak smuten, Ivane bohatýře?“ řekla ţabka, a on odpověděl: „Kterak nemám býti smuten? Otec přikázal, aby z tohoto plátna jemu do zejtřka ušita byla košile.“ – „Neměj ţádné starosti,“ řekla ţabka, „a jdi spat; ráno bývá moudřejší neţli večer – všecko se to udělá.“ Po té vzala nůţky a rozstříhala to celé plátno na malé kousky; potom otevřela okno a vyhodila je ven na vítr i řekla: „Bujní větrové! rozneste ty kousky a ušíte tchánovu košili.“ Sluţka šla a pověděla královnám, ţe ţabka celé plátno rozstříhala na malé kousky a vyhodila oknem. Ty smály se ţabce a řekly: „Co as její muţ zejtra králi přinese!“ Na druhý den, kdyţ Ivan bohatýr se vyspal, podala mu ţabka košili: „Tu máš, milý Ivane bohatýře! Dones tu košili svému otci.“ Ivan bohatýr vzal košili a donesl ji svému otci, a starší bratří také své košile přinesli. Napřed jí králi podal nejstarší bratr; král podíval se na ni a řekl: „Ta košile je tak ušita, jak obyčejně šijou.“ Potom se podíval na tu, kterou druhý syn přinesl a řekl, ţe ta košile nic lepší ušita není. Ale kdyţ nejmladší syn jemu košilí podal, nemohl se král ani dost nadiviti; nebylo na ní ani jedinkého švu znáti. I řekl: „Tu košili mi dávejte jen v největší svátky.“ Podruhé král zase povolal k sobě syny své a řekl jim: „Milé děti, rád bych věděl, umějí-li vaše ţeny vyšívati zlatem a stříbrem; naberte sobě hedbáví, stříbra i zlata, aby mi do zejtřka udělala kaţdá po koberci.“ Zeny starších královiců začaly svolávati komorné, matičky a selské krásné panenky, aby jim pomohly vyšívati koberce. Ty hned přišly a začaly vyšívatí: některá stříbrem, některá zlatem. Mezitím opět poslaly sluţku se podívat, co bude ţabka dělati. Ivan bohatýr přinesl si domů zlato, stříbro i hedbáví a byl velmi smuten. Ţabka, sedíc na stolici, řekla: „Kva, kva, kva! Coţ jsi tak smuten, Ivane bohatýře?“ – „Kterak nemám smuten býti? Otec poručil, aby tím stříbrem, zlatem a hedbávím do zejtřka byl vyšitý koberec.“ – „Neměj ţádné starosti,“ řekla ţabka, „jdi spat, ráno bývá moudřejší neţli večer.“ Po té vzala nůţky a všecko hedbáví rozstříhala, stříbro i zlato roztrhala a vyhodila oknem, řkouc: „Bujní větrové! Přineste mi ten koberec, kterým můj otec zakrýval okna.“ Kdyţ to sluţka všecko nevěstám 70 vyprávěla, umínily si, ţe také tak udělají. I čekaly dlouho, ale vidouce, ţe větrové jim kobercův nepřinášejí, poslaly koupit stříbra, zlata i hedbáví a daly se do vyšívání koberců jako prvé. Ráno, jakmile Ivan bohatýr vstal, ţabka mu koberec podala. Tu všickni tři bratří přinesli své koberce k otci; on pak vzal koberec napřed od nejstaršího, podíval se naň a povídá: „Ten koberec hodí se na koně; aby nezmokli.“ Podíval se druhému na koberec a řekl: „Ten se můţe prostírat v předním pokoji, aby si oň utírali nohy.“ Potom vzal koberec od nejmladšího syna, divil se’a řekl: „Tímhle kobercem mi prostírejte stůl jen o slavnostech.“ Koberec Ivana bohatýra dal schovati a druhým synům koberce vrátil, řka: „Doneste je svým ţenám a řekněte, aby si jich nechaly!“ Potom po třetí řekl král synům svým: „Nyní, milé dětí, rád bych, aby mi vaše ţeny, kaţdá sama, upekly po chlebu.“ Kdyţ o tom královny uslyšely, ihned poslaly sluţku se podívat, co bude dělati ţabka. V tu chvílí přišel Ivan bohatýr do svých pokojův a byl velmi smuten. „Kva, kva, kva! coţ jsi tak smuten?“ tázala se ho ţabka. – „Jak pak nemám smuten býti? Otec poručil, abys mu upekla chléb,“ – „Neměj ţádné starosti, všecko udělám!“ I dala přinésti díţ, mouky a vody: vysypala mouku do díţe, nalila vody, udělala těsto, vylila je do studené peci a zahradila, i řekla: „Ať se upeče chléb pěkný, čistý, kyprý a bílý jako sníh!“ – Sluţka vrátila se k nevěstám a řekla: „Nevím, proč král ţabku tak chválí; vţdyť nic neumí udělati!“ Kdyţ nevěsty to všecko vyzvěděly, umínily si, ţe taky tak udělají, jako ţabka; i zadělaly mouku studenou vodou a vylily do studené peci; ale vidouce, ţe se jích těsto rozplynulo, daly si přinésti jiné mouky, zadělaly své chleby teplou vodou a vsadily je do vytopené peci. I bály se, aby se neopozdily, a pospíchaly tak, ţe té jedné chléb se připálil a té druhé se nedopekl; ale ţabka vyndala svůj chléb z peci pěkný, čistý, kyprý a bílý jako sníh. Bratří přišli k otci ä přinesli kaţdý svůj chléb. Král vzal od nejstaršího syna chléb, podíval se naň a řekl: „Takový chléb moţná jen z nouze jisti!“ Potom vzal od druhého syna povídá: „Tenhle chléb je taky takový!“ Ale kdyţ mu nejmladší syn podal svůj chléb, řekl král, aby mu ten chléb dávali na stůl, kdyţ budou hosti u něho. „Milé děti!“ doloţil král, „vaše ţeny udělaly mi všecko, co jsem poručil, a proto ţádám vás, abyste zejtra se svými ţenami přijeli do mého dvorce na oběd.“ Královicové 71 vrátili se k ţenám. Ivan bohatýr byl velmi smuten a přemýšlel: „Kterak já s sebou povezu ţabku?“ A ţabka, sedíc na stolici, otázala se ho: „Kva, kva, kva! proč, Ivane bohatýře, jsi tak zarmoucen?“ Ivan bohatýr odpověděl: „Kterak nemám sermoutiti? Otec poručil nám všem, abychom k němu zejtra přijeli do dvorce s ţenami; kterak já tebe tam povezu?“ – „Neměj ţádné starosti,“ řekla ţabka, „ráno bývá moudřejší neţli večer; jdi spat.“ Na druhý den Ivan bohatýr sebral se a jel do dvorce; a nevěsty poslaly opět sluţku se podívat, v čem ţabka pojede? Tu právě ţabka otevřela okno a křikla silným hlasem: „Oh, vy bujní větrové! Leťte tam do mé říše a řekněte, aby přijel nádherný kočár se vší úpravou, se sluţebníky, hajduky, běhouny a předjíţdníky.“ Potom zavřela okno a sedla na stůl. Uţ se všickni sjeli do dvorce, jen ještě čekali na ţabku; tu nenadále běţí běhouni, skáčí předjíţdníci, a za nimi jede velmi nádherný kočár. Král si myslil, ţe k němu jede nějaký jiný král anebo královic a šel ho přivítat. „Nechoďte, otče!“ řekl Ivan bohatýr, „jedeť to moje ţabka ve skořápce.“ Kočár přijel a z něho vyšla Ivana bohatýra ţena a byla tak krásná, ţe se všickni podivili. Sedli za stůl; ţabka, čeho nedopila, to vlila do rukávu a kosti dávala do druhého rukávu. Druhé nevěsty to vidouce, dělaly taky tak: čeho nedopily, vlily do rukávu; čeho nedojedly, dávaly do druhého. Kdyţ od stolu vstali, začala hudba hráti a ţabka šla tancovat: máchnula jedním rukávem – a hned tu stálo na loket vody; máchnula druhým – a po vodě plavaly husy a labutě, takţe všickni, to vidouce, nadiviti se nemohli její chytrosti; a jak přestala tancovatí, zmizelo všecko: voda, husy i labutě. Potom šly tancovat druhé nevěsty; a jak máchnuly svými rukávy, všecky postříkaly a kostmi div jim očí nevytloukly. Vtom Ivan bohatýr odešel domů, vzal ţabinu kůţi a nemeškaje, spálil ji. Potom přijela jeho ţena i začala hledat své koţky, a kdyţ jí nenašla, řekla: „Nu, Ivane bohatýře! Kdyţ jsi nemohl poshověti malý čásek, tedy mne nyní hledej za třikrát devíti zeměmi ve třicátém cařství, v podslunečném panství, a věz, ţe mi říkají přemoudrá Vasilka.“ Jak to řekla, v okamţení zmizela. Ivan bohatýr dal se do usedavého pláče a šel jí hledat: šel dlouho nedlouho, blízko neblízko; snadno se pohádka vypravuje, ale nesnadno se dílo dělá. I přišel k chaloupce, která stála na kuřích noţkách a sama se obracela. Ivan bohatýr řekl: „Chaloupko, chaloupko! Zůstaň statí k 72 lesu zadem a ke mně předem!“ A chaloupka na jeho slovo zůstala stati. Ivan bohatýr vešel do chaloupky a viděl v předním koutě seděti Babu-Jagu. „Potud o duši ruské tuto neslýcháno, ani jí vídáno; a nyníčko mi duše ruská před očima! Přícházíš-li, Ivane bohatýře, chtě čilí nechtě?“ Ivan bohatýr odpověděl, ţe dílem chtě, dílem nechtě, a vypravoval všecko, jak bylo. „Je mi tebe líto,“ řekla BabaJaga, „chceš-li, já ti poslouţím, Vasilku přemoudrou ti ukáţu: kaţdého dne sem ke mně přilétá odpočívat. Jakmile přiletí, hled, abys ji chytil za hlavu, a jak ji chytíš, bude se ti proměňovati v ţabku, v ropuchu, v hada i v jinou neřesť, a naposledy se promění v střelu. Tu střelu vezmi a zlom na dvé; a tak potom ona bude na vţdy tvou. Jen dej pozor, kdyţ svou ţenu chytíš, abys jí nepustil!“ Potom Baba-Jaga královice schovala, a sotva ho schovala, tu přiletěla přemoudrá Vasilka. Ivan bohatýr přiloudil se k ní a chytil ji za hlavu; i začala se mu proměňovati v ţábu, v ropuchu, a konečně v hada. Ivan bohatýr ulekl se a pustil ji, a Vasilka. v okamţení zmizela. A Baba-Jaga mu řekla: „Kdyţ jsi jí neuměl udrţetí, uţ nikdy, nikdy víc jí zde nespatříš; ale, chceš-li, jdi k mé sestře, k ní také přemoudrá Vasilka přichází odpočívat. Ivan bohatýr vydal se k druhé Babě-Jaze, ale tu také přemoudré Vasilky neudrţel; i šel ještě ke třetí sestře Babě-Jaze. „Jestliţe i nyní přemoudrou Vasilku pustíš,“ řekla, „uţ nikdy jí nenajdeš.“ Kdyţ se mu Vasilka proměňovala, nepustil jí z rukou; konečně udělala se střelou a Ivan bohatýr střelu vzal a na dvé přelomil. V tom okamţení stála před ním přemoudrá Vasilka a řekla: „Nu, Ivane bohatýře, nyní se ti poddávám!“ Baba-Jaga darovala jim koberec samolet, a oni na tom koberci samoletu letěli do svého panství; letěli tři dni a čtvrtého dne spustil se koberec právě do dvorce. Král přivítal syna svého i nevěstu s radostí velikou, vystrojil veliké hody a naposledy udělal na místě svém Ivana bohatýra králem.