Jeden chudobný otec měl malého synka. A protože neměli moc jídla, rozhodl se ho dát do služby. Jel tudy nějaký sedlák a když slyšel pláč toho dítěte, poslal tam svého služebníka, aby vzkázal že otci zaplatí, a že si hocha vezme s sebou.
Doma měl dceru, která si brzy toho chlapce velmi oblíbila.
Jenže sedlák měl takový zvyk, že mu děti musely povídat, co se jim v noci zdálo. Chlapec však své sny nechtěl sedlákovi prozradit. Bál se je vypravovat, protože si říkal, že jsou to nesmysly. Zdálo se mu totiž, že sprovodil ze světa jednoho čaroděje a vzal si za manželku dceru nějakého sedláka a nakonec se stal králem v království, kde ten sedlák bydlel.
Sedlák se rozhněval, dal na zahradě vystavit věž, do které chlapce uvěznil. Jeho dceři jej bylo líto, šla tedy k zedníkům a slíbila jim mnoho peněz, když udělají ve věži tajné okénko, kterým mu bude v noci nosit jídlo.
Milutín, jak se chlapec jmenoval v tom vězení prožil sedm let. Jednoho dne se přihodilo, že král – zlý čaroděj té země měl se sedlákem spor. Aby se to vyřešilo, poslal tomu sedlákovi ozdobnou hůl. Vzkázal mu, že musí přijít na to ze které strany lze hůl otevřít. Když na to nepřijde, tak bude muset sedlák do vězení.
Když jako obvykle přinesla Mitutínovi panna v noci jídlo do věže, zaplakala: »Nyní jsem ti přinesla jídlo naposledy, neboť král poslal mému otci hůl, a můj otec ji musí otevřít. Nepodaří-li se mu ji otevřít, zavře ho do vězení. Když nebudeme mít co jíst, tak zahyneš ve věži taky.«
»Neboj se a běž si lehnout. Ráno řekni otci: „Můj drahý otče! Zdál se mi sen, jak tu hůl otevřeš. Vhoď tu hůl do vody a ona se obrátí vzhůru tím koncem, kde se otvírá.“«
A tak se taky stalo. Sedlák to udělal, označil hůl na tom konci, kde se otevírala a poslal ji králi.
Král mu odepsal: »Udělal si to správně, ale nevěřím, že to máš ze své hlavy. Máš asi někde poblíž někoho, kdo ti poradil. Pošlu ti tři stejné koně a musíš mi říct kolik má který let. Jeden má jeden rok, druhý dva roky a třetí tři.«
Ti koně však byli jeden jako druhý a sedlák je od sebe nemohl rozeznat. Když šla dívka večer do věže s jídlem zase si posteskla:
»Ten král nevěřil, že byla odpověď z otcovy hlavy a poslal mu tři stejné koně. Musí mu říct, kolik má který let.«
Milutín odpověděl, aby si šla zase lehnout a aby řekla otci, že se jí zdálo, že jim má nasypat obroku, který je různě starý. Ty koně má k tom u obroku postavit, a oni půjdou sami každý ke své hromádce. Jednoroční kůň půjde k jednoročním u obroku, dvouletý půjde ke dvouletému obroku a ten třetí půjde k nejstaršímu obroku.
Dívka to tedy otci poradila a opravdu to proběhlo tak, jak mu řekla. Sedlák tuto odpověď tedy poslal králi.
Král mu ale zase odpověděl: »Opět si to udělal, ale nevěřím, že to máš ze své hlavy. Poradil ti to někdo jiný. Dám ti poslední šanci. Až budeš obědvat, hodím po tobě těžkou palicí, která doletí až k tobě domů, Palice ti vyrazí lžíci z od úst, a ty mi ji musíš hodit zpátky na hrad.«
A skutečně se tak stalo. Druhý den přiletěla palice, vyrazila mu lžíci z ruky, a zabořila se do stěny tak hluboko, že ji dvanáct vojáků nemohlo vytáhnout, natož ji hodit tomu králi.
Večer šla panna zase s jídlem v nadějí, že uslyší dobrou radu.
»Dvakráte jsi nám Milutíne pomohl, ale nevím, jestli nám budeš moci pomoci tentokrát.«
Když mu vše pověděla, zase ji uklidnil:
»Jdi domů a ráno otci řekni, že se ti zdálo, že to nikdo jiný nedokáže nežli já. Otec ti to sice nebude věřit, ale potom si pomyslí, že si mu dvakrát dobře poradila a věřit ti bude.«
Tak se taky stalo. Sedlák jej dal z té věže přivést, a vida, jak je slabý, řekl: »Já jsem silnější nežli ty, a nemohu tu palicí uzvednou, jak bys to dokázal ty?«
»Jdi k sedlákovi, kupte tam krávu a navařte mi silné polévky.«
Když tu polévku uvařili, začal mládenec jíst. Snědl pár lžic, vzal palici a vyhodil ji do výšky. Palice ale spadla dolů. Dojedl tedy tu polévku a řekl sedlákovi, že zítra tu palici hodí ke králi.
Když se zase najedl, opravdu to dokázal.
Čaroděj viděl, že to bylo taky vykonáno, a odepsal tom u sedlákovi: »Věru, vykonal jsi všecko, co jsem ti řekl. Ale zjistil jsem, že ti pomohl ten, kterého si dal zavřít do věže. Musíš mi ho sem poslat, abych ho viděl.«
Sedlák ale váhal, protože nevěděl, co král s Milutínem chce udělat, za to, že sedlákovi pomáhal.
»Víš co? Dej sem svolat všecky své lidi, a vybereme z nich takové, kteří mi budou podobní. Nechej jim ušít stejné šaty, aby nás nemohli jednoho od druhého rozeznat a všem opatři stejné koně.«
Vybrali tedy devět takových mládenců jako a ti se tedy vydali za králem.
»Zajisté nevíte, proč tam jdeme? Král mě asi chce potrestat, protože jsem pomohl sedlákovi a on ho nemohl zavřít do vězení, ale nebojte se nic. Až tam přijdeme, bude vám ten král poroučet: „Milutíne odjeď!“ Musíme ale odjet všichni, nikdo se nesmí opozdit, všichni odjedeme najednou. Když řekne: „Milutíne pojď do světnice,“ Všichni půjdeme do světnice. Cokoli řekne, musíme to udělat všichni najednou.«
A tak se taky stalo. Když ho král mezi ostatními mládenci nemohl poznat, řekl jednomu svému služebníkovi, aby se schoval pod postel a poslouchal, který z nich mluví nejmoudřeji. Potom aby mu udělal nějaké znamení, aby jej král druhý den poznal.
Když si mládenci lehli, tak Milutín řekl: »Zatím mě čaroděj ještě nepoznal, ale když mě pozná, musíme všichni odjet. Jestli nás dohoní, nic se nebojte. Klekněte si na zem, modlete se k pánu Bohu a dávejte dobrý pozor. Vyplivne-li čaroděj z úst plamen, tak máme vyhráno.«
Sluha pod postelí slyšel vše, co si povídali a když všichni usnuli, uřezal Milutínovi kousek z jeho boty a odešel.
Milutín, ale tušil, že jej bude chtít čaroděj nějak odhalit a všichni si ráno prohlédli svůj oděv. Milutín zjistil, že právě on má uřezanou patu, tak všem kousek boty uřezal, aby je nebylo rozeznat.
V tom se ozvalo: »Milutíne, pojď ke snídaní.«
Všichni šli ale jako obvykle zároveň. Král se hned podíval na jejich boty. Jenže oni měli boty všichni stejně označené. Vyhuboval toho služebníka a řekl: »Milutíne jdi domů.«
Mládenci se zvedli, nasedli na koně a odjížděli domů. V tom si král všimnul, že jeden z koňů, je ten, kterého poslal sedlákovi. Začal tedy s Milutínem bojovat, až se pod nim země třásla. Tak se spolu nějaký čas strašně potýkali a najednou králi vyšlehl plamen z úst. Bylo to proto, že Milutín krále porazil. Z čaroděje se stala pára, která se vznesla k nebi.
Nastaly veliké radovánky. Milutín si vzal za ženu dceru toho sedláka, a odebral se s ní do země toho čaroděje, kde spolu kralovali až do smrti.
Můžete si stáhnout tyto obrázky jako omalovánku
