Žil, byl jeden sedlák, říkali mu kmotr Palika. Ten jednou šel  na trh a našel v poli pod hruškou kuře. Bylo celé černé, zmoklé, třáslo se zimou a pípalo. Kmotr Palika je vzal pod plášť a dal ho doma za kamna, aby uschlo. Potom jej pustil na dvůr mezi ostatní slepice.

V noci, když už všechno spalo, slyší Palika najednou v komoře něco šramotit, a hned na to nějaký pronikavý hlas, napolo člověčí, napolo slepičí: „Pantáto, přinesl jsem vám brambory!“

Hospodář vyskočí s postele a běží do komory. Co to? Vidí tam ohnivé kuře a tři hromádky brambor. Kuře lítalo s hromádky na hromádku.

„Fí, neplecho!“ odplivnul sedlák uleknutím, bouchl dveřmi a šel si zase lehnout. Starostí však nemohl do rána spát. Pochopil, co si to domů přinesl. Když se probudil, vzal brambory a naházel je všechny na hnůj.

Druhou noc zase slyší: „Pantáto! Přinesl jsem vám pšenici, žito a ječmen!“

Sedlák už se nešel ani podívat, ale třásl se strachem jak osika, a neustále se modlil.  Jakmile začalo svítat, vzal lopatu a zase to obilí všecko vyházel na hnůj a vše  vymetl, aby tam ani zrnko nezůstalo. Byl z toho celý zarmoucený, nevěděl jak si pomoci, a taky se bál, aby si toho sousedi  nevšimli.

Sousedé ale viděli že v noci, v jeho domě lítá něco ohnivého, a přesto to dům nezapálilo. Ve dne zpozorovala sousedka  na dvoře mezi slepicemi to černé kuře. Hned se po vsi začalo říkat, že se kmotr Palika se čertu upsal. Někteří tomu ale nevěřili, kroutili hlavou, znali ho a rozhodli se, že mu to řeknou. Když tam přišli, vše jim to povyprávěl a žádal je, aby mu poradili, co dělat?

„Jaká rada?“ povídá jeden mladý sedlák, ,,vyžeňte tu potvoru!“ a hned sám popadl polínko a po kuřeti jím hodil. V tom okamžení mu vyskočilo kuře na hřbet a zobákem ho tepalo jako polenem. Při každé ráně volalo: ,,Já jsem Rarášek!“

Další mu radili, aby vše prodal a přestěhoval se jinam,  že Rarášek zůstane v tom stavení. Sedlák se toho hned chytil a začal hledat kupce, ale nikdo si dům s Raráškem koupit nechtěl.

Palika si ale umínil,  že se Raráška musí stůj co stůj zbavit. Prodal obilí, dobytek a všecko, co  nevyhnutelně nepotřeboval, koupil si jiné slavení, v jiné vsi a přestěhoval se tam. Když přijel pro poslední věci, naložil to, práskl bičem a chtěl odjet. Naposledy se ještě jednou ohlídl na své stavení a zabručel: „Zůstaň si tam, neplecho!“

„Che-che-che!“ ozvalo se něco vzadu na voze. Palika koukne a na krabici sedělo černé kuře, zatřepalo křídly a začalo si zpívat: „Už se stěhujeme, už tu nebudeme, jinde krást budeme!“

Kmotr Palika zůstal, jako by ho hrom omráčil. Už nevěděl, co si počít. Potom ho napadlo. jestli by si dal Rarášek říci a sám by neodešel, kdyby jej dobře krmili. I nařídil ženě, aby mu dávala talíř dobrého mléka a tři buchly k tomu. Rarášek se měl dobře a nezdálo se, že by se chtěl odstěhovat jinam. Jednou večer přijel pacholek z pole a vidí na schodech buchty, co tam selka položila Raráškovi. Měl hlad, tak je snědl.

„Lépe když to sním já nežli ta obluda,“ povídá sám sobě.

Ale v tu chvíli už mu sedí na zádech Rarášek a křičí : „Jedna buchta! Druhá buchta! Třetí buchtu Vašek snědl!“‚

A přitom nu pokaždé dal takovou ránu do zad, že měl pacholek ještě dlouho modřiny.

Ráno když Palika vstal a šel pacholka budit, našel ho celého potlučeného, sotva že se mohl hýbat. A když se dověděl, co a jak, šel k Raráškovi a prosil ho, aby se od něho vystěhoval, že u něj nebude chtít sloužit žádný pacholek.

„Che, che, che!“ zachechtal se Rarášek a řekl: „Dones mě tam, kde si mne našel!“

Sedlák tedy vzal na sebe plášť a donesl kuře zase pod tu hrušku, kde jej našel, a Rarášek už se k němu nikdy nevrátil.