Čaj je dnes běžnou součástí našeho života a na rozdíl od kávy jej pije v různé podobě asi téměř každý. Jsme předními konzumenti tohoto nápoje.
Je potřeba rozlišovat mezi čajem a odvarem, protože ne vše, co pijeme je čaj. Tam, kde se vyskytují čajové lístky, jde o čaj (případně čajová směs). Tam, kde čajové lístky chybí (např. tzv. mátový čaj), jde o odvar/vývar.
V Číně, kde se čaj začal čaj zřejmě pít, jsou o něm písemné zmínky už 2700 př. n. l. Původně se připravoval jen na císařském dvoře a do ostatních vrstev obyvatelstva se rozšířil, až později .
Z počátku se nesměl vyvážet. Když se dostal z Číny do Evropy, není až tak přesně známo, ale v literatuře jsou o něm první zmínky až v 16. století. Stejně jako víno má i čaj své sommeliéry. Čajový odborník umí poměrně přesně určit druh a kvalitu čaje.
Čajovník je stálezelený strom
Může dorůst až třicet metrů, ale při pěstování se udržuje ve velikosti kolem jednoho metru. Lístky se z něj sklízejí po celý rok a nejcennější jsou mladé výhonky. Zpravidla se proto sklízí 5 vrchních lístků.
Bílý čaj – bez oxidace, jde o jednoduše usušené lístky, někdy se keř zacloní, aby neměly lístky hodně chloroformu
Zelený čaj – bez oxidace, suší se na pánvích nebo napařováním.
Polozelený čaj – krátká oxidace.
Černý čaj – plná oxidace, kde se lístky naruší
Nejčastěji konzumované čaje jsou černý a zelený. Je rovněž známo, že zelený čaj obsahuje velké množství flavonoidů (antioxidanty) a proto je vhodným doplňkem při léčbě a prevenci rakoviny a možná právě proto, že se v Asii pije vyšší množství tohoto čaje, tak je tam výskyt nádorových onemocnění na podstatně nižší úrovni než v Evropě. Nic se ale nemá přehánět, a tak by vám pití dvou litrů silného čaje denně asi taky nešlo k duhu.
Skladování čaje
Čajové lístky mají velkou schopnost absorbovat různé vůně, což má na jedné straně výhodu, že jej můžeme ovonět různými silicemi (kosatec, růže, jasmín, jahody atd.). Je však dost náročný na skladován. Když jej uložíte vedle cibule, natáhne do sebe její aroma. Proto se při sklizni dbá na hygienu nejen sběračů, ale veškerých prostor, kde se zpracovává. Např. tzv. Císařský čaj, který byl nepřístupný většině lidí, se sklízel v rukavicích a sběrači nesměli jíst žádná aromatická jídla. Mimo pachů mu škodí i vlhko a světlo.
Zásady vaření čaje
Dnešní příprava čaje je dnes na hony vzdálená té tradiční. Většinou jen zavaříme vodu a přelijeme sáček s čajem a pijeme. Stejně jako sběr, tak i příprava by měla mít svůj rituál. V Číně se pije čaj hořký, bez citronu, sladidel a jsou země, kde se čaj pije tak sladký, jak to jen jde a jiné, kde si čaj bez mléka neumějí ani představit.
Jaké jsou tedy zásady vaření čaje:
- Čaj bychom měli připravovat jen v porcelánové konvici, k tomu určené a nepoužívat ji k ničemu jinému.
- Konvici vypláchněte a spařte horkou vodou.
- Do konvice dejte určené množství čajových lístků. Množství čaje se dává podle velikosti nádoby, ale bývá to ½ až 1 lžička na jeden šálek.
- Zalejeme horkou vodou, kterou je dobré alespoň 5 minut povařit, aby změkla, a potom necháme vyluhovat asi 5 minut.
- Zelený čaj by se neměl zalévat vřelou vodou, ale je dobré jej nechat schladit asi na 70 st. C.
- Vznikne nám něco jako čajový extrakt, který si můžeme naředit horkou vodou přímo až v šálku, pokud máme raději čaj slabší.
Čaj v lidovém léčitelství
Čaj obsahuje kofein (tein), který slouží rostlině jako přirozený pesticid (paralyzuje a zabíjí hmyz), který brání aby se v jeho okolí vysemenila jiná rostlina.
Jde o legální psychoaktivní látku, která při požití dočasně potlačuje únavu a zlepšuje pozornost, alespoň u osob, které nemají vyvinutou toleranci díky častému užívání. Studie nepotvrzují, že by při pravidelné konzumaci vedlo pití nápojů obsahujících kofein k dehydrataci.
Podle délky vyluhování nebo zpracování může mít tlumící nebo povzbuzující účinky. Protože je kofein v čaji vázán na třísloviny, tak působí mnohem déle než u kávy. Proto je lépe nepít čaj příliš pozdě večer, zvláště u jedinců se spánkovými problémy. Dlouho louhovaný čaj má v sobě hodně tříslovin, je kyselý a hořký.
Napsat komentář