Byl jeden švec, který spravoval staré střevíce. Peněz ale za ně moc nedostal a tak žili se ženou a dětmi ve velké bídě.
Jednoho dne pan farář v kostele kázal, že kdo daruje kostelu všechen svůj majetek, tak se mu za to pán Bůh stokrát více odvděčí.
Švec byl hodně chudobný, a proto se rozhodl, že vše prodá a zanese peníze do kostela. Jak řekl, tak udělal.
Čas plynul, ale stále se mu to nijak nevracelo. Děti plakaly hladem a žena se na muže velmi zlobila. Když už byla nouze největší, vzal do ruky hůl a šel hledat pána Boha, aby se ho zeptal, co má dělat.
Jednoho dne potkal starého pastýře, který pásl stádo ovcí. Měl velký hlad a tak ho poprosil, aby mu dal alespoň pár zbytků od oběda. Ovčák se nad ubohým ševcem slitoval, a daroval mu beránka.
“Stačí, abys řekl: „Beránku, otřes se!“ a z beránka se budou sypat dukáty.”
Švec se zaradoval, poděkoval starci a pospíchal domů. Šel dlouho, a protože už byl unavený, stavil se cestou do hospody, aby si trochu odpočinul. Hospodská jej s beránkem do hospody nechtěla pustit a že jej dá na chvíli do stodoly.
„Dobrá, ale neříkejte mu: „Beránku, otřes se!“ Sedl si na lavici a dal si trochu polévky, aby se zahřál.
Hospodská ale byla bába prohnaná. Šla do stodoly a řekla beránkovi – „Beránku, otřes se!”
Když viděla, co beránek umí, vzala si ho do domu a místo něj tam dala jiného beránka ze svého stáda.
Po jídle vzal švec beránka a pospíchal zase domů. Nesl si plné kapsy dukátů a tak po cestě nakoupil jídlo, aby mohla žena udělat dobrý oběd. Doma byli rádi, že se jim vrátil, ale byli i zvědavi, kde k takovému majetku přišel.
Po obědě tedy švec postavil beránka na stůl a křikl: „Beránku, otřes se!“ Ale beránek stál jako přibitý a nic se nestalo. Děti se začaly smát, a žena si myslila, že se ji muž zbláznil. Nějaký čas si spokojeně žili, ale pak přišla zase bída.
Švec tedy vzal do ruky hůl a šel znovu za tím starcem.
Ovčák si ševce poslechl a znovu se nad ním slitoval. Tentokrát mu dal ubrousek, který na zavolání: „Ubrousku, prostři se!“ nabídne ta nejlepší jídla. Zároveň jej ale varoval, aby se tentokrát do té hospody nestavoval.
Švec poděkoval a šel domů. Když už byl unavený, posadil se na na zem a řekl „Ubrousku, prostři se!“, aby se najedl a po jídle se zase vydal k domovu. Když míjel hospodu, hospodská za ním volala:
„Kdo mine hospodu, nohu si vyvrtne v chodu.“
Švec se dlouho nerozmýšlel, a do hospody přece jen zašel. Hned jak si sedl, pochlubil se hospodské, jaký má skvělý ubrousek, a že ji tentokrát pohostí on.
My už víme, že byla hospodská liška podšitá a když se švec nedíval, rychle mu ubrousek vyměnila.
Když přišel švec domů, hodil ubrousek na stůl a zvolal: „Ubrousků, prostři se!“ Ale ubrousek se ani nepohnul. Švec hned věděl, že se do hospody stavovat neměl.
Vypravil se tedy za pastýřem potřetí. Omlouval se, že ho neposlechl, že ho hospodská zase obelhala a aby mu ještě jednou pomohl.
Stařec mu dal pytel a poručil mu, aby se tentokrát v hospodě určitě zastavil a pamatoval si slova: „Obušku, z pytle ven!“ a „Obušku, dost!“
Švec stařečkovi poděkoval a pospíchal domů. Když přišel do vsi, kde byla ta hospoda, vítal se s hospodskou jako se starou známou. Kmotra ho ráda viděla, neb si myslila, že zas bude mít dobrý zisk. Dobře ho pohostila a potom začala přemýšlet, co že v tom pytli asi má.
Švec ji pytel podal, aby mu jej na chvíli pohlídala, že si odskočí, ale že nesmí říct: „Obušku, z pytle ven!“
Bába se už v duchu smála i myslila si: „Kdyby mi alespoň nepovídal, co nemám říkat!“ Chytila pytel a zavolala „Obušku, z pytle ven!“
Z pytle vyskočili dva chlapi a začali ji mlátit holemi hlava nehlava. Začala křičet a přiběhl hospodský, aby ji pomohl, ale na ty chlapy nestačil. Prosili tedy ševce, aby jim pomohl.
„Dokud mi nevrátíte beránka a ubrousek, tak vám nepomůžu,“ řekl švec.
Hospodský mu tedy dal beránka i ubrousek a teprve pak švec vykřikl: „Obušku, dost!“ Potom s těmi dary pospíchal domů.
Doma měli všichni radost, neb od té doby měli dost peněz i jídla. Nikdy však nezapomněli, jak k tomuto štěstí přišli a rádi pomáhali všem lidem, kteří je o to požádali.
Napsat komentář