O žabce královně

Byl jednou jeden král, který měl tři syny. Jednoho dne je k sobě povolal a řekl: „Milí synové, jste už dospělí a přišel čas, abyste si našli nevěsty. Udělejte si každý po jednom šípu, jděte na louku a vystřelte střely na různé strany. Kam padne vaše střela, tam si vyberte nevěstu.“

Synové tedy učinili, jak jim otec přikázal. Nejstarší bratr vystřelil střelu vpravo, prostřední vlevo, a nejmladší, který se jmenoval Ivan, pustil svou střelu přímo před sebe. Každý se pak vydal hledat svou střelu.

Nejstarší bratr našel svou střelu u domu jednoho ministra a vzal si jeho krásnou dceru za ženu. Prostřední bratr našel svou střelu u generála a i on si vzal za ženu jeho překrásnou dceru. Ale Ivan bohatýr dlouho hledal svou střelu a nemohl ji najít. Chodil po lesích a horách celé dva dny, až třetí den zabloudil do bahnitého močálu. Tam uviděl velikou žábu, která držela jeho střelu v tlamě.

Ivan chtěl odejít, ale ona na něj zavolala: „Pojď a vezmi si svou střelu, jinak se z tohoto močálu nedostaneš!“ Žabka se zatočila a před Ivanem se znenadání objevila překrásná dívka.

„Vím, že už si tři dny nic nejedl,“ řekla žabka, „chceš se najíst?“ Poté se opět zatočila a na stole se objevilo jídlo a pití. Ivan se posadil a dosyta se najedl a napil.

„Tvá střela zaletěla ke mně,“ pokračovala žabka, „měl by sis mě vzít za ženu.“ Ivan bohatýr byl zarmoucen a nevěděl, co má dělat. Nakonec se rozhodl a vzal si žabku s sebou domů.

Když se vrátil, jeho bratři a jejich nevěsty se mu začali smát. Nastal den, kdy se Ivan měl oženit. Když přišla noc a ženich s nevěstou odešli do svých pokojů, žába sňala svou žabí kůži a proměnila se v překrásnou pannu. Ráno se však opět proměnila zpět v žábu. Ivanovi to však nevadilo a se svou ženou byl spokojený.

Po nějakém čase si král zavolal své syny a řekl jim: „Milí synové, nyní jste všichni tři ženatí. Rád bych, aby mi vaše ženy ušily košili.“

Starší bratři přinesli svým ženám plátno a ty si okamžitě povolaly komorné a služky, aby jim pomohly košili ušít. Služky se hned daly do práce: jedna stříhala, druhá šila. Mezitím poslaly nevěsty služku, aby se podívala, jak bude košili šít žabka.

Ivana smutně položil plátno na stůl. „Proč jsi tak smutný, Ivane bohatýre?“ zeptala se žabka. Ivan jí pověděl, že otec přikázal, aby mu ušila košili, a že neví, jak to zvládne. „Neměj starosti,“ řekla žabka, „jdi spát, ráno bývá moudřejší než večer.“

Žabka vzala nůžky, rozstříhala plátno na malé kousky, otevřela okno a vyhodila je ven na vítr, přičemž zvolala: „Bujní větrové, rozneste ty kousky a ušijte králi košili!“ Služka to vše viděla a vyzradila nevěstám.

Ráno podala žabka Ivanovi bohatýrovi košili a on ji donesl svému otci. Starší bratři také přinesli své košile, ale když král viděl tu, kterou mu přinesl nejmladší syn, byl ohromen. Na košili nebylo ani jediné stopy po švu.

Nedlouho poté si král opět povolal své syny a řekl: „Rád bych věděl, jestli vaše ženy umí vyšívat. Ať mi každá do zítřka vyrobí koberec.“ Ženy starších princů si opět povolaly komorné a služky, aby jim pomohly.

Ivan přišel domů a byl opět velmi smutný. Žabka se zase zeptala: „Což jsi tak smutný, Ivane?“ Pověděl ji, že otec přikázal, aby do zítřka  vyšila koberec. „Neměj starosti,“ řekla žabka, „jdi spát, ráno bývá moudřejší než večer.“

Žabka vzala nůžky, rozstříhala hedvábí, roztrhala zlato i stříbro a vyhodila je ven oknem, volajíc: „Bujní větrové! Přineste mi koberec, kterým můj otec zakrýval okna!“

Ráno, když Ivan vstal, podala mu žabka hotový koberec. Když ho král uviděl, nemohl se vynadívat.

Potřetí král povolal své syny a řekl: „Byl bych rád milí synové, , aby mi vaše ženy upekly chléb.“ Ženy starších bratří se hned pustily do práce, ale opět poslaly služku zjistit, jak to zvládne žabka.

Ivan bohatýr byl opět smutný, ale žabka mu řekla: „Neměj starosti, všechno udělám.“ Vzala mouku a vodu, udělala těsto a nalila ho do studené pece. „Ať se upeče chléb pěkný, čistý, kyprý a bílý jako sníh!“ řekla.

Služka to zase řekla ostatním nevěstám. Nevěsty si myslely, že to udělají taky tak, ale jejich těsto se rozplynulo. Musely začít znovu, ale jeden chléb se připálil a druhý nebyl dopečený. Žabka však vyndala z pece chléb bílý jako sníh.

Když král ochutnal chleby od svých synů, řekl: „Tyto chleby jsou jen z nouze!“ Ale když ochutnal chléb od nejmladšího syna, byl ohromen