Byl jednou jeden muž, který už neměl ženu, ale jen malou hodnou dcerku.
Jednoho dne přivedl otec dcerce novou matku, která měla dvě dcery. Dívce tím nastaly zlé časy, protože všechny tři na ni byly opravdu moc zlé.
Musela nyní vstávat brzy ráno, aby stihla vše uklidit a uvařit. Večer, byla velmi unavena, ale neměla postel jako kdysi, a tak spávala na zemi vedle kamen. Byla stále ušmudlaná od popela a za nějaký čas už všichni zapomněli její pravé jméno a začali jí říkat Popelka.
Macecha jí vzala všechny krásné šaty a místo toho dostala Popelka starou šedivou halenu a dřeváky.
Sestrám se nic nelíbilo. Místo, aby Popelce za její práci alespoň poděkovaly, tak ji jen nadávaly, vysmívaly se jí a dělaly ji všelijaké zlomyslnosti.
Jednou se otec chystal na trh a zeptal se dcer, co jim má přinést. „Krásné šaty!“ odvětila první. „Perly a drahokamy!“ řekla druhá.
„A tobě, Popelko?“ zeptal se otec.
„Cokoli, co ti tatínku zavadí o klobouk,“ usmála se Popelka.
Otec nakoupil pro nevlastní dcery krásné šaty, perly a drahokamy a vydal se domů. Když projížděl lesem, zavadil o strom a do klína mu spadly lískové oříšky, které dal Popelce.
V tom čase se král rozhodl, že ožení syna, a tak uspořádal ples. Pozval na něj všechny krásné dívky z celé říše, aby si syn mohl vybrat.
Sestry si zavolaly Popelku a poroučely:
„Vyčisti nám boty, obleč nám šaty, učeš nás, pojedeme na královský zámek!“
Popelka poslechla, a tajně plakala, protože by na tu hostinu šla také ráda.
Macecha se ji ale vysmála. „Ty, Popelko? Vždyť jsi celá ušmudlaná! Tam bys nám udělala jen ostudu.“
Když se otec se za Popelku přimlouval, tak na oko souhlasila:
„Dobře, tady máš čočku, která mi spadla do popela. Když tu čočku přebereš, můžeš jít s námi.“
Popelka šla do kuchyně, otevřela okno a zavolala: „Holoubci, kamarádi moji, pomozte mi prosím přebrat čočku!“
Holoubkové se pustili do práce a za chvíli zase odletěli pryč. Macecha však Popelku na ples stejně nevzala a odjela jen se svými dcerami.
Popelka se za nimi smutně dívala. V tom shodil holoubek na zem oříšky od tatínka. Oříšky se otevřely a vypadly z něj krásné šaty, malé střevíčky a na dvoře se objevil kočár, který odveze Popelku na zámek. Musela se však vrátit dříve, než bude půlnoc, jinak by se kočár rozplynul.
Když vkročila Popelka do sálu, všichni s úžasem hleděli na tu krásnou dívku. Princ zvědavě přistoupil k neznámé panně a zeptal se jí.
„Mohu si s tebou zatančit, krásná panno?“
Potom ji vzal za ruku a celý večer tancoval jen s ní. Neměl už oči pro nikoho jiného. Okouzlila ho nejen svou krásou, ale i dobrotou svého srdce.
Přišel čas, aby Popelka odjela domů. Když běžela po schodech, ztratila jeden střevíček. Neměla čas se pro něj vrátit, protože už se blížila půlnoc a kočár by zmizel.
Sotva Popelka přijela domů, přijely i obě sestry a macecha.
Mezi tím zavládl na zámku smutek, protože nikdo nevěděl, kde má hledat tu krásnou princeznu. Když ale princ uviděl Popelčin střevíček, dal hned vyhlásit, že kdo střevíček obuje, stane se jeho ženou.
Hned druhý den se na zámek zase sjížděly všechny panny z okolí, které si chtěly střevíček vyzkoušet. Byl však moc malý a žádná dívka jej nemohla obout.
Popelka se tedy rozhodla, že si střevíček taky vyzkouší. Šla odvážným krokem přímo ke střevíčku a jednoduše do něj vklouzla.
V sále to zahučelo a nastalo všeobecné rozrušení. Princ vyskočil z trůnu a běžel k Popelce, aby se podíval, komu je ten střevíček dobrý. Hned poznal Popelku, padl na kolena a poprosil ji, aby se stala jeho manželkou.
„Dobrá,“ usmála se Popelka, „jestli ti nevadí, že jsem jen obyčejné děvče, stanu se tvou ženou.“
Pak si princ posadil Popelku vedle sebe na trůn a král dal vystrojit slavnou svatbu, na kterou byli pozvaní všichni, kdo přišli.
Napsat komentář