Bylo jednou jedno krásné království, kde spolu žili dva mocní přátelé – Kurent (čert) a Člověk. Oba byli silní a oba chtěli vládnout celému světu. Jednoho dne se však pohádali o to, kdo by měl být králem.
„Pojďme se změřit v síle, ať vidíme, kdo je opravdu silnější,“ navrhl Kurent. „Vidíš to velké moře? Kdo ho přeskočí, získá celý svět!“
Kurent byl první. Zvedl svou dlouhou halenu, rozběhl se a skočil přes moře. Skoro celý ho přeskočil, jen na druhé straně si trošku namočil nohu. Začal se smát a posmívat Člověku, že to nedokáže lépe.
Člověk se ale jen usmál, ani si halenu nezvedl a prostě přešel moře, jako by to byl jen malý potůček. Ani si nohy nenamočil. „Vyhrál jsem!“ zvolal radostně. Kurent musel uznat, že Člověk byl silnější.
„Dobře,“ řekl Kurent, „ale ještě jednou se utkáme! Tentokrát uvidíme, kdo je silnější pod zemí.“ Kurent dupnul nohou na jeskyni tak silně, že se země otřásla a jeskyně praskla. Uvnitř bylo vidět zlé hady.
Ale Člověk dupnul ještě silněji. Země se znovu otřásla a jeskyně praskla až na dno, kde teče řeka ze zlata. Hadové spadli do řeky a utopili se. Kurent musel znovu uznat, že Člověk je silnější.
„Ještě naposledy, Člověče! Podíváme se, kdo vystřelí svou střelu výš,“ řekl Kurent. „Vidíš tu vysokou horu, co dosahuje až do nebes?“
Kurent vystřelil svůj šíp a ten letěl dlouhých osm dní, než se vrátil zpět. Pak vystřelil Člověk a jeho šíp letěl devět dní, až na něm přistál nebeský kohout, který hlídal oblohu.
„Jsi vládcem světa,“ řekl Kurent. Ale i když Člověk vyhrál, byl ke Kurentovi laskavý a vypadalo to, že se z nich opět stali přátelé.
Kurent se ale cítil zahanbený a přemýšlel, jak by mohl Člověka přelstít. Vymyslel si tedy něco, co by ho mohlo ošálit. Vzal hrozen a vymačkal z něj sladké červené víno.
„Ochutnej, můj příteli,“ řekl Kurent, když našel Člověka, jak jí svou kaši a pije vodu. Člověk vypil víno a poděkoval, ale nezapůsobilo na něj tak, jak Kurent doufal a člověk neztratil svou sílu.
Kurent to ale nevzdal. Tentokrát do vína přimíchal kouzelnou bylinu a opět Člověku nabídl. Ten byl unavený a vypil i tento nápoj. Byl to silný nápoj a Člověk ho pochválil.
Kurent ale chtěl víc. Třetího dne smíchal víno se svou vlastní černou krví a znovu vyhledal Člověka, který byl na návštěvě u Boha, seděl na nebeské hoře a jedl božské jídlo. Když Člověk vypil poslední nápoj, zakalilo se mu oko i mysl a začal u stolu dřímat.
Když se Bůh vrátil a viděl, že Člověk po té co snědl jeho jídlo usnul, rozhněval se a shodil ho dolů z hory. Člověk zůstal dlouho ležet, a když se konečně probudil, byl slabý a nemohl už vládnout světu tak, jako dřív.
A tak Kurent díky své lstivosti získal vládu nad světem. Od té doby lidé nejsou tak silní a velcí, jako bývali kdysi.
Napsat komentář