Bylo nebylo, v malém městečku Murom, žil jeden hodný sedlák se svou ženou. Měli syna, kterému říkali Ilja. Ilja byl zvláštní mladík, protože až do svých třiceti let jen seděl a nechodil, jako by ho nožky neposlouchaly. Ale jednoho dne se stalo něco kouzelného. Ilja pocítil v sobě obrovskou sílu a rozhodl se, že vstane. A světe div se, najednou mohl chodit.
Ilja věděl, že jeho síla není obyčejná, a tak si vyrobil zbroj jako opravdový bojovník a osedlal svého věrného koníka. Potom poprosil svého tatínka a maminku, aby mu dali požehnání na cestu do slavného města Kyjeva, kde se chtěl poklonit knížeti Vladimírovi.
Cesta byla dlouhá a vedla přes temný les. V tom lese se však skrývali loupežníci, kteří chtěli Iljovi vzít jeho dobrého koně. Ale Ilja byl statečný a měl u sebe svou silnou střelu, kterou na loupežníky vypustil. Loupežníci se zalekli a nechali ho být. Ilja jim ale tedy druhou šanci a pustil je. Jen je varoval, aby už nikdy nikoho neokrádali.
Potom pokračoval v cestě až dorazil do města Černigov. Tam se však chystalo něco hrozného. Zlí nepřátelé chtěli město dobýt a zničit jeho krásné chrámy. Ilja se nezalekl, pomodlil se a vyrazil do boje, aby ochránil město a jeho obyvatele. Bojoval statečně, a nakonec všechny nepřátele porazil. Měšťané a kníže Černigovský mu byli velmi vděční. Když ho pohostili, propustili ho, aby mohl pokračovat v cestě.
Cesta do Kyjeva vedla přes nebezpečné místo, kde žil Slavík. Byl zlý, nikoho nenechal projít a všechny ohlušoval hlasitým hvizdem. Ale Ilja se však nebál. Jel statečně dál a když na něho Slavík zaútočil, vystřelil na něj z luku a trefil ho do oka. Slavík spadl jako pytel ovsa na zem.
Ilja Muromec se v Kyjevě rychle stal slavným hrdinou a lidé ho obdivovali pro jeho odvahu a neuvěřitelnou sílu. Kníže Vladimír ho často povolával, když bylo třeba chránit město nebo pomáhat lidem v okolí. Jednoho dne však přišla do Kyjeva zpráva o nové hrozbě.
Do města přišel pocestný žebrák, který vypadal velmi zvláštně. Měl na sobě těžký kabát, který vážil jako několik ovcí, klobouk tak velký, že by se pod ním schovalo i malé dítě, a berlu dlouhou jako dva dospělí muži. Když ho Ilja uviděl, vzpomněl si, že ho zná ze svých mladých let, kdy spolu chodili do školy.
Žebrák se podíval na Ilju a smutně mu řekl: “Iljo, co to děláš? Zapomněl jsi, že jsme spolu chodili do školy? A teď se na mě chceš vrhnout jako na nějakého nepřítele?
Ilja se zarazil a žebrák mu začal vyprávět o tom, co se stalo v Kyjevě.
“Iljo, Kyjev je ve velkém nebezpečí! Přijel sem strašný obr, jmenuje se Idolisko. Je tak velký, že má hlavu jako pivní kotel a záda široká jako vrata. Má obrovské uši, a když se napije, vypije celý kotel piva najednou. Všichni se ho bojí a kníže Vladimír je zoufalý.
Ilja si vzal na sebe žebrácký oděv, aby ho Idolisko nepoznal, a vypravil se na knížecí dvůr. Když přišel, požádal knížete Vladimíra o jídlo jako obyčejný žebrák. Ilja se posadil ke stolu a sledoval, jak Idolisko hoduje. Snědl celého pečeného býka a vypil kotel piva na jeden zátah.
Ilja se na to díval a řekl: “Můj tatíček měl nenažranou kobylu. Jednoho dne toho snědla tolik, že z toho chcípla.”
„Co se staráš žebráku? Jak tě chytím, bude z tebe jen omáčka! “
Ilja se usmál a odhodil svůj klobouk a žebrácký kabát: “No tak se na mě podívej!”
Když Idolisko zjistil, že je to Ilja Muromec, vzal nohy na ramena a už se tam nikdy neukázal. Kníže Vladimír byl ohromen Iljovou silou a přijal jej mezi své silné bohatýry. A pokud Ilja Muromec ještě nezemřel, jezdí po světě a chrání poctivé lidi dodnes.
Napsat komentář