Hadí koruna

Byla jednou jedna maminka, která měla malou dcerušku jménem Anička. Každé ráno, když se Anička probudila, maminka jí připravila k snídani misku teplého mléka. Ale stalo se něco zvláštního. Když Anička seděla u stolu a pila své mléko, připlazil se k ní malý, přátelský had.

Had si sedl vedle Aničky a obědval s ní mléko. Když oběd skončil, Anička vždy běžela k mamince a říkala: „Maminko, dej mi ještě mléko! Sísa mi ho snědla.“

Maminka nevěděla, kdo je ta „sísa,“ ale usmála se a nalila Aničce další misku mléka. A tak to šlo každý den, celých sedm let.

Jednoho dne, když už Anička byla větší, had k ní promluvil. Řekl jí: „Aničko, jsi moc hodná, že jsi mi vždy dala své mléko. Teď pojď se mnou. Ukážu ti cestu, kterou jsem chodil každý den. Kudy já půjdu, jdi i ty.A až se tě můj otec hadí král zeptát co by sis přála, požádej ho o jeho korunu.“

Anička byla zvědavá a šla s hadem. Proplazili se úzkými cestičkami, až přišli do kouzelného hadího domu. Tam na ně čekal starý moudrý had. Podíval se na Aničku a řekl: „Co by sis, Aničko, přála?“

Anička si vzpomněla, co jí mladý had poradil, a řekla: „Ráda bych měla tvou korunu.“

Starý had se zamyslel a nabídl jí mnoho jiných věcí – krásné šaty, sladké dobroty nebo blyštivé šperky, ale Anička stále chtěla jen korunu. Nakonec jí starý had svou korunu dal.

Když Anička přišla domů, dala korunu do své skříně a přemýšlela. „Kéž bych měla v této skříni plno krásných šatů,“ pomyslela si. A v tu chvíli byla skříň plná nádherných šatů!

Anička se zaradovala a dala korunu mezi hračky a řekla si: „Kéž bych měla spoustu hraček!“ A hned byl její pokojíček plný hraček.

A tak Anička měla všechno, co si přála. Stále si přála další a další věci a stále nebyla spokojená. Ale jednoho dne, když korunu dala mezi obilí a přála si plnou sýpku obilí, se stalo něco nečekaného. Zapomněla korunu z obilí vyndat. a poslala korunu i s obilím do mlýna. Tam koruna spadla do vody a ta ji odnesla pryč.

Anička ji už nikdy nenašla.

Teprve nyní si Anička uvědomila, že to nejdůležitější nejsou věci, které koruna vytvořila, ale to, co měla už předtím – láska od maminky a dobrých přátel. A tak byla šťastná i bez kouzelné koruny a každý den si užívala s maminkou a kamarády.