Za devatero horami a devatero řekami, byl jednou jeden bohatý hospodář. Měl krásný dům, pole plná úrody a tolik peněz, že nevěděl, co s nimi. Jednoho dne k němu přišli hosté, aby se s ním poveselili. Hospodář byl pyšný na svůj majetek a řekl: “Kdyby mi tenhle dům shořel, věděl bych, jak si pomoci, protože mám peněz dost!”
Jak to řekl, tak se stalo. Najednou kdosi zaklepal na dveře a vykřikl: “Hoří u vás!” Hospodář ale klidně odpověděl: “Když hoří, ať hoří!” Ani se neobtěžoval hasit oheň a ani jiným to nedovolil. A tak dům celý shořel a zůstal jen popel.
Hospodář se ale nezlobil. Měl totiž své peníze schované ve vrbě u potoka a myslel si, že je bezpečný. Ale co se nestalo! Přihnala se velká povodeň, která vrbu podemlela a ta i s penězi odplavala pryč. Hospodář přišel o všechno a musel začít pracovat jako posel, který nosí pánům dopisy.
Jednoho večera ho na cestě zastihla noc a musel se uchýlit k noclehu u jednoho laskavého a majetného hospodáře. Po večeři si spolu povídali a náš pocestný vyprávěl svůj smutný příběh. Řekl, jak kdysi býval bohatý, ale pak o všechno přišel, protože shořel jeho dům a peníze mu odplavila povodeň.
Laskavý hospodář a jeho žena poslouchali a přemýšleli. Věděli totiž, že k nim připlavala vrba, ve které byly schované peníze. A tak si řekli, že mu je nějak vrátí, aniž by o tom věděl. “Uděláme to tak,” řekl hospodář, “vydlabeme bochník chleba, peníze tam schováme a pak mu ten chléb dáme na cestu.”
Ráno, když pocestný odcházel, dali mu bochník chleba a řekli: “Na cestu ti dáme tenhle chléb, bude se ti hodit.” Pocestný poděkoval a šel dál.
Na cestě potkal kupce, který od něj ten chléb koupili, protože měl hlad a těžko se mu nesl.
Kupec přišel do té samé vesnice, kde žil ten hospodář se ženou.
Když si povídali, zjistili, že si obchodník koupil ten ten jejich chléb s penězi. Nabídli mu, že mu chléb vymění za čerstvý. Vyměnili bochníky a peníze zůstaly zase u nich.
Po čase pocestný znovu přišel k hospodáři a oni mu tentokrát dali peníze do jeho torby. Ráno, když odcházel, šel kolem jejich sadu, uviděl krásná jablka. Pověsil tedy torbu na strom a šel si nějaké natrhat. Ale náhle uviděl hospodáře, zastyděl se, že mu obírá bez dovolení jablka a tak rychle odešel. Torbu zapomněl viset na větvi.
Hospodář torbu našel a rozhodl se mu ji vrátit. Položil torbu s penězi na lávku, kudy pocestný určitě musel projít. Schoval se a čekal, co se stane. Pocestný přišel, ale rozhodl se vyzkoušet, jak by se mu šlo přes lávku, kdyby byl slepý. Zavřel oči, opřel se o hůl a přešel lávku, aniž by si všiml torby s penězi. Hospodář jen smutně přihlížel a říkal si: “Ten člověk má opravdu smůlu.”
A tak pocestný odešel, aniž by se dozvěděl, že mu hospodář chtěl vrátit jeho peníze. Hospodář pochopil, že někdy se věci prostě nedaří, i když se moc snažíme. Nakonec si řekl, že snad Bůh pomůže pocestnému jiným způsobem, jakým to on sám nedokázal.
A jestli mu Bůh nepomohl, tak tam možná někde ve světě ještě teď chodí a hledá své štěstí.
Napsat komentář