Byl jednou jeden dědeček a babička a ti měli malého vnoučka Budulínka. Jednoho dne babička uvařila k obědu hrách a potom řekl dědeček Budulínkovi: „Musíme nyní odejít na dříví, tak tu buď hodný a nikomu neotvírej!“

Sotva odešli, přišla liška, která už z daleka cítila hrášek. Zaklepala na dveře a zavolala : „Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku!“

„Neotevřu!“ odpověděl ji Budulínek.

Jenže liška nechtěla odejít a stále volala: „Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku!“

Budulínek by se rád povozil na liším ocásku, takže za chvíli zapomněl, co mu nakázal dědeček a otevřel.  Liška skočila do světnice, snědla mu  hrášek a utekla.

Když přišli dědeček s babičkou domů, ptali se: „Budulínku, byl tady někdo?“

Budulínek se přiznal: „Ano, byla tu liška a snědla mi všechen hrášek!“

„Vidíš, vidíš, říkali jsme ti, že nesmíš nikomu otevírat.“

Další den měli na oběd kaši a protože museli zase na dřevo, tak mu opakovali, aby nikomu neotevíral.

liška

Hned jakmile odešli, přišla liška. Zabouchala na dveře a volala: „Budulínku, otevři!“

Budulínek otevřít nechtěl. Jenže když mu liška slíbila, že ho opravdu povozí  na ocásku, tak otevřel. Liška vběhla dovnitř a hrnula se přímo k jeho talíři. Snědla mu kašičku a zase utekla.

Když se dědeček s babičkou  vrátili z lesa, zase se zeptali, jestli tam někdo byl.

A Budulínek se přiznal, že tam zase byla liška a snědla mu kašičku. To už se na něj babička i dědeček trochu zlobili.

Další den navařila babička hruštičky a zase odešli s dědečkem do lesa. Sotva odešli, přišla zase liška: „Otevři Budulínku, povozím tě na ocásku!“

„Neotevřu, ty mě zase nepovozíš, ty zase utečeš!“

Liška mu ale slíbila, že ho vozit bude, a on jí tedy otevřel. Liška vběhla do místnosti, snědla mu hruštičky, pak ale nastavila ocas, že Budulínka opravdu vozí. Když si sedl, rozběhla se, vyskočila z okna, a zavezla Budulínka až do své liščí nory.

Když přišli dědeček a babička domů,  Budulínek tam nebyl. Hned je napadlo, kde by mohl být. Vzali pytel, bubínek a housle, a šli před liščí noru, kde začal dědeček hrát na housličky, babička bubnovala a k tomu zpívali: „Fidli fidli na housličky, bumta rata na bubínek, jsou tam dole tři lištičky a náš Budulínek!“

Stará liška řekla mladé lišce: „Jdi se kouknout, co se tam  děje!“

Mladá liška vyběhla, a jak vyběhla z nory, chytila ji babička za ocas a strčila ji do pytle. Potom zase začal dědeček hrát na housličky, babička bubnovala a k tomu zpívali: „Fidli fidli na housličky, bumta rata na bubínek, jsou tam dole dvě lištičky a náš Budulínek!“

Stará liška už se zlobila, a tak nakázala druhé lištičce: „Jdi se kouknout, co to tam je! Oni si tam asi tancují a mě s toho bolí hlava!“

Další liška tedy vylezla z nory ven a jak ji babička viděla, šoupla ji taky do pytle. Potom dědeček znovu hrál na housličky, babička bubnovala a k tomu zpívali: „Fidli fidli na housličky, bumta rata na bubínek, je tam dole stará liška a náš Budulínek!“

Liška se už opravdu rozzlobila: „Musím se tam jít podívat sama.“

Ale jak vyšla, babička ji chytila a šoupla ji do pytle k těm dvěma mladým. Potom zavolali na Budulínka. Seděl v koutku nory a plakal, protože mu bylo líto, že dědečka a babičku neposlechl.  Oni se na něj ale nezlobili, liškám pořádně vyprášili kožichy a Budulínka vzali domů.

Od té doby už Budulínek vždycky poslouchal, co mu radili a tak se všichni měli dobře.