Kuřátka pevná (Ramaria stricta) – jsou charakteristická svými pevným, přímým větvovitým růstem , přičemž větve často rostou strnule a rovně směrem vzhůru – korálovitě vypadající větvičky. Barva plodnice je obvykle žlutohnědá až okrová , s tmavšími špičkami větví, které mohou být hnědavé. Obvykle nemění barvu po otlačení, dužina zůstává bílá nebo nažloutlá. Má slabou, nevýraznou houbovou vůni a hořkou chuť.
Význam – je Nejedlá , protože může způsobit nepříjemné potíže. I když některé druhy kuřátek jsou jedlé, kuřátka pevná nejsou doporučována k jídlu kvůli riziku podráždění zažívacího traktu.
Období růstu: od července do listopadu
Výskyt: Kuřátka pevných se vyskytujících v listnatých i jehličnatých lesích , často na mrtvém dřevě , pilinách, pařezech, větvích nebo tle kmenech. Roste jednotlivě nebo ve skupinách
Stanoviště: Preferují rozkládající se dřevo a mohou se objevit i na půdě bohaté na organický materiál.
Rozšíření: Jsou rozšířena po celé Evropě.
Další jména: Nemají mnoho běžně používaných alternativních názvů. Jsou většinou známa pod jménem Kuřátka pevná, Kuřátka vzpřímená, Kuřátka tuhá, Steife Koralle, strapačka
Možná změna:
- Kuřátka zlatá (Ramaria aurea) – Jedlá , má zlatě žluté zbarvení a měkčí plodnice. Na rozdíl od kuřátek pevných nemá rovně rostoucí větve.
- Kuřátka načervenalá (Ramaria rubella) – Nejedlá , má červený odstín na větvích a také může způsobovat zažívací potíže.
- Kuřátka srostlá (Ramaria botrytis) – Jedlá , má růžové až červenavé špičky větví a je větší než kuřátka pevná.
Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub
POPIS
- Vzhled: Má keříčkovitý vzhled. Do výšky může mít až 15 cm. Větvičky jsou vzpřímené, většinou souběžné, často ploché. Větvičky se rozvětvují do tvaru úzkého písmene U, nahoře jsou zakončené hroty.
- Barva: Krémová, okrová s krémovými až nažloutlými vrcholovými hroty. Postupně mění barvu na skořicovou.
.
Třeň: Je masitý Výška až 6 cm. Šířka až 1,5 cm. Okrový až nahnědlý. Je vždy uchycen na tlejícím dřevě, někdy skrytém v podrostu a tak není vidět. Je okrový až hnědavý s fialovým nádechem.
Dužina: bělavá, tuhá, po otlačení se zbarví do červeno skořicové barvy.
Chuť a vůně: Voní po anýzu. Chuť je hořká.
Druhy z rodu Ramaria:
- Kuřátečko hřebenité (foto) – jedlá houba
Kuřátečko popelavé (foto) – jedlá houba
Kuřátečko svraskalé (foto) – jedlá houbaKuřátka běložlutá (foto) – nejedlá houba
Kuřátka buková (foto) – nejedlá houba
Kuřátka horská (foto) – jedlá houba
Kuřátka Invalova (foto) – nejedlá houba
Kuřátka kořínkatá (foto) – nejedlá houba
Kuřátka krvavá (foto) – nejedlá houba
Kuřátka květáková (foto) – jedlá houba
Kuřátka lososová (foto) – nejedlá houba
Kuřátka načervenalá (foto) – nejedlá houba
Kuřátka nazelenalá (foto) – nejedlá houba
Kuřátka přímá (foto) – nejedlá houba
Kuřátka sbíhající (foto) – nejedlá houba
Kuřátka sličná (foto) – jedovatá houba
Kuřátka šafránová (foto) – nejedlá houba
Kuřátka zelenající (foto) – nejedlá houba
Kuřátka zlatá (foto) – jedlá houba
Kuřátka zrosolovatělá (foto) – nejedlá houba
Kuřátka žlutá (foto) – jedlá houba
Napsat komentář