Byla jednou jedna prasečí maminka a ta měla tři syny. Když prasátka vyrostla, rozhodla se, že půjdou do světa, aby si tam postavila vlastní domeček. Rozloučila se s maminkou a už se moc těšila, jaké to v tom světě bude.
Nejprve se prasátka jen tak toulala, hrála si a skotačila. Pak ale nastal podzim, sluníčko už tolik nehřálo a začalo jim být zima. Proto se prasátka rozhodla, že si postaví ten domeček. Nemohla se ale shodnout, jaký by ten domeček měl být.
Jedno prasátko chtělo domeček ze slámy, protože si pamatovalo, jak se mu ve slámě dobře leželo.
To druhé prasátko nad tím kroutilo hlavou a bálo se, že slaměný dům rozfouká zimní vítr. Chtělo tedy domeček ze dřeva, protože kamení a cihly se mu nosit nechtěly.
Třetí prasátko, bylo ze všech prasátek nejstarší a nejpracovitější. Proto chtělo domeček z cihel. Vědělo, že v takovém domečku se mu bude bydlet nejlépe.
Prasátka se chvíli dohadovala, jaký že by ten domeček měl být a nakonec se dohodla, že si každý postaví domeček podle svých představ. Našla si tedy místečka nedaleko od sebe a začala stavět.
Nejrychleji postavilo svůj domeček prasátko, kterému se líbil domeček ze slámy. Potom se začalo povalovat a vysmívalo se ostatním, že ono už domeček má, jejich domečky jsou moc pracné a trvá jim to proto hodně dlouho.
Druhé prasátko si za krátkou dobu postavilo domeček ze dřeva a pak se společně s tím prvním posmívaly třetímu prasátku, které stále na domečku ještě pracovalo.
„Kdyby si stavěl jako my, byl bys už dávno hotový!”
Tomu to ale vůbec nevadilo. Práce mu šla od ruky a tak si za nějaký čas postavilo domeček i ono. Vítr už pořádně foukal a začal poletovat sníh, když práci konečně dokončilo.
Potom už si všechna tři prasátka spokojeně žila ve svých domečcích a vzájemně si pomáhala.
Jednoho dne ale prasátka zjistila, že se okolo potlouká hladový vlk. Polekala se a rychle se schovala do svých domečků.
Vlk nejdříve přišel k domečku ze slámy a zavolal:
„Otevři prasátko, nebo bouchnu, fouknu a domeček bude fuč!”
Když ho prasátko neposlechlo, nadechl se a foukl do domečku. V tu ránu všechna sláma odletěla a bylo po domečku. Prasátko se rychle rozběhlo a schovalo se do dřevěného domečku svého bratra.
Vlk se ale rozzlobil a běžel k domečku ze dřeva:
„Otevřete prasátka, nebo bouchnu, fouknu a domeček bude fuč!”
Prasátka ale ze strachu nevydala ani hlásku a třesoucí se strachem se tiskla k sobě.
Vlk se nadechl, foukl, ale domeček stál, jakoby nic. Prasátka si trochu oddechla a v tom se vlk znovu pořádně nadechnul, znovu foukl do domečku, bouchnul do něj a domeček se celý rozsypal. Vystrašená prasátka se rychle rozběhla do cihlového domečku svého třetího bratra.
„Nebojte se, můj domeček je pevný. Tady se vlk nedostane,” utěšoval je jejich nejstarší bratr.
Vlk přiběhl k cihlovému domečku a křičel: „Otevřete prasátka, nebo bouchnu, fouknu a domeček bude fuč!”
Začal zase foukat, bouchat, ale domeček se mu zbourat nepodařilo. Přemýšlel tedy, jak to udělat jinak. Rozběhl se a v plné rychlosti do domečku narazil. Domeček se ale ani nepohnul. Vlk to nechtěl vzdát. Na střeše uviděl komín a tak se rozhodl, že tam vleze komínem. Vydrápal se na střechu, ale dělal při tom velký hluk. Prasátko rychle zapálilo v kamnech oheň a z komína se vyvalil oblak kouře právě ve chvíli, kdy tam vlk strčil hlavu. Vlkovi nalez ten kouř do očí a spadl ze střechy dolů. Byl z toho celý bolavý a uznal, že nad ním prasátka vyzrála, a že se bude muset prohlédnout po obědě někde jinde.
Všechna tři prasátka pak v tom domečku společně hospodařila a jestli neumřela, žijí tam dodnes.
Napsat komentář