Co vám íčko budu povídat, je jistá pravda ha žádná pohádka, Ja k tak my zedníci chodíme na práci do sjeta, tak si tám jednou náš člověk namluvil divči, vzel si ji za ženu ha přived si ji na zimu demů. Milý ženě se hu nás nelíbilo ha začla dělat muži co nejhoršího mohla, jenom aby se s ní zase vodstěhoval do sjeta, do velkýho m ěsta někam , de by mohla tancovat ha hužívat šechnich radostí. Muž jako šichní chodil v zimě svážet dřiví s pasek na plac, ha dyž na večer přišel demů celyj promrzlyj ha hladovyj, nemíl ani zatopeno, ani huvařeno, koza v chlívku bečíla nenakrm ená, slepice lítaly nezavřený, nebulo ani humyto, ani vypráno, žena se mračila, nem luvila, dyž jí muž něco dost málo řek, hned křičíla ha nadávala haž Bůh brání. Zedník se stydíl někom u něco řect, protože každý by mu bul vodpoveděl: „D obře se tě tak stálo, proč si si nevzel divči vod nás, každyj 60 hdo vybírá — přebere, mušli si mít sjetačku, tak íčko trp.” Trpíl dost, ale dyž huž to nebulo k vydržení, postěžoval si svýmu sousedu ha kam arádu M artinovi, keryj bul truhlářem ha platil za m oudrýho člověka. Truhlář poslouchal, jak zedník běduje ha naříká, že huž si neví se ženou co počít, že na ni po dobrým , po zlým, že prosí i hrozí, že to šecko nic není plátno, žena že je čím dál tím horší. Truhlář se zamyslil, zaškrabal se za huchem, šnup si ha potom p o v íd á: „Eslí jí povolíš, budeš do smrti nechčasnyj. To je šecko tím, že se tu nenarodila, že tu není vykolíbaná, nevyrostla tu, íčko tě nezbyjvá nic jinčího, než abys jí vykolíbal. Tu máš laf, vem jí míru, já jí hudělám kolíbku ha huvidíš, že to pomůže.” Muž poslech; v noci, dy žena spala, n aměřil na lat jak je dlouhá ha truhlář podle míry za dva dny hudělal pořádnou kolíbku, zkázal si pro zedníka, aby mu jí pom oh vodnest ha postavili ji hu zedníků zrovna do prostřed sencí. „Co pa je to za bláznoství, pro koho pa to je?” rozkřikla se žena, kerá huž čuchala ňákou čertovinu. „Ta kolíbka je pro tebe, dyž nechceš nic dělat ha furt jenom křičíš, tak tě budu kolíbat, abych mil pokoj,” povídá zedník na šecko huž připravenyj. To ce ví, že do ženy vjela hned 61 zlost, začla nadávat, haž jí pína vod huby lítala, ale truhlář se zedníkem stáhli s lože velkou porušku, hodili ji na ženu, zabalili ji, misto povíjánu zavázali ji vozícím provazem , položili jí do kolíbky, zedník kolíbal ha truhlář jťzpíval: „Dídátko malý, jak si vospalý! J á kozičky podojil, kašičku tě huvařil ha ty eště spiš.“ Tu jí chytil eště věčí ztek, tloukla sebou, kroutila vočma, kousala se do pysků, nadávala jako špaček, haž zase povídá truhlář: „Ta divčička m á asi hlad, dostála chut na tu kašičku, nic plátno, sousede, vař kaši, já zakolíbám sám .“ Kolíbal, haž žena ke stropu lítala, muž vzel vopravdu pánvici, nalil tam hrnčák mlíka, zasypal krupicí ha dyž bula kaše vařená, sed si ke kolíbce ha dával jí po prstu ženě do huby. To se neptejte, co žena vyváděla, pokousala muži šecky prsty, haž se rozněvál, popád zednickou žíci ha házel jí kaši do huby jako maltu. Žena křičíla, haž bula celá m odrá, muž huž jí začel v duchu litovat, ale truhlář nepovolil. „Huž m á dost,“ řek najednou, „hlad nemá, ale žížeň asi bude mít, dej jí napít.“ Zedník popád žbán ha p o v íd á: „Kaše dusí, mušíš jí zalít,“ ha lil jí do huby vodu, ajf chtíia nebo nechtíla. 62 Žena se dusila, kašlala, plivala, nadávala ha křičíla v jednom kuse, haž se lidi huž zastavovali před stavením, ha ptáli se, co se to tám díje. Muž huž by bul povolil, stydli se lidí, huž chtěl rozvázat povíján, ha pustit ženu, dyž truhlář zase se vozvál: „Vidíš, máš pravdu, na to sem nezpomíl, bude asi m okrá, mušíme jí převinout ha dát jí čistý plínky.” Ha to pomohlo. Žena viděla, že nevyhraje. Přestála křičít, dala se do pláče ha povídá: „Muži, pjekně tě prosím, vodpust mi, že sem tě tak hudlovala. Do smrti tě budu mít ráda, jenom se huž na mě nehněvej ha přestaň k o ­ líbat.” „Tuto je řeč vod ženy, jak se patří ha sluší,” výkřik hned truhlář, sám hned pomoh rozvázat provaz, žena se s nim hudobřila, do dne ha do roka mušel předělat kolíbku na menčí, hu zedníků kolíbala máma m alýho zedníčka ha míli se s tátou do smrti rádi. Koupili se spolou eště karečku zelí, ha huž je to celý. —