Vánoce jsou u nás zřejmě nejvýznamnějším svátkem. Jeho kouzlo nespočívá v rozzářených výlohách a předvánoční nákupní horečce. V tento den totiž i nejzatvrzelejší srdce zjihne a zatouží po troše lásky.
Nikdo nechce být v tento den sám, pokud je to možné, pak se sejde celá rodina a někdy také blízcí přátelé či osamělý soused. Ve vánočním čase se znesvářené páry začnou na sebe usmívat a zapomínají na vše, co je ještě nedávno dělilo.
Předzvěst Vánoc začíná už 25. března – Den zvěstování páně, kdy anděl Marii zvěstoval, že bude matkou a že se ji narodí syn Ježíš.
Samotná příprava na Vánoce začíná už několik týdnů před těmito svátky. Peče se několik druhů cukroví dle receptů, předávaných v rodinách i mezi přáteli.
Nikdy v roce nečaruje tolik jako v tento den.
Na svatou Barboru se rodiny s neprovdanou dívkou vydávají do sadu, kde si nařežou větvičky. Větviček by mělo být tolik, co je členů rodiny. Každý si na větvičku pověsí nějaké své přání (anebo si jej pamatuje) a pokud mu větvička na Štědrý den vykvete, tak se mu splní i jeho přání.
Štědrý den
Je dnem, kdy se narodil Kristus. Je to období zázraků a lidé dodržují určité tradice.
- Během dne se nesmí prát, zametat a nesmí se vynášet smetí z domu, protože to přináší smůlu a vynesli byste si z domu i štěstí.
- V domě by neměly zůstat žádné cizí věci a měly by být nejpozději do konce roku vráceny, protože by měl v budoucím roce smůlu.
- Před půlnocí by se nemělo šít ani plést, protože by výtvory rozkousaly myši.
- Neměly by se ani uklízet stáje, protože by dobytek kulhal.
- Nepište žádná milostné psaní, protože vám hrozí rozchod.
Na Štědrý den by se měl dodržovat až do večeře přísný půst, abychom viděli zlaté prasátko, které nám dopomůže příští rok k hojnosti.
Ke stolu se zasedá ve chvíli, kdy se na obloze objeví první hvězda a hned poté se zapálí svíčka a je možno zasednout k prostřenému stolu. Pod každý talíř se dávají rybí šupiny, které přinášejí štěstí a dostatek peněz. Po dobu večeře nesmí nikdo vstát od stolu, protože do roka zemře a počet strávníků musí být sudý. Pokud tento počet není sudý, je potřeba přidat další talíř pro hosta. Je to prý proto, že domácnosti obchází smrt a tam, kde najde lichý počet talířů, tam se pokusí příští rok pro někoho vrátit.
Na stole by mělo být devatero pokrmů. Bramborový salát jak jej známe dnes se začal objevovat až v 19. století. Předtím se podávala ryze postní a bezmasá jídla. Tradičním jídlem u nás byly hlavně polévky a luštěninová jídla. Například “pučálka”, což je jídlo z naklíčeného hrachu a také zaručovala hojnost po celý příští rok. Dále se jedly houbové omáčky, čočka, “Kuba” a jako dezert sušené a vařené ovoce, krupičné i kukuřičné kaše s medem nebo sirupem a hlavně vánočka. Na stole však nemělo nic chybět, a proto se na něj pokládalo od všeho trochu, aby měla rodina všeho hojnost i příští rok. Mísa čerstvého a sušeného ovoce symbolizuje tichou modlitbu za dobrou úrodu v příštím roce. Kdo sní kousek okoralého chleba, bude mít příští rok štěstí. Stůl se svazoval provazem nebo řetězem, aby byla rodina soudržná a ochránil stádo.
Na Boží hod se pak podávala husa se zelím a knedlíkem, ali i krocan nebo šneci.
Zatímco první vánoční stromky se u nás začaly objevovat počátkem 19. století, tak kapr se u nás masově rozšířil až ve 20. století. Od 13. století mívala většina rodin jesličky (betlém) a tam každý den přidávali figurky podle biblických událostí. Počínaje Štědrým dnem, až do jeho odstrojení se každý večer zpívaly koledy.
Vánoční zvyky
Lití olova – připravte si nádobu s vodou a nad plamenem roztopíme kousky olova, které to vody opatrně nalijeme. Podle tvaru, který se z olova vytvoří, pak předpovídáme budoucnost. Tvar hvězdy znamená úspěch a uznání. Rovné čáry – spokojenost, křivé čáry – zmatky, dva kruhy – svatba, půlkruh – zrada, neúplný kruh – zklamání, uzavřený kruh – štěstí, kříž – smrt blízké osoby.
Krájení jablka – po štědrovečerní večeři můžete předpovídat, zda se zase za rok sejdeme, rozkrojením jablka, které se krájí kolmo na stopku. Pokud je vše v pořádku, pak by se na řezu měla objevit hvězdička. Když je ale jádřinec červivý, nebo se zobrazí křížek, někdo ze zúčastněných těžce onemocní nebo zemře. Jablko se pak nakrájí na tolik dílků, kolik je stolovníků a ti jej sní. Kdyby v budoucím roce zbloudil, stačí si vzpomenout, s kým seděl u stolu a najde cestu.
Čarovat lze i s jádry vlašských ořechů. Vezměte 12 jader a vhoďte je do nádoby s vodou. Kolik vyplave jader na hladinu, tolik bude v příštím roce suchých měsíců.
Pouštění lodiček – každý účastník si vyloupne 4 vlašské ořechy, pokud najde 4 zdravá jádra, bude mu zdraví příští rok sloužit. Černý a nezdravě vypadající jádro věštilo nemoci a smutek. Potom do čistých skořápek nakapeme trochu vosku a přilepíme malou svíčku. Každý člen rodiny si svou lodičku musí vyrobit a pustit na vodu v nádobě sám.
Bude-li se svíčka držet u kraje, bude její majitel vysedávat většinou doma a jeho život se nijak nezmění. Když se při plavbě se dotýká jiné lodičky, nebo pluje ve společnosti jiných loděk, symbolizuje to lásku a přátelství a bezproblémové soužití. Zastaví-li se uprostřed ostatních, potřebuje majitel pomoc a ochranu ostatních. Točí-li se v kruhu, je to nerozhodný člověk, který sám neví, co by měl od života chtít. Když se lodička vydá svým směrem, pravděpodobně v příštím roce majitel rodinu opustí. Komu se loďka nepotopí a jeho svíčka hoří dlouho, toho čeká dlouhý a šťastný život. Potopí-li se loďka, pak je každá snaha cokoli změnit marná. Zhasne-li svíčka, pak jde o neupřímnost a komplikovaný citový vztah. Dopluje-li sama ke druhému břehu, pak získáte, po čem toužíte.
Čarování s cibulí se také zabývá počasím. Cibuli rozeberete na jednotlivé části tak, aby vzniklo 12 sukének neboli 12 měsíců. Do každé z nich dáte trochu soli a seřadíte je podle velikosti. Ráno sukénky prohlédnete a ta, kde se sůl rozpustila, znamená mokrý měsíc. Ta, kde bude sůl bez jakéhokoli zvlhnutí, znamená suchý měsíc.
Štěstíčka – na kousky papíru se napíší přáníčka, něco ve smyslu “štěstí, zdraví, výhra, svatba, dítě, spokojené zaměstnání, atd.”, které se vloží do nádoby. Po večeři si každý ze stolovníků vytáhne jedno přáníčko a zpět jej vrátí do nádoby, aby si i další losující mohl vytáhnout svou budoucnost z celé nabídky.
Další tradicí je zavěšené jmelí, které vám dovoluje políbit kohokoli. Neboť „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude věčná stejně, jako je věčně zelené jmelí. Štěstí však nosí jen to jmelí, které je darované, proto byste neměli o vánočních návštěvách zapomenout na snítku jmelí.
Na Štěpána chodili malí koledníci dům od domu … “Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu.”
Asi nejvíce tradic se vztahuje k otázce, zda se dívka vdá či ne
Svobodné dívky házejí střevícem – ten se hází přes hlavu za sebe. Pokud se střevíc otočí patou ke dveřím, pak zůstane doma, pokud se otočí špičkou ke dveřím, pak se provdá a odejde z domu.
Třesení stromkem – po večeři děvčata vyběhnou na zahradu, zatřesou nějakým stromkem. Nejčastěji bezem, nějakou mladou jabloní či zlatým deštěm a odříkávala “Třesu, třesu bez, ozve se mi pes, kde je milý dnes?” Směr odkud se ozve první pes, odtud přijde děvčeti budoucí ženich. Obdobou je i podobná tradice, kdy dívky běhaly přes neoranou brázdu a odříkávaly “Štěkej, štěkej pes, kde je milý dnes, ať je tu hned!”
Klepání na kurník – dívka zaklepala na kurník a čekala, kdo se ozve jako první. Pokud to byl kohout, provdá se, byla-li to slepice, bude ještě svobodná.
Pokud se dívka opravdu chtěla provdat, stačilo, aby nashromáždila a schovala si devět patek z vánoček.
Zápalky – do jablka zapíchne dívka tři sirky, kde každá z nich symbolizuje jednoho nápadníka. Ta, která bude hořet nejdéle, označuje toho, koho si dívka nakonec vezme.
Pokud chce dívka znát jméno svého vyvoleného, musí jablko oloupat tak, aby ze slupky vznikla jedna dlouhá spirála. Potom s ní 3 krát zatočí nad hlavou a odhodí ji. Slupka se poskládá do tvaru písmene.
Jinde se na hrušku házela hůl. Kolik pokusů dívka potřebovala k tomu, aby se hůl zachytila, tolik let ještě musela dívka čekat na svého vyvoleného.
Napsat komentář