Hlavní nezaměnitelné znaky – Bedla vlnatá (Lepiota clypeolaria):

  • Klobouk i třeň jsou celé hustě vlnatě vláknité až chlupaté, s hnědavými šupinami na bělavém podkladu.
  • Okraj klobouku nese zbytky bílého pavučinkového závoje.
  • Třeň štíhlý, křehký, s hlízovitou bází, často pokrytý vločkami.
  • Prsten nevýrazný, mizející až chybí.
  • Dužnina bílá, vatovitá, vůně kořenitá až štiplavá.

Význam v kuchyni:

Nejedlá houba, doporučuje se vyhýbat sběru, protože rod Lepiota obsahuje více prudce jedovatých druhů (např. Lepiota brunneoincarnata). Bedla vlnatá sama o sobě není považována za smrtelně jedovatou, ale není určena k jídlu.

vlnatá

ZDROJ

Další varianty této houby

Výskyt – stanoviště a rozšíření:

Listnaté i jehličnaté lesy, humózní půda, Okraje lesů, zahrady, parky. Roste jednotlivě i ve skupinách. Běžná v celé Evropě, rozšířená i v ČR.

Další jména:

Bedla hávnatá, Bedla vlnitá, Slovensky: Bedlička vlnatá, Německy: Schild-Schirmling

Možná záměna (S JEDLÝMI DRUHY):

  • Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – jedlá: výrazně větší, masitá houba s kloboukem posetým velkými hnědými šupinami a s hadím vzorem na třeni.
  • Bedla Konradova (Macrolepiota konradii) – jedlá: menší než bedla vysoká, ale přesto větší než vlnatá, klobouk s hrbolem a výraznějším prstenem.
  • Bedla odřená (Macrolepiota excoriata) – jedlá: menší, ale třeň i klobouk jsou bílé a hladší, bez typického vlnatého vzhledu.

Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít  naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub 

Popis:

Klobouk: 3–10 cm, v mládí vejčitý, postupně kuželovitý až plochý. Povrch bělavý až krémový, hustě pokrytý hnědavými vláknitými šupinami. Střed s tmavším hladším hrbolkem. Okraj s pavučinkovými zbytky závoje.

Lupeny: Volné, husté, bílé až krémové, při otlačení hnědnou.

Třeň: 4–12 cm dlouhý, 3–10 mm silný, křehký, válcovitý, dole hlízovitě rozšířený. Nad prstenem hladší, pod prstenem vláknitě šupinatý. Barva bělavá, ve stáří okrově hnědne. Dutý a snadno vylomitelný.

Prsten:
Jemný, bělavý, často mizí.

Dužnina:
Bílá až okrová, vatovitá, na řezu nemění barvu.

Chuť a vůně: Chuť mírná, někdy nasládlá. Vůně proměnlivá – houbová, někdy kořenitá až štiplavá, jindy lehce ovocná.

Růst a životnost plodnice:

  • Doba růstu: Plodnice dorůstají do plné velikosti během 5–8 dní.
  • Životnost plodnice: Vydrží přibližně 7–12 dní, poté klobouk rychle hnědne a rozpadá se.
  • Sezóna výskytu: Červenec – říjen, někdy i začátek listopadu.
  • Trvanlivost v přírodě: Plodnice jsou křehké, snadno se lámou a rychle podléhají zkáze, zejména za vlhka.

Uchovávání:

Nedoporučuje se ke konzumaci.

Druhy rodu Lepiota (bedla) v Evropě

  • Bedla vlnatá (Lepiota clypeolaria) – nejedlá.
  • Bedla hřebenitá (Lepiota cristata) – nejedlá.
  • Bedla nažloutlá (Lepiota magnispora) – nejedlá.
  • Bedla Bresadolova (Lepiota bresadolae) – jedovatá.
  • Bedla ohňopochvová (Lepiota ignivolvata) – jedovatá.
  • Bedla chřapáčová (Lepiota helveola / brunneoincarnata) – smrtelně jedovatá.
  • Bedla Bucknallova (Lepiota bucknallii) – smrtelně jedovatá (vzácná).
  • Bedla dolnorezavá (Lepiota castanea) – jedovatá.
  • Bedla polokulovitá (Lepiota pseudohelveola) – jedovatá.
  • Bedla rýhovaná (Lepiota subincarnata) – jedovatá.
  • Bedla krvavá (Lepiota brunneolilacea) – jedovatá.

Houby z tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: