Bedla chřapáčová (Lepiota brunneoincarnata) – Má menší velikost než ostatní bedly a má charakteristický klobouk s hnědými šupinkami na světlejším podkladu. Její lupeny jsou bílé až krémové a výrazně oddělené od třeně. Je jedovatá a je jednou z druhů bedel, které mohou způsobit vážné otravy, proto je důležité ji bezpečně rozeznat, bylo zaznamenáno několik úmrtí.
Význam v kuchyni, ochrana:
Houba je jedovatá, obsahuje toxiny, které mohou způsobit závažné zažívací potíže, v některých případech dokonce poškození jater a ledvin nebo smrt. Je proto naprosto nevhodná ke sběru a konzumaci.
V České republice a většině Evropy není bedla chřapáčová chráněná, ale kvůli své jedovatosti je důležité se jí vyhnout.
Období růstu: červenec – říjen
Výskyt:
Stanoviště:
Roste na různých stanovištích, často na travnatých místech, jako jsou pole, parky a zahrady, okraje lesů, v parcích nebo zahradách. Vyhovují jí bohatší půdy a může se vyskytovat ve větších skupinách.
Rozšíření:
Bedla chřapáčová je rozšířená v mírném pásu Evropy, včetně České republiky. Její výskyt však není příliš hojný, ale je nutné být na pozoru, protože může být snadno zaměněna s jedlými druhy.
Další jména:
- Anglicky: Deadly dapperling
- Německy: Brauner Gifthäubling
- Francouzsky: Lépiote brun incarnat
Možná záměna:
Bedla chřapáčová může být zaměněna s jinými druhy bedel, z nichž některé jsou jedlé:
- Bedla vysoká (Macrolepiota procera) – jedlá a velmi oblíbená houba, ale výrazně větší a s tmavším, hrubším kloboukem. Její šupinky jsou výraznější a má charakteristický „hadí“ vzor na třeni.
- Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes) – jedlá, při poranění dužnina zčervená, což je významný rozlišovací znak. Může však způsobovat zažívací potíže u citlivých osob.
- Bedla hnědošupinatá (Lepiota clypeolaria) – podobná bedle chřapáčové, ale její klobouk má výraznější šupinky a roste převážně ve smíšených lesích. Je nejedlá.
- Šedý rytíř ( Tricholoma terreum ) – Šedý rytíř má hladký, vláknitý klobouk, který je spíše šedý než hnědý, a jeho povrch není pokryt šupinkami. Má také odlišné stanoviště – roste především v jehličnatých lesích a tvoří mykorhizu se stromy. Je jedlý.
- Žampion vílího ( Marasmius oreades ) – Žampion vílí má hladký, plochý klobouk bez šupinek a jeho lupeny jsou široké a zřídka rozmístěné. Jeho třeň je štíhlý a pružný. Roste často na loukách, pastvinách a travnatých místech, kde vytváří kruhy (tzv. “čarodějné kruhy”) Je jedlý.
- Žampion pohádkový (Marasmius oreades) – Klobouk žampionu pohádkového je hladký, bez šupinek, a má jednotnější hnědavou nebo krémovou barvu. Lupeny má řidší, světlejší (nažloutlou až světle hnědou). Nemá prstenec. Tvoří “čarodějné kruhy.” Je jedlý a velmi chutný.
Zde se můžete podívat jejich na nalezižtě, případně na ohrožené druhy hub.
POPIS
- Klobouk: Velikost 3–6 cm v průměru, zvonovitý až ploše rozprostřený. V mládí je červenohnědý, než vybledne do světle růžově hnědé s tmavšími hnědými šupinami. Potom je povrch klobouku bílý až krémový, pokrytý tmavě hnědými šupinkami, které se směrem k okrajům zmenšují. Okraje klobouku bývají někdy trochu zubaté. Masitý, bez zjevného výstupku
- Lupeny: Volné (nepřipevněné ke stonku), husté a bílé až krémové barvy, s občasnými vidličkami a menšími žábrami. U zralých plodnic mohou mírně žloutnout.
.
- Třeň: Štíhlý, 3–8 cm dlouhý a 0,3–0,8 cm silný, barvy krémové až světle hnědé. Horní část stonku je narůžovělá, zatímco spodní část je pokryta tmavě hnědými šupinami, je tmavě skvrnitý, podobně jako křemenáč. Základna je mírně baňatá.
- Prstenec – je někdy pomíjivý a snadno odpadává.
- Dužnina: Bílá až krémová, křehká a tenká. Zčervená při otlaku nebo řezání
- Konzistence: Křehká a jemná.
- Vůně a chuť: Má nenápadnou chuť a vůni, voní trochu jako nezralé ovoce, lehce houbově. Chuť je jemná
Druhy z rodu Lepiota:
- Bedla chřapáčová (Lepiota brunneoincarnata) – jedovatá
- Bedla hnědošupinkatá (Lepiota clypeolaria) – nejedlá
- Bedla hořká (Lepiota cristata) – jedovatá, velmi nepříjemné chuti.
- Bedla jedovatá (Lepiota helveola) – jedovatá, může způsobit vážné otravy.
Napsat komentář