Je jedno kolik měl kdo v životě partnerů, ale stejně jako měl jen jednu první lásku, tak prvorozené dítě má každý člověka jen jedno.

Na počátku každého vztahu jde také o dělení rolí, kdy jeden partner bere na sebe roli maminky a druhý na sebe bere roli dítěte. Žena se ráda na začátku vztahu znovu stává „dítětem“ a chce, aby se partner stal její „maminkou“ a plnil ji přání, aniž by přitom musela řešit, zda je schopen tato přání splnit. Pokud se mu daří ji tato přání plnit a respektuje ji, získává žena pocit bezpečí.

Začne překonávat stíny ze svého dětství, očistí se a zmizí všechny křivdy z jejího dětství. Proto by se celý tento proces neměl uspěchat a žena by měla mít dostatečný prostor ke změnám. Muž by měl být své partnerce opěrným sloupem, aby mohla být díky tomu proměnlivá. Když ji oporu neposkytne, pak žena nikdy vedle něj nevyroste.

Muž většinou neumí o svou partnerku pečovat jako o dítě, protože ji tak nevnímá. Aby se mohl stát tou nejlepší „maminkou“, na světě pro svou partnerku, která ji ochraňuje a dává ji dostatek prostoru, aby byla šťastná, musí to znát z vlastní rodiny.

 

Problém je, že ženy se ženami rodí, ale muž se mužem stává. Důležitým tvůrcem šablony budoucího života každého dítěte se stává právě jeho matka. Záleží tedy hodně na matkách, zda z nich muže vytvoří.

Odměnou za plnění všech přání své ženě získává muž její obdiv. Je to palivo, na které všichni muži jedou.

 

Okamžik, kdy dojde k úplnému naplnění všech přání a ve vztahu nastane všednost, začne opravdový vztah dvou rovnoprávných partnerů. Žena-dítě dojde do bodu, kdy začne svému muži-mamince plně důvěřovat, mohlo by dojít k početí dítěte. Toto dítě ji pak bude pomáhat k dalšímu rozvoji, až do úplného sebepoznání.

 

Přicházející dítě své matce vždy přináší nějaké poselství, ale ať přijde jakékoli dítě (ADHD, Downův syndrom, Génius) bude to její životní průvodce, který ji povede životem, jaký by měla správně vést a ukazuje jí, co ji v životě chybělo. Přijde-li např. hyperaktivní dítě (tzv. urychlovač), naznačuje jí, že by měla v životě zrychlit a přestat nad vším dumat. Autista ji naznačuje, že sebou nechává příliš manipulovat a ukazuje ji, že by si měla nastavit své vlastní hranice.

Nevzniklo-li ale dítě na základě ženiny velké touhy, pak se její energie pravděpodobně velmi rychle vyčerpá a snadno může dojít k tomu, že se bude chtít tohoto dítěte vzdát, nebo se alespoň uzavře do sebe a dítě bude stát na okraji jejího zájmu.

 

Zatímco se z jejího partnera-maminky stává „otec“, žena se početím dítěte zbavuje role „dítě“ a bere si od svého partnera již vytvořenou šablonu „maminky“. Tuto šablonu „maminky“ pak následně konfrontuje se svou vlastní matkou, která si svůj karmický vztah řeší zase se svou matkou.

Stane-li se z partnera otec, začne se také konfrontovat se svým otcem a nebyl-li tento vztah v pořádku, bude mít z role „otec“ přirozený strach.

Každé dítě se podobá těstu, které se pak rodiče snaží vměstnat do nějaké formy. Není-li vztah jeho rodičů nějakým způsobem v pořádku, protože nedošli do fáze očištění, stává se z dítěte posuzovatel jejich vztahu. Musí velkou část své vlastní energie předávat rodičům, zatím co ono samo zakrňuje. Současně se stává propojovacím článkem rodinného trojúhelníku a jejich rovnocenným partnerem.

Pokud mu na urovnávání roztržek síly nestačí, „přizve“ si pomocníka v roli druhorozeného dítěte, které se pak rodí s úplně odlišnými vlastnostmi, ale s prvorozeným tvoří dokonalou harmonii. Narodí-li se i jako druhé dítě syn, a ještě k tomu lev, střelec nebo štír (což jsou znamení, která nejdou zpacifikovat), pak to jasně ukazuje na to, že rodina nefunguje správně.

Narozením druhého dítěte ale dojde zase k posouvání rolí a najednou jsou zde dva konkurenti na otce, protože i z maminky se stává otec a z prvorozeného se stává maminka.

 

Když je příliš malý rozestup mezi sourozenci, pak tam obvykle vzniká nevraživost, protože prvorozený má pocit, že přišel někdo, kdo mu obsadil jeho místo. Rozestup by měl být tak velký, aby sourozence první dítě bylo schopno přijmout. Dáme-li dítěti šanci, aby byl dostatečný rozestup mezi dalším porodem, pak bude mít v životě lepší vztahy s lidmi.

 

Po příchodu druhého dítěte si matka s dětmi naprosto vystačí a otec si začne připadat zbytečný. Může se v tuto chvíli rozhodnout úplně zakrnět a chodit třeba jen na pivo, nebo bude mluvit do „tátování“ své ženě, protože ONA přece dělá všechno špatně… V ideálním případě si ale uvědomí, že už je zase „svobodný“ a může si začít hledat svého vlastního „boha“. Dostává se tím do čtvrté role „poutník“, kdy je již jen podporovatelem vlastní rodiny.

I kdyby se rozvedl a oženil s jinou partnerkou a měl další děti, tak po narození svého druhého dítěte zůstává „poutníkem“ už navždy.

 

K dalším změnám rolí dojde, když se narodí třetí dítě a v té chvíli se „osvobodí“ i matka, která byla do této chvíle žena-otec. Roli otce získalo prvorozené dítě a druhorozené dítě dostalo roli matka.

Prvorozené dítě je životní směrovka svému otci a ukazuje mu, jakým směrem by se měl dát. Druhorozené dítě je jeho nakopávač, který ho pak nutí, aby tím směrem opravdu šel.

Pro matku je směrovkou druhé dítě a nakopávačem je třetí dítě.

 

Když se narodí jako prvorozené dítě syn, pak to znamená, že v rodu matky byl hodně problematický vztah s mužským elementem, kde matka dceři nebyla schopna nabídnout normální obraz mužů a dcera tak vidí jen jejich pokřivenou stránku. Prvorozený syn tedy dává své matce příležitost narovnat pokřivený obraz mužů a dává ji možnost vychovat opravdového muže.

Pokud se ženě narodí jako prvorozené dítě dcera, pak je to zhmotnění její utajované romantické duše.

 

Děti, které se dostaly do role „matka“ by si měli vybírat takové zaměstnání, kde budou mít za někoho zodpovědnost. Hlavní role naposledy narozeného je, aby doživotně hrál roli dítěte.

 

=================================

Cesta muže

Dítě – muž – maminka – tatínek – poutník

Cesta ženy

Dítě – žena – dítě – maminka – tatínek – vědma

 

Zdoj: Marek Ščotka – terapeut