Před nedávnem jsem řešila obvyklou, každoročně se opakující předvánoční otázku – co tomu mému drahému „naježím“ pod stromeček. Jako téměř každá manželka po více než pětadvacetiletém manželství jsem se přikláněla k praktickému a pokud možno neruinujícímu řešení.
Standardní ponožky, pyžamo či vodu po holení jsem dobrovolně přenechala jiným členům naší rodiny, předem neurčitým zamručením odsouhlasenou a tím pádem také snad dohodnutou novou zimní lyžařskou bundu jsem díky vymoženosti e-shopů měla ve skříni již od listopadu, ale stejně jsem chtěla něčím alespoň trochu překvapit.
Samozřejmě jen přiměřeně a v rozumných mezích, neboť velké překvapení nemusí být vždy přijato s patřičným ohodnocením a v tom horším případě je spíše záminkou k vražedným pohledům v záři vánočních svíček či dokonce zkaženému celému štědrému večeru. Mnohé dámy jistě ví, o čem hovořím. A protože jsem soudná, překvapovat po čtyřicítce vlastního manžela nákupem sebeluxusnějšího „drobného spodního prádýlka“ či jiné naší dámské radosti, mne pro jistotu ani nenapadlo.
Takže jsem se po volných večerech probírala bezpočtem internetových prezentací, shopů, reklam či jiných možných zdrojů inspirace. Ale nic. Ne, že by nebylo, ale zahradní sekačku už máme, golf ten můj poklad nehraje, hodinky dostal k nedávným kulatinám a na ty další nápady jsem Sportku nevyhrála.
Asi jsem byla celý rok hodná nebo mne má ten nahoře rád a nebo jsem měla jen obyčejné štěstí, ale nakonec se to podařilo:

Stavila jsem se ke kamarádce na domluvené kafe, ale protože mi odpadla dohodnutá schůzka přišla jsem o pár minut dříve. Kateřina (to je ta má kamarádka) ještě doma pobíhala s koštětem, protože její syn (mezi všemi známými a vlastně i samotnou Kateřinou přezdívaný Tornádo Jack), zrovna zcela náhodou „sundal“ květináč zdobící kryt ústředního topení. Pomohla jsem jí zamést hlínu, vysypat a vyhodit rozbité střepy a postavit vodu na to naše kafe. Při tom jsem jen koutkem oka zahlédla, jak Katka přicvakla smetáček na vnitřní plochu dveří předsíňové skříně. Ano, je to správně. Nezavřela nebo nezavěsila smeták do skříně, ale jakoby přicvakla smeták do skříně.

Nebylo by to nic mimořádného, kdybych nevěděla (z bezpočtu dřívějších návštěv), že ve skříni je maximálně 10 cm volného místa a z vnitřní strany je bezpočet nutných polic a šuplíků. Navíc znám Kateřinu opravdu dobře a dlouho, abych připustila, že si nechá otlouct byť jen vnitřní stěnu skříně volně pověšeným smetákem nebo vymýšlela složitý magnetický mechanismus a sháněla kovovou tyč na „koště“. Nevím proč, ale nějak mi to uvízlo v hlavě a nakonec, samozřejmě po výborné kávě a několika „půlhodinách“ našeho důležitého řešení otázek bytí a nebytí lidstva, jsem se Kateřiny zcela bez obalu zeptala, cože to má a jak to funguje.

Naprosto v klidu mi celou maličkost ukázala a přidala několik velmi pozitivních hodnocení a zkušeností. Celé „zařízení“ se podobalo větší plastové krabičce od sirek, kombinované s pryžovou objímkou a připevněné na podkladovou desku. V podstatě to fungovalo tak, že tyč smetáku se nasadí do objímky lehkým „nacvaknutím“ směrem vpřed a uvolní zase tak, že ji jednoduše lehce potáhnete směrem k sobě. Musím přiznat, že mne celé to udělátko naprosto uchvátilo. O to víc, když mi Kateřina řekla, že stejně to můžu použít na větší nářadí, zahradní náčiní či dokonce sportovní vybavení. V tu chvíli jsem věděla, co ten můj Kutil Tim dostane k vánocům. Od Kateřiny jsem dostala adresu, kde se o držáku a celém systému úchytek dozvím více a mohu případně vše přímo objednat. Tam jsme zjistila, že pro dílnu mohu použít variantu černou, pro zahradní domek (v našem případě spíše šopu..) třeba zelenou, no a pro domácnost či koupelnu zase třeba bílou.

Neváhala jsem a svému miláčkovi jsem daná udělátka objednala. Pro jeho království černé a zelené, jedno provedení dokonce v hliníkové liště a naprosto nezištně ještě dvě bílé, co kdyby náhodou někdy našel chvilku a namontoval mi držáky i do technické místnosti. Trochu jsem zápasila s přihlášením do systému – objednávky (to by si firma ještě určitě mohla vylepšit!), ale zboží došlo do 10 dnů na dobírku, přesně podle instrukcí a úspěšně vyplněné objednávky. Zásilka obsahovala dodací list, daňový doklad a vkusné vánoční přání, žádné další katalogy nebo objednávky něčeho, co určitě nepotřebuji.
Proč Vám to celé vlastně píšu? No hlavně proto, že dnes je 3.1. a můj kutil má všechny držáky přimontovány, ve všech si již našlo své místo přesně to, co tam má být. Já při vchodu do místnosti na zahradní nářadí nešlápnu ani na hrábě, ani na rýč a co víc, mám už namontovány i ty přebytečné dva bílé krasavce. Smeták i hadice na vysavač tam sedí jako v lóži. Takovou rychlost jsem naposledy zažila při přesunu do porodnice s naším druhým potomkem… A ten můj se na mne nejen nemračí, ale občas i usměje a taky se již ptal, kde jsem držáky objednala, že by se mu prý do garáže hodilo ještě pár kousků!
Ano, je to reklama. Ale něčeho, co funguje, je ověřeno, jen se o tom celkem neví. Věřte nevěřte, za ten jeden proklik to určitě stojí – posuďte samy – www.toolflex.cz

Vaše Monika