hlíva

Foto: Dominicus Johannes Bergsma – Wikimedia Commons

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) patří mezi nejznámější jedlé houby. Roste na dřevě listnatých stromů a člověk ji také úspěšně pěstuje v připravených pěstebních blocích. V přírodě ji najdeme hlavně na pařezech, kmenech a odumírajícím dřevě. Běžně roste v mírném pásmu Evropy, Asie i Severní Ameriky.

Starší texty často uváděly, že na světě existuje přes 6 milionu druhů hub.  To ukazuje, jak málo lidstvo houbám zatím rozumí.

V Česku lidé nacházejí tisíce druhů hub, ale přesné číslo závisí na tom, zda počítáme jen velké houby, nebo také mikroskopické druhy. Česká mykologická společnost připomíná, že poznání hub stále zaostává za botanikou i zoologií.

Jak hlíva ústřičná vypadá

Hlíva má typický vějířovitý až lasturovitý klobouk, který připomíná ústřici. Odtud pochází její český název. Klobouky často rostou ve větších trsech nad sebou. Barva se pohybuje od šedé přes šedohnědou až po namodralé odstíny.

Lupeny sbíhají po třeni dolů. Třeň bývá krátký, tuhý a postranní. Mladé plodnice mají jemnější dužninu, starší kusy už mohou být tvrdší. V kuchyni se proto často používá hlavně klobouk a tuhé třeně se suší nebo melou na prášek.

Hlíva má jemnou, mírně nasládlou chuť a výraznější houbovou vůni. Díky vláknité struktuře může v některých pokrmech připomínat maso. Neznamená to však, že maso výživově plně nahradí.

Pěstování hlívy ústřičné

Hlívu lze pěstovat doma, ve sklepě, garáži, zahradním domku nebo ve speciálním pěstebním bloku. Začátečníkům se nejlépe pracuje s hotovou sadbou, protože odpadá složitá příprava substrátu.

Hlíva potřebuje čisté prostředí, vhodnou vlhkost, nepřímé světlo a pravidelný přístup vzduchu. Houby nejsou rostliny, proto nepotřebují zeminu ani klasické hnojení. Živiny berou ze substrátu, nejčastěji ze slámy, pilin nebo dřevní hmoty.

Stanoviště a podmínky

Při prorůstání podhoubí hlíva ocení spíše stabilní teplotu. Při tvorbě plodnic potřebuje vlhký vzduch a čerstvý kyslík. V domácích podmínkách se často používají pěstební bloky v plastových obalech. Po naříznutí obalu začnou z otvorů vyrůstat plodnice.

Pěstování venku na dřevě trvá déle. Do špalků listnatých stromů se vloží sadba a dřevo se udržuje vlhké. Výsledek nepřijde tak rychle jako u hotového bloku, ale může dávat úrodu opakovaně.

Množení

Hlíva se množí sadbou s podhoubím. Pěstitel ji vkládá do vhodného substrátu. Začátečník by měl sáhnout po hotovém pěstebním balení, protože obsahuje už připravený a naočkovaný substrát.

Při domácí přípravě substrátu hrozí kontaminace plísněmi. Proto musí pěstitel pracovat čistě a používat správně ošetřený materiál. Hlíva sice patří mezi poměrně odolné houby, ale špatná hygiena dokáže zničit celý pěstební blok.

Zálivka a vlhkost

Hlíva potřebuje vlhkost, ale nesnáší rozmáčený a zahnívající substrát. Plodnice ani substrát se nemají přelévat. Vhodnější je rosení okolí nebo stěn pěstebního prostoru.

Suchý vzduch způsobí, že zárodky plodnic zasychají. Příliš mokré prostředí zase podporuje bakterie a plísně. Správný stav poznáte podle pružných, svěžích plodnic bez slizu a bez zaschlých okrajů.

Choroby a škůdci

Nejčastější problém představuje zelená nebo černá plíseň na substrátu. Objevuje se při znečištění, vysoké vlhkosti nebo špatném větrání. Napadený blok obvykle nemá smysl zachraňovat, zvlášť pokud plíseň rychle postupuje.

Dalším problémem bývají mušky, larvy a roztoči. Pomáhá čisté prostředí, síťky proti hmyzu a včasné odstranění přestárlých plodnic. Hlívu nesbírejte, pokud zapáchá, je slizká nebo mění barvu nezvyklým způsobem.

Sklizeň

Hlíva se sklízí, když mají klobouky pěkně vyvinutý tvar, ale jejich okraje se ještě výrazně nevlní. Celý trs se opatrně vykroutí nebo odřízne. Zbytky plodnic nesmí zůstávat v pěstebním otvoru, protože mohou zahnívat.

Sklizeň často přichází ve vlnách. Po první úrodě si blok odpočine a při dobrých podmínkách vytvoří další plodnice. Výnos postupně slábne, protože substrát ztrácí živiny.

Krátký význam hlívy ústřičné

Hlíva patří mezi houby, které spojují kuchyňské využití, snadné pěstování a zájem lidového léčitelství. Obsahuje vlákninu, bílkoviny, minerální látky a vitaminy skupiny B. Některé zdroje uvádějí i vitamin C, ale jeho množství se liší podle čerstvosti, substrátu a způsobu skladování.

V kuchyni se hodí do polévek, omáček, směsí, gulášů i řízků. Lze ji sušit, mrazit a zpracovat na prášek. U domácího zavařování však musí člověk postupovat opatrně, protože houby patří mezi potraviny s vyšším rizikem při špatné konzervaci.

Zdroje: Akademie věd ČR – odhady počtu druhů hub ; Česká mykologická společnost – ochrana a poznání hub ; přehled výživového složení hlívy ústřičné