Sklizeň a sušení lékořice: jak zpracovat sladký kořen

Vykopaný kořen lékořice připomíná na první pohled obyčejný kus dřeva. Teprve žlutý řez a výrazná sladkost prozradí, co se skrývá uvnitř. Sklizeň a sušení lékořice však vyžadují správné načasování. Příliš mladá rostlina nabídne málo kořenů. Špatně vysušený kořen může zplesnivět.

Ke sklizni patří lékořice, která roste nejméně tři roky. Mladší rostlinu je lepší nechat zesílit.

Jak vhodné místo vybrat a zabránit jejímu šíření, popisuje článek o pěstování lékořice. Při zpracování už nejde o celou rostlinu. Používají se hlavně její kořeny a podzemní oddenky.

Kdy začíná sklizeň lékořice

Kořeny lze sklízet na podzim po zatažení nadzemní části. Druhou možnost nabízí časné jaro před rašením. Podzim bývá praktičtější, protože půda ještě nezamrzla. Rostlina zároveň ukončila hlavní růst. V domácí zahradě se vyplatí počkat nejméně do třetího roku.

Pěstitelské pokusy připouštějí sklizeň ve druhém nebo třetím roce. Dvouletá rostlina však vytvoří méně použitelného kořene. Starší trs dovolí odebrat část úrody a zbytek ponechat. Nejlépe se pracuje po dešti, jakmile půda trochu oschne. Tvrdá suchá zemina kořeny drží a mokré bláto zbytečně ztěžuje čištění.

Bagrem sklízet nemusíme

Mohutný hlavní kořen může sahat hluboko, ale nemusíme jej celý vytahovat. Ke sklizni se hodí především silnější vodorovné oddenky a postranní kořeny. Rostou mělčeji a často je lze postupně uvolnit rycími vidlemi. Hlavní kořen ponechá rostlinu pevně ukotvenou.

Nejdříve odstraníme suché stonky a odkryjeme půdu asi třicet centimetrů od středu trsu. Vidle zasuneme šikmo a zeminu opatrně nadzvedneme. Jakmile najdeme žlutohnědý oddenek, sledujeme jeho směr. Silnou použitelnou část čistě odřízneme. Korunu rostliny a několik mladších kořenů necháme v zemi.

Odebrané místo znovu zasypeme a přidáme trochu vyzrálého kompostu. Rostlina může pokračovat v růstu. Současně sklizeň omezí její rozpínání do okolí. Úplné vykopání starého trsu by vyžadovalo mnohem těžší práci. Ponechané úlomky navíc často znovu vyraší.

Kořen nejdříve očistíme a nakrájíme

Z kořenů setřeseme volnou zeminu a opláchneme je studenou tekoucí vodou. Zbytky hlíny odstraníme čistým kartáčkem. Kořeny nenecháváme dlouho namočené. Nasákly by vodou a sušení by trvalo déle. Nahnilé, plesnivé nebo poškozené části vyhodíme.

Zdravý kořen má zvenčí hnědou slupku a uvnitř žlutou barvu. Není nutné jej loupat. Silnější kusy podélně rozřízneme, dokud jsou ještě čerstvé. Tenké kořeny můžeme rozdělit na kratší špalíčky. Suchý kořen tvrdne a později se krájí mnohem hůře.

Pro čaj lze část kořene nakrájet na plátky silné přibližně tři až pět milimetrů. Ostatní kusy mohou zůstat delší. Prášek zatím nevyrábíme. Rozemletý kořen rychleji přijímá vzdušnou vlhkost a hůře se kontroluje jeho množství.

Sušení kořene lékořice

Kořeny rozložíme v jediné vrstvě na síto nebo čistou mřížku. Jednotlivé kusy se nesmějí překrývat. Místo má zůstat suché, teplé a dobře větrané. Přímé prudké slunce není nutné. Důležitější je stálé proudění vzduchu.

V sušičce nastavíme přibližně 35 až 40 °C. Také zkoušení různých teplot sušení ukázalo výhodu rozmezí 30 až 40 °C. Vyšší teplota měnila zastoupení některých látek v kořeni. Nízká teplota představuje šetrnou volbu. Studie zkoumala čínskou lékořici.

Doba sušení závisí na síle kusů a vlhkosti vzduchu. Kořeny proto kontrolujeme podle stavu. Každý den je obrátíme. Dobře usušený tenčí kus při ohnutí praskne. Zatuchlý pach nebo skvrny znamenají, že kořen musíme vyhodit.

Skladování bez návratu vlhkosti

Usušený kořen necháme vychladnout a vložíme jej do čisté uzavíratelné sklenice. Nádobu uložíme do tmy, sucha a běžné pokojové teploty. První týden ji denně zkontrolujeme. Zamlžené sklo ukazuje, že v kořenech zůstala voda. V takovém případě je znovu dosušíme.

Na sklenici napíšeme název rostliny a rok sklizně. Delší kusy uchovají vlastnosti lépe než jemný prášek. Potřebné množství proto drtíme až před použitím.

Lékořicový odvar

Usušený kořen můžeme připravit jako odvar. Nejde však o běžný nápoj k celodennímu popíjení.

Na jeden šálek použijeme 1,5 gramu, přibližně půl zarovnané čajové lžičky, nasekaného kořene. Zalijeme jej 150 ml studené vody. Zakrytou směs pomalu vaříme pět až sedm minut. Potom ji necháme patnáct minut stát a přecedíme. Tento postup odpovídá současnému hodnocení tradičního použití kořene.

Silnější odvar nepřináší větší užitek. Domácí kořen navíc nemá laboratorně stanovený obsah glycyrrhizinu. Tinktura nebo hustý sirup mohou tuto látku koncentrovat. Bez přesného postupu proto nejsou vhodným prvním domácím výrobkem.

Domácí původ nemění účinky lékořice

Vlastní sklizeň nabízí kontrolu nad čistotou kořene, nikoli nad jeho silou.  Lidé s vysokým krevním tlakem, nemocemi srdce nebo ledvin by lékořici neměli užívat bez lékaře.

Opatrnost vyžadují také léky, těhotenství a dlouhodobé užívání. Riziko roste při pravidelném nebo vysokém příjmu. Lékořice však není jen souborem varování. Správně zpracovaný kořen si uchovává tradiční místo při kašli a trávení. Rozhodující zůstává rozumné množství a krátké použití.

Černá barva pendreků

Čerstvý kořen lékořice je uvnitř žlutý, přesto jsou známé pendreky téměř černé. Barva vzniká teprve při výrobě. Kořen se vyvaří a výluh se silně zahustí, čímž výrazně ztmavne. Výrobci odstín často prohloubí melasou, karamelem nebo rostlinným uhlím. Černá barva sama nedokazuje obsah pravé lékořice. Některé pendreky získávají podobnou chuť pouze z anýzu.

Kdysi se prodávaly tvrdé čtverečky prodávané v plechové krabičce a pravou lékořici skutečně obsahovaly, nešlo však o zdravou podobu kořene. Výrazně pálivou a slanou chuť jim dodával především salmiak neboli chlorid amonný. Byly to cukrovinky určené k občasnému cucání, nikoli léčivý přípravek nebo prostředek pro pravidelné užívání.