Mexická miniokurka (Melothria scabra), známá také jako myší meloun, cucamelon nebo melounová okurka, patří mezi stále oblíbenější zeleninu. Na první pohled připomíná drobné melouny, ale po rozkrojení i ochutnání zjistíte, že jde o příbuznou klasické okurky. Díky své nenáročnosti, vysoké plodnosti a netradičnímu vzhledu si rychle získává místo i na českých zahradách.
Pochází z Mexika a Střední Ameriky, kde ji lidé pěstují po staletí. Hodí se nejen na záhony, ale také do skleníků, na balkony nebo pergoly.
Mexická miniokurka vytváří tenké popínavé výhony dlouhé až tři metry. Listy připomínají okurku, jsou však menší a hustěji rostou. Drobné žluté až žlutozelené květy nejsou příliš nápadné, ale po jejich opylení se velmi rychle začnou tvořit drobné plody.
Plody dorůstají délky asi 2 až 3 centimetry. Slupka má světle a tmavě zelenou kresbu podobnou melounu. Uvnitř se nachází světlá, šťavnatá dužnina s drobnými semeny.
Chuť se klasické salátové okurce podobá, ale není stejná. Plody jsou křupavé, šťavnaté a lehce nakyslé. Mnoho lidí v nich cítí jemnou citronovou nebo limetkovou příchuť. Díky tomu působí velmi osvěžujícím dojmem. Nejlepší jsou mladé plody. Přerostlé bývají měkčí a obsahují více semen.
Proč ji pěstovat
Mexická miniokurka nabízí několik výhod oproti běžným okurkám. Především je méně náchylná k chorobám, dobře snáší letní vedra a při pravidelné sklizni plodí až do prvních podzimních mrazíků.
Jediná rostlina může během sezóny vytvořit stovky drobných plodů. Díky tomu postačí vysadit jen několik rostlin.
Pěstování
Pěstování je velmi podobné klasickým okurkám. Semena se vysévají v dubnu do sadbovačů nebo malých květináčů. Klíčení obvykle trvá jeden až dva týdny při teplotě kolem 22 °C.
Na venkovní záhon se rostliny vysazují až po posledních jarních mrazících, většinou v druhé polovině května.
Nejlépe prospívají na slunném a chráněném stanovišti s humózní, propustnou půdou. Potřebují pevnou oporu, po které se mohou pnout. Doporučený spon je přibližně 40 až 60 centimetrů.
Mexická miniokurka se po opoře pne sama pomocí jemných úponků. Není potřeba ji vyvazovat jako rajčata. Stačí jí nabídnout pletivo, pergolu, provázky nebo síť a výhony se začnou samy zachytávat. Mladým rostlinám někdy pomůže, když jejich první výhon opatrně nasměrujete k opoře. Později už si rostlina cestu najde sama.
Zálivka a hnojení
Stejně jako běžné okurky ocení pravidelnou zálivku. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale nikdy přemokřená.
Během vegetace prospívá přihnojování kvalitním kompostem nebo organickými hnojivy určenými pro plodovou zeleninu.
Sklizeň
První plody dozrávají přibližně v červenci. Sklízejí se průběžně až do podzimu.
Nejlepší chuť mají plody dlouhé kolem dvou centimetrů. Čím častěji sklízíte, tím více nových plodů rostlina vytváří.
Přezimování
V českých podmínkách se pěstuje jako jednoletá rostlina. Ve své domovině však vytváří podzemní hlízky, ze kterých na jaře znovu obrůstá.
Pokud hlízky na podzim opatrně vyjmete, uložíte do mírně vlhkého písku a ochráníte před mrazem, můžete je příští rok znovu vysadit. Rostliny pak začínají růst výrazně rychleji než ze semen.
Využití v kuchyni
Mexická miniokurka se nejčastěji konzumuje čerstvá. Výborně se hodí do salátů, zeleninových mís, studených předkrmů nebo jako netradiční ozdoba pokrmů.
Velmi dobře se také nakládá do sladkokyselého nálevu. Díky pevné slupce zůstávají plody po zavaření příjemně křupavé.
Nejčastější chyby při pěstování
Největším problémem bývá pozdní sklizeň. Přerostlé plody ztrácejí svou typickou chuť i pevnost.
Rostlině také škodí dlouhodobé sucho nebo naopak trvale přemokřená půda. Bez opory navíc výhony leží na zemi a sklizeň je mnohem obtížnější.
Shrnutí
Mexická miniokurka představuje zajímavou alternativu ke klasickým okurkám. Je nenáročná, velmi plodná a zaujme každou návštěvu svými plody připomínajícími malé melouny. Přestože jde zatím o méně známou zeleninu, její pěstování zvládne i začínající zahrádkář.
