Tvrdí vám, že je to jeho nejlepší nabídka. Je tomu ale skutečně tak? Říká, že souhlasí. Opravdu? Slibuje, že už to nikdy neudělá. Chcete se podobným nepříjemným překvapením vyhnout, být o krok napřed před ostatními? Nechte si poradit od Joea Navarra, bývalého agenta kontrarozvědky FBI a uznávaného experta na neverbální chování. V knize autor popisuje, jak můžete rychle “přečíst” druhé lidi, jak odhalit jejich názory a myšlenky, dešifrovat jejich pocity a chování, vyhnout se skrytým léčkám a poznat podvodné jednání.
 
 
Výzkum prokázal, že lidé, kteří dokážou číst a interpretovat neverbální komunikaci a chápat, jak je ostatní vnímají, budou mít v životě větší úspěch než lidé, kteří tuto vlastnost nemají. Naučit se využívat neverbální komunikaci je schopen každý průměrně inteligentní člověk. Základem pro pochopení řeči těla je soustředěné pozorování, které ale nesmí přejít v zírání. Dalo by se to rozdělit na dívání, kdy vlastně neanalyzujete to, co vidíte, pak je pozorování, kdy hledáte detaily a souvislosti mezi tím co vidíte, a co víte. Nakonec je to zírání, kdy si vaší pozornosti daný objekt všiml a dává si na své projevy pozor. Ve znalostech o neverbální komunikace se můžete zlepšovat jen díky neustále praxi. Při sledování normálních reakcí, začneme rozpoznávat, co je nenormální. Začněte pozorovat své blízké u kterých víte, jak v různých situacích reagují. Nastane-li situace, kdy se zachovají zdánlivě nevysvětlitelně, pak tomu věnujte větší pozornost. Praxí brzy rozpoznáte i náznaky úmyslu něco provést. 
 
Lidské tělo dokáže vydávat až tisíce neverbálních signálů či sdělení. Jednou z nejsnadněji rozeznatelné neverbální komunikace je nervozita. Pokud při položení soustavy otázek při některé znervózní, pak se musíme pozastavit nad tím, proč se jeho chování najednou změnilo.  
 Navarro se naučil číst řeč těla už ve škole. Jedna z prvních věcí, které si všiml byla ta, že když vstoupil do místnosti, tak ti, kteří ho měli rádi zvedli obočí, a ti, kdo mu nebyli přátelsky nakloněni, oči přimhouřili. Zakrývání nebo přivírání očí je odraz mozku, který nechce něco vidět nebo slyšet. Slyší-li tedy posluchač něco, kde má nějaký osobní problém, tak aniž by si to uvědomil, tak bezděčně oči zamhouří anebo si je rovnou zakryje. 
Podobné je to se rty, má-li někdo potřebu říct něco, co říct nesmí, pak rty podvědomě sevře, nebo si je zakryje. 
Kousání se do rtů a škrábání se na hlavě naopak signalizuje, že tato osoba něco neví a snaží se to zakrýt. 
Všimněte si, že u člověka, který se chystá udělat nějaký rychlý pohyb, se výrazně pohybuje chřípí, protože se snaží zásobit mozek dostatečným množstvím kyslíku. 
 
Řeč těla také může na vás mnohé prozradit a ruce mohou naprosto nekoordinovaně říkat: „šel jsem vlevo“, i když ústa říkají: „šel jsem vpravo“.
 
Jedním z klasických způsobů, jak reagují zvířata na nebezpečí, je ustrnutí – útěk – útok. V okamžiku ustrnutí analyzuje mozek výšku nebezpečí a způsob jeho řešení.  
Reakci ustrnutí můžeme vidět například tam, kde někoho přistihneme při lži nebo krádeži. Cítí-li se tedy tento člověk ohrožen, znehybní a teprve až pak něco udělá. Toto krátké zastavení stačí k tomu, aby mozek provedl analýzu situace a jak se s tím vypořádat. 
 

Více v knize Jak prokouknout druhé lidi 

od Joe Navarro