:-)

Obrátí se mladý lékař na staršího kolegu:

„Těch chorob je tolik, jak je mám od sebe rozeznat?“
„Neboj! Když přijde kuřák, řekneš mu, že to má z kouření. Ožralovi, že je to z chlastu.
Přijde tlusťoch, hodíš to na obezitu. U chcípáčka na podvýživu.
Když v práci dře nebo je to sportovec, tak to prohlásíš za přetížení organismu.
Lenochovi řekneš, že je to z nedostatku pohybu.
Mladému, že jde o růstové problémy. Starému, že je to ve stáří normální.
A co máš říci masožravcům, vegetariánům, opáleným či neopáleným, si už asi pochopil, vždyť na co bys jinak měl ten diplom.
Vyúčtuješ si měření krevního tlaku a další poplatky.
A hlavně mu nakonec předepíšeš hromadu nějakých prášků od nejlépe platícího dealera. Když bude remcat, že mu minule po těch prášcích bylo hůř a že mu nepomáhají, tak mu řekneš, že lékař jsi ty a ne on, že musí něco vydržet, že začnou zabírat až po delším čase, že je určitě bral nepravidelně nebo že je asi bral moc brzo po jídle nebo před ním a ať je určitě bere dál. Když bude hodně otravný, vyměníš mu je za prášky od druhého nejlépe platícího dealera, poznamenáš, že tyto už jsou ty vůbec nejnovější, že jsou ze Švýcarska a budeš se u toho tvářit, jako bys mu je platil ze svého.“

„No ale co když přijde zcela průměrný nekuřák?“

„No potom ho, buď prohlásíš za hypochondra a vyhodíš ho hned nebo mu řekneš, že je to psychosomatické a přihraješ ho nějakému kamarádovi psychiatrovi.“
„Ale co když se ho ani potom nezbavím?“
„V takovém případě ho pošleš na kolečko odborných vyšetření A máš od něj na dlouho pokoj. On mu už někdo NĚCO najde.
„Díky za radu, tak to ze mne bude určitě skvělý lékař.“