Hlavní nezaměnitelné znaky:

Kuřátka zlatá (Ramaria aurea) – Typický je živě žlutý až zlatavý odstín celé plodnice, která je korálovitě rozvětvená a dosti robustní. Dužina nemění barvu při poranění, na rozdíl od některých jiných kuřátek. Větve jsou tlustší, masité, směrem nahoru se ztenčují a mají zaoblené vrcholky.

Význam v kuchyni, ochrana:
Je to jedlá houba střední kvality. Všechna kuřátka ale mohou způsobovat citlivějším lidem zdravotní potíže. Pokud se rozhodnete houbu konzumovat, odstraňte konce větviček, které mohou být nahořklé. Není chráněná.

ZDROJ

Další varianty této houby

Výskyt – Stanoviště, Rozšíření:

Kuřátka zlatá rostou v listnatých i smíšených lesích, často pod buky, duby nebo smrky, většinou na vápenatých půdách. Vyhledávají mechovitý nebo opadový povrch, kde často tvoří skupinky. V ČR se vyskytují roztroušeně, ale ne hojně – sběratelé si jejich nalezení často cení.

Další jména:

Slovensky: Kuriatka zlaté, Anglicky: Golden coral fungus, Starší český název: Hřib zlatý větvený (dnes nepoužívaný)

Možná záměna:

Při sběru je nutné vyhýbat se možným záměnám s nejedlými či jedovatými druhy kuřátek – sbírat jen dobře rozpoznané plodnice.

  1. Ramaria flava – kuřátka horská (jedlá) – Velmi podobná barvou i vzrůstem. Rozdíly jsou nepatrné, zejména mikroskopické (výtrusy).
  2. Ramaria formosa – kuřátka sličná (jedovatá) – Má lososově narůžovělý až oranžový odstín, větve bývají špičaté, dužina rudne při poranění, chuť může být hořká.
  3. Ramaria sanguinea – kuřátka krvavá (nejedlá až jedovatá) – Barva je spíše červená až krvavě růžová, ale u starších plodnic může přejít do nevýrazné žlutočervené. Dužina silně rudne a má štiplavou chuť.
  4. Ramaria fennica – kuřátka finská (nejedlá) – Barva může být podobná, ale dužina tmavne a někdy má lehce nahořklou chuť.
  5. Ramaria abietina – kuřátka zelenající (nejedlá) – Mívá žlutozelené až žlutošedé tóny, v mládí zaměnitelná. Má hořkou chuť, nehodí se k jídlu.
  6. Ramaria flavescens – kuřátka šafránová (nejedlá) – Barva je světle žlutá až oranžově nažloutlá, někdy s lehkým růžovým nádechem. Tenké větvičky a nevýrazná chuť, nehodí se ke sběru.
  7. Ramaria invalii – kuřátka Invalova (nejedlá) – Barva někdy kolísá mezi světle žlutou a naoranžovělou. Dužina u báze hnědne, což je jeden z rozpoznávacích znaků.

Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít  naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub 

Popis

Vzhled: Rozvětvená, korálovitá, robustní houba. Celkově působí masivním dojmem. Má silnější hlavní „kmen“ a krátké, zaoblené větvičky. Barva je zářivě žlutá až zlatavá, někdy s lehkým oranžovým odstínem.

Velikost: Plodnice může dorůstat výšky 5–15 cm a šířky až 20 cm.

Barva: Jasně žlutá až zlatá, s věkem lehce bledne.

Tvar: Keříčkovitý, hustě rozvětvený.

Povrch: Hladký, matný, někdy jemně sametový.

Dužnina: Žlutá až bělavá, pevná, masitá, v řezu nemění barvu.

Konzistence: Křehká, ale pružná, nevatovitá.

Chuť a vůně:Chuť je jemná, nasládlá, mírně houbová. Vůně je příjemná, slabě ovocná nebo kořenitá. Nevyvolává hořkost ani nepříjemné pachy jako některé nejedlé kuřátkovité houby.

Růst a životnost plodnice

  • Doba růstu: Plodnice vyrůstají z podhoubí poměrně rychle, za 4–7 dní dorostou do viditelné a sbíratelné velikosti.

  • Životnost plodnice: V dobré kondici vydrží asi 5–10 dní. Poté začínají tmavnout, měknout a zasychat na koncích větviček.

  • Sezóna výskytu: Objevují se od července do října, podle počasí, hlavně v jehličnatých lesích (zejména pod smrky).

  • Trvanlivost v přírodě: Plodnice se rychle kazí – po deštích vodnatí, za sucha křehnou a lámou se.

Uchovávání

  • Sušení: Nevhodné – plodnice po usušení tvrdnou, ztrácí chuť i barvu.

  • Mražení: Možné, ale je nutné je krátce povařit nebo blanšírovat. Syrové mražení není vhodné, protože houba se po rozmrazení rozpadá.

  • Nakládání: Lze nakládat do octového nálevu, i když to není běžné.

  • Okamžitá spotřeba: Nejlepší je houby zpracovat hned po sběru, protože rychle ztrácejí kvalitu.

  • Doporučení: Před kuchyňskou úpravou se odřezávají konce větviček, které mohou být nahořklé a dráždivé pro trávení.

Houby z rodu Ramaria:

  • Ramaria flava – Kuřátka horská – Jedlá
  • Ramaria botrytis – Kuřátka květáková – Jedlá houba
  • Ramaria aurea – Kuřátka zlatá – Jedlá
  • Ramaria pallida – Kuřátka běložlutá -Nejedlá
  • Ramaria subbotrytis – Kuřátka buková – Nejedlá
  • Ramaria invalii – Kuřátka Invalova – Nejedlá
  • Ramaria stricta – Kuřátka přímá – Nejedlá
  • Ramaria decurrens – Kuřátka lososová/sbíhající – Nejedlá
  • Ramaria rubripermanens – Kuřátka načervenalá – Nejedlá
  • Ramaria griseocarnosa – Kuřátka nazelenalá – Nejedlá
  • Ramaria flavescens – Kuřátka šafránová – Nejedlá
  • Ramaria abietina – Kuřátka zelenající – Nejedlá
  • Ramaria gelatinosa – Kuřátka zrosolovatělá – Nejedlá
  • Ramaria formosa – Kuřátka sličná – Jedovatá
  • Ramaria badhamii – Kuřátka Badhamova – Jedovatá

Houby z tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: