Houby hřibovité – Hřib koloděj (Neoboletus luridiformis / Suillellus luridus)

Hlavní nezaměnitelné znaky:

  • Klobouk hnědý až olivově hnědý, sametový, ve stáří lysý, často s tmavšími skvrnami.
  • Třeň břichatý, se zřetelnou červenou až červeno-oranžovou síťkou na žlutém podkladu.
  • Rourky žluté, póry brzy červené až krvavě červené.
  • Dužnina žlutá, po rozkrojení intenzivně modrá.
  • Roste pod listnáči (dub, buk), obvykle na teplejších stanovištích.

Význam v kuchyni

–  je jedlý, ale konzumovat se smí pouze po důkladném tepleném zpracování. Syrový nebo nedostatečně tepelně upravený může způsobit zažívací obtíže. V kuchyni je velmi ceněný díky pevné konzistenci dužniny a příjemné chuti. Hodí se i na sušení.

Výskyt:

Hřib koloděj roste v listnatých a smíšených lesích, méně často v jehličnatých, spíše na okraji lesa a podél cest. Dává přednost půdám bohatým na vápník. Vyskytuje se v teplejších oblastech, v celé střední Evropě, ale můžeme ho najít i v jižnějších či severnějších oblastech, včetně České republiky, kde je poměrně běžný.

Další jména

Hřib koloděj bývá nazýván také jako koloděj obecný, nebo dříve „hřib luridní“. Modrák, Modrák dubový, Hríb siný, Netzstieliger Hexen-Röhrling, Suillellus luridus. Boletus luridus.

Možná záměna (NEJEDLÉ / JEDOVATÉ)

  • Hřib satan (Rubroboletus satanas) – jedovatý: klobouk bělavý až šedavý, třeň soudkovitý s výraznou červenou síťkou, dužnina na řezu modrá jen slabě; starší plodnice odporně zapáchají.
  • Hřib kříšť (Caloboletus calopus) – nejedlý, hořký: klobouk šedohnědý, třeň štíhlejší, s jemnou žlutou síťkou v horní části a červeným spodkem; dužnina nahořklá a nepříjemná.
  • Hřib medotrpký (Caloboletus radicans) – nejedlý, hořký: klobouk bělavý až šedý, třeň celý žlutý, bez červených tónů, dužnina modrá velmi silně a chuť je odporně hořká.
  • Hřib nachový (Rubroboletus rhodoxanthus) – jedovatý, chráněný: klobouk narůžovělý až našedlý, třeň s výraznou červenou síťkou na žlutém podkladu, dužnina modrá jen slabě.
  • Hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae) – jedovatý: klobouk šedorůžový až narůžovělý, třeň s hustou červenou síťkou, dužnina modrá nevýrazně, zápach nepříjemný.

📌 Shrnutí:
Koloděj je jedlý jen po dostatečné tepelné úpravě. Laik si jej však může splést s výše uvedenými hřiby – hlavně se satanem a nachovým, které mají také červenou síťku na třeni. Rozhodující rozdíl je, že koloděj modrá rychle a silně, zatímco jedovaté druhy obvykle jen slabě nebo nevýrazně.


Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít  naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub 


POPIS

  • Klobouk: 6–20 cm široký, v mládí polokulovitý, později až plochý. Barva je je poměrně proměnlivá, od zelenožluté po hnědou, může být olivově hnědá, šedožlutá.  Povrch je v mládí plstnatý, matný, později sametový, pomačkáním trochu tmavnoucí, za vlhka lepkavý. Mívá na řezu mezi rourkami a dužninou klobouku tenkou červenou linku.
  • Rourky: jsou žluté, žlutooranžové, olivově žluté, v dospělosti žlutozelené nebo více červené. Ústí rourek (póry) jsou žluté, později oranžové až cihlově červené, při pomačkání modrají.
  • Třeň: je 50 – 150 mm na výšku, 20 – 40 mm na šířku, v mládí soudkovitý, v dospělosti se protáhne do válcovitého nebo kyjovitého tvaru. Těsně pod kloboukem je žlutý, směrem dolů načervenalý, dole až hnědý. Na třeni je červenohnědá až žlutočervená síťka z protáhlými oky.
  • Dužnina: krémová, na řezu okamžitě modrá, po se barva změní na našedlou. U starších plodnic může být dužnina vláknitější, zatímco u mladých hub je pevná a masitá. Pevná dužnina zůstává i po tepelné úpravě.
  • Chuť a vůně:  Hřib koloděj má příjemnou chuť, mírně nasládlou, bez hořkosti. Vůně je příjemná, houbová, někdy s mírně ovocným nádechem.
  • Dužnina: krémová, na řezu okamžitě modrá, po se barva změní na našedlou. U starších plodnic může být dužnina vláknitější, zatímco u mladých hub je pevná a masitá. Pevná dužnina zůstává i po tepelné úpravě.
  • Chuť a vůně:  Hřib koloděj má příjemnou chuť, mírně nasládlou, bez hořkosti. Vůně je příjemná, houbová, někdy s mírně ovocným nádechem.

Růst a životnost plodnice

  • Doba růstu: Plodnice dorůstají plné velikosti během 5–8 dní.
  • Životnost plodnice: V dobrém stavu vydrží přibližně 6–10 dní, pak póry tmavnou, dužnina měkne a houba se rozkládá.
  • Sezóna výskytu: Roste od června do října, někdy i v květnu a listopadu podle počasí.
  • Trvanlivost v přírodě: Plodnice jsou pevné, ale poměrně často červiví a ve vlhku rychle podléhají hnilobě.

Uchovávání

  • Sušení: Vhodné – koloděj se suší nakrájený na plátky. Usušený si uchovává silnou vůni a dobře se používá do polévek a omáček. Při následném vaření se toxiny rozkládají, proto je sušení bezpečné.
  • Mražení: Možné – lze mrazit syrový nakrájený na plátky, případně po krátkém povaření (to pomáhá zachovat barvu a konzistenci, není to ale podmínka bezpečnosti).
  • Nakládání: Mladé pevné klobouky lze nakládat do octového nálevu, vždy po předchozím povaření.
  • Okamžitá spotřeba: Doporučuje se zpracovat čerstvé plodnice do 24 hodin po sběru, protože rychle červiví.

Houby z rodu Boletus

  • Boletus edulis (hřib smrkový) – Jedlý
  • Boletus reticulatus (hřib dubový) – Jedlý
  • Boletus aereus (hřib bronzový) – Jedlý
  • Boletus pinophilus (hřib borový) – Jedlý
  • Boletus radicans (hřib medotrpký) – Nejedlý
  • Boletus calopus (hřib kříšť) – Nejedlý
  • Boletus pruinatus (hřib plstnatý) – Jedlý
  • Boletus fechtneri (hřib Fechtnerův) – Jedlý

Houby tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: