Zelená je barva života, rostlin, klidu i přírody. Na paletě tvoří přechod mezi modrými a žlutými odstíny.  Mnoho zelených barev však vzniká mícháním modré a žluté, proto se chovají různě podle použitých pigmentů. Přirozené a stálé zelené barvy bývají dražší, ale vydrží mnohem déle než namíchané odstíny.

Zelené barvy

Smaragdová zeleň

Smaragdová (též verdi-gris nebo emerald green) byla v minulosti velmi oblíbená. Původně se vyráběla ze sloučenin mědi, proto je jedovatá. Staré smaragdové pigmenty (obsahující arsen) se v malířství už nesmí používat.

  • Barva: čistá, jasně zelená s chladným tónem.
  • Krytí: velmi dobré.
  • Schnutí: střední.
  • Nevýhoda: časem může měnit odstín, někdy přechází do modra.
  • Bezpečnost: dnes se používá pouze v syntetické formě (např. Permanent Green), která je bezpečná.

Chromová zeleň

Vyrábí se ze sloučenin chromu, stejně jako chromová žluť nebo červeň.

Je to jedna z nejtrvanlivějších zelených barev, která se dodnes používá v uměleckých barvách i průmyslu.

  • Barva: střední až tmavá zelená, s teplým olivovým nádechem.
  • Krytí: výborné.
  • Schnutí: rychlé.
  • Vlastnosti: velmi stálá, odolná vůči světlu i teplu.
  • Nevýhoda: v silné vrstvě může ztmavnout a ztratit lesk.

Zeleň kobaltová

Kobaltová zeleň je jemná, chladnější barva s lehkým nádechem do modra. Není jedovatá a patří k nejspolehlivějším zeleným pigmentům vůbec.

  • Barva: šedomodrozelená, klidná a přirozená.
  • Krytí: střední.
  • Schnutí: rychlé.
  • Vlastnosti: velmi stálá, nebledne a nereaguje s ostatními barvami.
  • Použití: ideální pro listy, trávu, dálky a světlejší krajiny.

Veroneská zeleň (Paolo Veronese Green)

Tento krásný, jasný smaragdově zelený odstín byl oblíbený u renesančních malířů. Dnes se prodává většinou jako „Veronese Green Hue“, tedy bezpečná náhrada.

  • Barva: světlá, jasná, lehce do modra.
  • Krytí: střední.
  • Schnutí: pomalé.
  • Vlastnosti: barva je stálá, ale nesnáší se s kadmiovými žlutými – může ztrácet lesk nebo blednout.
  • Použití: pro lazury, krajiny, světla na listech, oblečení a vodu.

Zeleň olivová

Získává se mícháním žluté okrové s modrou (nejčastěji ultramarínem nebo pruskou modří). Olivová se málokdy používá samostatně – spíš jako základ pro různé odstíny listů nebo stínů.

  • Barva: tlumená, teplá, přírodní zeleň.
  • Krytí: dobré.
  • Schnutí: střední.
  • Vlastnosti: velmi přirozený tón, ideální pro krajiny a podmalby.

Zeleň permanentní

Moderní syntetický pigment (např. „Permanent Green Deep“ nebo „Light“). Bezpečná a oblíbená náhrada za starší, nestabilní pigmenty (např. smaragdovou nebo arsenovou zeleň).

  • Barva: sytá, jasná, připomíná travní zeleň.
  • Krytí: střední až silné.
  • Schnutí: střední.
  • Vlastnosti: stálá, nebledne a neoxiduje.

Zeleň pruská

Příbuzná pruské modři – vzniká přehřátím pigmentu, čímž získává hnědozelený tón. Dnes se už téměř nepoužívá, protože existují stálé moderní alternativy.

  • Barva: tmavě zelená až modrozelená.
  • Krytí: vysoké.
  • Schnutí: střední.
  • Vlastnosti: výrazná, ale v silné vrstvě může tmavnout.

===

  • Smaragdová – krásná, ale v původní formě jedovatá.
  • Chromová – sytá, velmi stálá, vhodná pro husté vrstvy.
  • Kobaltová – klidná a přirozená, skvělá pro krajiny.
  • Veroneská – jasná, ale nesnáší se s kadmiem.
  • Olivová – teplá a tlumená, ideální pro listí a zem.
  • Permanentní – moderní, bezpečná a stabilní.
  • Pruská – temná, dnes spíš historická barva.