Označení noma je odvozeno z řeckého slova „nome“, což v doslovném překladu znamená „pastvina“. Zde však může být přeneseno podle smyslu jako „vřed rozežírající (požírající) tkáň kolem sebe“. Používá se i označení lícní sněť. Před objevem antibiotik bývali touto chorobou postiženi i lidé v Evropě. Nemoc se např. šířila i v nacistických koncentračních táborech. Mnozí z těch, kdo v koncentračním táboře onemocněli nomou a přežili, si však dodnes netroufají o své chorobě hovořit.
Noma je bakteriální onemocnění, které dnes postihuje téměř výlučně podvyživené děti v rozvojových zemích. Noma začíná většinou na sliznici tváří tvorbou vředů a ničí postiženou tkáň. Odtud choroba postupuje dále a napadá i hlubší vrstvy tkání jako svalovinu a kosti a nakonec se rozšíří po celém obličeji. To může neblaze zasáhnout všechny tělesné funkce, jako jsou přijímání potravy, mluvení, čich, zrak a sluch. V raném stadiu lze nomu léčit antibiotiky. V pokročilém stadiu choroby jsou nutné operace ke korekci znetvořenin a dalších následků, k jakým patří zablokování čelisti.
V zemích, kde se vyskytuje noma, dnes většině pacientů, kteří chorobou trpí, není ještě ani šest let. Dospělí onemocní jen ve zcela výjimečných případech. Patří k nim například těhotné ženy, jejichž imunitní systém je během těhotenství oslaben. Protože nomu vyvolávají dětské nemoci jako příušnice či spalničky, jsou ohroženy většinou ty nejmenší děti. Od šestého roku života si pak organismus vytváří vlastní obranné látky, jež výskytu nomy u zdravých lidí brání.

Stadium 1

Imunitní systém pacientů trpících nomou je většinou oslaben podvýživou nebo nedostatečnou výživou, případně infekčními nemocemi jako například spalničky, malárie, zarděnky a meningitida (zánět mozkových blan). To bakteriím v první fázi nomy umožňuje usídlit se ve sliznicích v ústech a v nose a vyvolat zde záněty.
V tomto stadiu lze proti chorobě ještě bojovat výplachy úst a antibiotiky. Třebaže je noma bakteriální onemocnění, nejsou známy žádné případy přenosu. Muselo by docházet k intenzivnímu přenosu slin mezi lidmi, což u malých dětí nastává zřídka.

Stadium 2

Ve druhé fázi se v postižených oblastech úst vyvinou červené až purpurové zatvrdlé uzlíky. Zánět se šíří na další měkké části, jako jsou rty a tváře. Postižená tkáň napuchne, nemocný trpí vysokou horečkou, silnými bolestmi, výtokem hnisu a hnilobným zápachem z úst.
V této fázi je nezbytně nutné zasáhnout, protože nomu lze v tomto stadiu ještě zastavit.

Stadium 3

Především malé děti odmítají kvůli bolestem vyvolaným nemocí přijímat potravu. Mnoho z nich proto zemře hladem. Ale dokonce i v tomto stadiu se dá nemoc stále ještě dostat pod kontrolu antibiotiky, lepší stravou a vitamíny.
Narušené prokrvování vede k odpadávání nemocné tkání z obličejových kostí. Kost sama se v mnoha případech rozpadá. Během dvou až tří dnů je v obličeji patrné černé zbarvení.

Stadium 4

Zhruba po týdnu postižená tkáň odumírá a ve čtvrté a poslední fázi nemoci se z obličeje odlupuje. Snahy organismu o zacelení – opětné uzavření rány tvorbou jizev – vedou často k zablokování čelisti. Tím se nanejvýš ztíží nebo zcela znemožní přijímání potravy a mnoho dětí proto v této fázi umírá hladem. Buďto nejsou samostatně schopny přijmout dostatek potravy nebo v důsledku svého znetvoření nesmějí sedět s ostatními u jednoho stolu. Kromě toho je zablokování čelisti nebezpečné i proto, že se děti mohou udusit při zvracení. Zde mohou pomoci pouze operativní zákroky. Dokonce i když nejsou viditelná žádná vnější poškození, mnohdy se uvnitř úst rozpadají kosti a dochází k poškození svalů.
Nejprve je nutno uvolnit zablokování čelisti, což je vzhledem k zavřeným ústům považováno za zvláště obtížnou operaci. Ve většině případů jsou nutné transplantace kostní tkáně, jež jsou proveditelné pouze velmi nákladnými operacemi v Evropě. Současně musí být transplantována i tkáň, aby se odstranila poškození v obličeji. Jestliže tkáň v obličeji stačí k zakrytí ran po rozpadlých tkáních, mohou být takovéto operace bez problémů prováděny v Nigeru.
Pokud však je pacientovi nutno odebrat tkáň ze zad nebo jiných částí těla, aby se zakryly defekty v obličeji, musí se tyto operace stále ještě provádět v Evropě, protože technické podmínky na místě nestačí. Takovéto operace mohou trvat i přes deset hodin. Nejdelší operace v Nigeru lze ovšem naplánovat na maximálně tři až čtyři hodiny, protože se neustále musí počítat s výpadky proudu. Intenzivní léčba po větších operacích v Nigeru možná není.

Jak můžete pomoci?

Zprávy o naší organizaci v médiích, především na televizní stanici Stern TV a v bavorské televizi, motivovaly i další lidi k tomu, aby se angažovali ve prospěch dětí postižených nomou.
Jistý ortopéd a německý mistr v maratonu z Řezna se například rozhodl uspořádat maratonský štafetový běh z oblasti Řezna do Říma; po něm následoval další běh do španělského Santiago de Compostella. Všichni účastníci maratonu si své náklady hradili sami, takže peníze od sponzorů mohly být vynaloženy na pomoc dětem trpícím nomou. Další dobrovolník se rozhodl přednést o Vánocích „Svatou noc” Ludwiga Thomy.
Školy, které v roce 1994 převzaly první dárcovské akce, nyní vydělávají i prodejem vlastnoručně vyrobených předmětů o Vánocích nebo při školních slavnostech a přispívají celkovou částkou 15 000 až 20 000 euro.
Hilfsaktion Noma e.V. (v Čechách – Nadační fond Noma) nemá žádné pravidelné sponzory. Financuje se i takovýmito spontánními akcemi. Z toho důvodu jsme odkázáni na každou korunu, abychom byli s to zajistit pomoc postiženým přímo na místě. Lidé v Nigeru a v Guineji-Bissau vědí, že se jim u nás dostane pomoci. Bylo by zlé, kdyby už tato pomoc nebyla možná pro nedostatek dárců. Před Vámi se rozprostírají nekonečné možnosti podpořit naši práci vlastními akcemi. Milerádi Vám při tom pomůžeme informačním materiálem a podněty.

Informační materiál vám bude poskytnut zde:

http://www.nfnoma.cz/