meloun

Vodní meloun (Citrullus lanatus) pochází z Afriky. Patří do čeledi tykvovitých, stejně jako okurka nebo dýně. V češtině se mu někdy říká i „červený meloun“. (Pozor, „cukrový meloun“ je jiný druh.)

Je jednoletá, plazivá rostlina. Vytváří dlouhé šlahouny a úponky, kterými se zachytává. Plod má tvrdou slupku a uvnitř šťavnatou dužinu se semeny. Barva dužiny bývá nejčastěji červená, někdy i žlutá.

Ovoce, nebo zelenina

V kuchyni ho většina lidí bere jako ovoce, protože je sladký. Z pohledu botaniky jde o „bobuli“ typu pepo, tedy plod tykvovitých. Zahradníci ho často řadí mezi plodovou zeleninu, protože roste na jednoleté bylince.

Pěstování

Vodní meloun miluje teplo a slunce. V Česku se dá pěstovat, ale potřebuje co nejteplejší místo. Pomůže i černá fólie nebo textilie, protože půdu zahřeje. V chladnějších oblastech mají výhodu rané odrůdy a předpěstování sazenic.

Stanoviště

Vodní meloun chce plné slunce a závětří. Půda má být výživná a dobře propustná, ideálně spíš písčitá a „lehčí“. Nejlépe roste při pH 6,0 až 6,8, ale snese i o něco kyselejší půdu.
Počítejte s prostorem, protože šlahouny se hodně rozlézají. V praxi se často sází zhruba 60 cm od sebe v řádku a řádky mívají 1,2 až 1,8 m od sebe.

Výsev a množení

Vodní meloun se nejčastěji pěstuje ze semen. Můžete ho vysévat přímo ven, ale až když se půda ohřeje. Semena klíčí špatně v chladu.
Jako jistější cesta v Česku funguje předpěstování sazenic. Sazenice zkrátí dobu do sklizně asi o dva týdny, což se hodí v kratším létě.

Praktický postup pro začátečníky: zasejte semínko do kelímku, aby šly sazenice ven s celým kořenovým balem. Meloun nemá rád poškození kořenů. Nechte sazenici dorůst do 2–3 pravých listů.

melounZpůsob pěstování

Nejčastěji ho pěstujete na záhoně. V chladnějších místech pomůže fóliovník nebo skleník. Funguje i pěstování přes černou fólii, protože urychlí start.

Zálivka a hnojení

Zalévejte hluboce a méně často, ne po troškách každý den. Melounu svědčí, když jde voda víc do hloubky. Pak si kořeny „hledají“ vodu a rostlina bývá odolnější. Ke konci zrání zálivku omezte, chuť bývá sladší.
Před výsadbou dejte do půdy kompost nebo vyzrálý hnůj. Později přihnojte dusíkem až ve chvíli, kdy rostlina začne pořádně růst a tvořit výhony.

Řez a tvarování

U vodního melounu se řez dělá hlavně kvůli prostoru. Na malé zahradě se vyplatí nechat méně plodů, aby dorostly do sladké velikosti. Když necháte na rostlině moc plodů, často zůstanou menší a méně sladké.

Sklizeň

Vodní meloun nedozrává po utržení tak jako třeba některé jiné ovoce. Proto se snažte trefit správný okamžik. Zralost poznáte podle několika znaků najednou.

  • Úponek u plodu (viz foto) a zaschne a „zhnědne“ a plod jde snadno oddělit od rostliny.
  • Listy jsou svraštělé
  • Místo, kde ležel meloun na zemi, má žlutou skvrnu.
  • Slupka působí matněji, ne leskle.
  • Poklep je oblíbený trik, ale není stoprocentní, a ne každý to podle zvuku pozná. Když ho chcete používat, berte ho jen jako doplněk. Více znaků najednou bývá jistější.

Choroby a škůdci

U melounů se často řeší mšice a choroby listů, hlavně v teplém a vlhkém počasí. Pomůže vzdušnější spon a zálivka ke kořenům, ne na listy. Černá fólie také omezí plevel, který drží vlhkost.

Přezimování

Vodní meloun je jednoletka. Po sezóně odumře a další rok ho pěstujete znovu ze semen.

Nejčastější chyby při pěstování

Nejčastěji ho lidé dají do chladu a stínu. Druhá častá chyba je brzká výsadba ven, kdy se půda ještě neohřála. Problém dělá i přemokření a studená voda na zálivku. Rostlinu pak „brzdíte“ místo podpory.