Maklura oranžová (Maclura pomifera) je zajímavá opadavá dřevina, která u nás nezdomácněla, a proto je v našich zahradách poměrně neznámá. Pochází z teplejších oblastí USA.
V ideálních podmínkách dorůstá do výšky až kolem 20 metrů. Kvete v květnu nenápadnými zelenými květy a vytváří žlutozelené, vrásčité, nejedlé plody o velikosti pomeranče. Právě podle nich se jí říká pomerančovník oranžový nebo pomerančovka. Poživatelné jsou pouze semínka, která vzhledem připomínají semínka slunečnice, ale jejich získání je nepraktické. V našich podmínkách navíc plody většinou nestihnou plně dozrát.
Maklura roste buď jako strom s nízkým kmenem, nebo jako silně větvený keř. Větve jsou vybavené výraznými trny, které rostlinu činí obtížně prostupnou. Existují i beztrnné kultivary, ty jsou však u nás velmi vzácné.
Pěstování maklury
Makluru lze vypěstovat ze semen. Naše zimy snáší pouze v teplejších oblastech. Nízké teploty ji poškozují, nejcitlivější jsou mladé rostliny. Starší jedinci dokážou po mírném poškození znovu obrazit. Za jednu z nejodolnějších odrůd se považuje Maclura pomifera ‘Fan d’Arc’.
Vyžaduje slunné stanoviště, propustnou půdu a vyšší vzdušnou vlhkost. Dobře se jí daří i v místech s občasným zaplavováním, například v lužních lesích.
Rizika a vhodnost pěstování
Maklura má výraznou schopnost zplaňovat (invazivní rostlina). V prostředí bez silné konkurence dokáže vytvářet husté, trnité porosty, které se velmi obtížně odstraňují. Právě tato vlastnost z ní dělá problematickou dřevinu pro volnou krajinu i zahrady.
Není na žádném oficiálním seznamu invazních druhů v ČR ani v EU. Samovolně se u nás masově nešíří a nepřetlačuje původní vegetaci.
Proč má pověst „invazní“:
– v teplých oblastech snadno klíčí ze semen,
– rychle roste a hodně obráží,
– v USA se používala na neprostupné živé ploty, což budí dojem nekontrolovatelnosti.
To však není totéž co invazita ve smyslu křídlatky nebo bolševníku.
Nejde o ovocný strom – plody jsou nejedlé a nevyužitelné v kuchyni. Rostlina není vhodná pro malé zahrady, rodinné pozemky ani blízkost volné přírody, kde by se mohla nekontrolovaně šířit.
Z tohoto důvodu je vhodné její pěstování velmi pečlivě zvažovat. V našich podmínkách dává větší smysl makluru spíše nešířit. Pro běžnou zahradu nepřináší žádný praktický užitek a její dlouhověkost i invazivní potenciál mohou do budoucna způsobit problémy.
Využití maklury
Využití makluryV domovině, kde nemá konkurenčně silné druhy rostlin, se využívá především k zabránění erozi nebo při rekultivaci komplikovaných terénů.
Listy slouží jako potrava housenkám bource morušového.
Dřevo je mimořádně tvrdé, hedvábně lesklé, se zlatožlutým až tmavohnědým zbarvením. Velmi dobře odolává vlhkosti, soli, hnilobě i napadení hmyzem. Právě kvůli této hustotě se však špatně lepí i natírá.
Maklura a léčitelství
Maklura obsahuje látky kempferol a pomiferin, které vykazují antioxidační, antidiabetické a cévně ochranné účinky. Tyto látky se však nezískávají domácím zpracováním, ale průmyslově a synteticky. V lidovém léčitelství se maklura běžně nepoužívá a domácí experimentování se nedoporučuje.
