Slunečnice zaujímá v českém zemědělství důležité místo, po řepce olejce je to naše druhá nejvýznamnější olejnina. A to i přesto, že se původně jednalo pouze o okrasnou rostlinu. S roční světovou produkcí 14,2 milionů tun se slunečnicový olej řadí až na čtvrté místo, v českých kuchyních však stále hraje prim.
Slunečnice se pyšní o něco exotičtějším původem než řepka olejná, pochází až z Mexika. Její semena byla dovezena do Evropy v 16. století. Prvotně se pěstovala jako okrasná rostlina, její význam jako užitkové olejnaté rostliny vzrostl až o dvě století později.
Snaha nahradit živočišné tuky s vysokým obsahem cholesterolu tuky rostlinnými vedla ke zvýšení poptávky po slunečnicovém oleji a v podstatě byla podnětem pro rozšíření pěstování této rostliny v Evropě a dalších zemích světa. V současnosti jsou největšími světovými producenty Rusko a Ukrajina.
 

Od okrasy k užitku

Počátky pěstování slunečnice na našem území spadají do období první republiky, nicméně dlouho se slunečnice využívala jen pro okrasné účely. Důvodem byla neznalost technologie pěstování, ale i nevhodné odrůdy pro místní klimatické a půdní podmínky. K významnějšímu rozmachu došlo až na počátku 90. let 20. století, kdy pěstitelé hledali nové netradiční a komerčně využitelné plodiny. Tehdy se na našem území slunečnice pěstovala na ploše okolo 11 tis. hektarů. V současné době se osevní plocha pohybuje kolem 15,5 tis. hektarů, což je oproti loňskému roku pokles o cca 3 tis. hektarů. V roce 2014 bylo při výnosu 2,27 t/ha sklizeno 42 tis. tun slunečnicových semen.
 

Slunečnice v domácnostech

* Slunečnicová semena mají tak vysoký výnos, že se ze 100 kg semen vytlačí 25-50 kg oleje.
* Zatímco spotřeba řepkového oleje ve světě pomalu roste, u slunečnicového je to naopak. V roce 1997 činil podíl slunečnicového oleje 11,2 %, v roce 2014 již jen 8,8 %.
* Přestože odborníci poukazují, že slunečnicový olej je nevhodný pro tepelnou úpravu, zejména pak na smažení, v teplé kuchyni jej používá přibližně 75 % českých domácností, pro studenou kuchyň pak 55 %.
* Konzumace slunečnicových semínek je velmi prospěšná, v množství 2-4 lžičky za den údajně zlepšuje ostrost vidění. Květ zase snižuje horečku, stimuluje činnost jater, zlepšuje trávení či léčí záněty. Okvětní lístky pomáhají v boji proti vráskám.
 

Náročná na kvalitu půdy, ale sucha se nebojí

Slunečnice má v našich podmínkách vegetační dobu přibližně 150 dní, seje se v dubnu, kvete v červnu a sklízí v období srpna a září. Vzhledem k původu je slunečnice plodinou teplých oblastí mírného pásma, pro pěstování u nás je nejvhodnější kukuřičná výrobní oblast. Slunečnice je poměrně náročná i na kvalitu půdy, především pokud jde o množství živin. Na druhou stranu je ale i suchovzdorná. Na stejném místě by se po sobě neměla pěstovat dříve než za 5-7 let.
 

Všestranné využití – pro zdraví i krásu

Slunečnice se pěstuje i jako krmná plodina či plodina na zelené hnojení. Známá je však především pro své užití v potravinářství. Ze semen se vyrábí slunečnicový olej, který obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin. Ty přispívají k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi. Nicméně pro tepelnou úpravu není slunečnicový olej příliš vhodný, neboť při vysokých teplotách je nestabilní, přepaluje se a vznikají tak zdraví škodlivé látky.

Slunečnicový olej je bohatý na nenasycené mastné kyseliny. Využívá se hojně v potravinářství, především k výrobě margarínů. V těch se míchá obvykle s řepkovým olejem. Jelikož slunečnicový olej obsahuje zejména omega6 mastné kyseliny, díky smíchání s řepkovým olejem, s vysokým obsahem omega3 mastných kyselin, má výsledný produkt vyvážené celkové výživové složení.

Slunečnicový olej je stále jedním z nejpoužívanějších kuchyňských olejů na světě.

Konzumovat se dají ale i samotná loupaná slunečnicová semena, která kromě oleje obsahují i řadu vitamínů a minerálních látek. Jejich použití je všestranné. Využít lze však i slunečnicový květ. V neposlední řadě nachází slunečnice uplatnění i v kosmetickém průmyslu.

Autor článku: Ing. Eva Wolfová