Byl jednou jeden švec a ten měl takovou nouzi, že svým řemeslem nemohl uživit ani sebe ani svou rodinu. Upsal se tedy svou krví čertovi.

„No a co za to chceš?“

A švec mu povídá : „Dej mi tolik peněz, abych si dobře žil a zaopatřil i své děti.“

Čert mu to slíbil a každý den mu přinášel 5 rýnských s tím, že si pro něj za sedm let přijde.

Bylo to v dobách, kdy chodil po zemi Kristus Pán i se svatým Petrem. Když už se začalo smrákat, přišli i k tomuto ševci. Švec nevěděl, co jsou zač, ale zeptat se jich ostýchal, protože viděl, že jsou to nějací vznešení lidé. Pořádali jej o nocleh a on jim do s velkou ochotou poskytl. Jeho žena jim nabídla výbornou večeři a ustlala jim postel a sama si lehla ven pod přístřešek. Ráno brzy vstala, uvařila jim snídani,

Oba se nasnídali a když už byli na odchodu, ptá se Kristus Pán: „Co jsme dlužni?“

Švec na to: „Ale nic.“

Kristus Pán se udivil: „Přej si alespoň něco!“

„Když to tedy musí být, přál bych si, aby se mi vyplnila tři přání.  Za prvé – kdo si na tuto mojí usmolenou trojnožku sedne, aby tam zůstal sedět jako přikovaný, dokud budu já chtít, aby se odlepil. Za druhé – kdo se na mě do světnice oknem bude dívat, aby od něj nemohl odejít, dokud mu to já nedovolím. A za třetí – kdo my na mé zahradě třásl trnkou, jabloní nebo hrušní, aby se od nic nemohl hnout, dokud já neřeknu.“

A syn Boží na to řekl : „Divná přání máš, ale stane se, jak si to žádáš.“ A oba odešli.

Když už vypršel ševci čas, přišel si pro něj čert: „Ševče vstávej, půjdeš se mnou do pekla, víš, že už je čas.“

Na to švec : „Vím, vím, ale pojďte a odpočiňte si tady na trojnožce !“

Čert se nedal dlouho pobízet a sedl si, aby ulevil svým údům. Zatím se švec se ženou i dětmi chystali  do pekla. Když už byli všichni hotovi, zavolal švec na čerta, že už mohou jít. Čertisko se snaží vstát, všelijak sebou hází, ale nemůže se od trojnožky odtrhnout.  Zavolá tedy na milého ševce.

„Brácho, tady to po čertech pálí. Pomoz mi prosím vstát, rád ti ještě něco přidám.“

A švec na to: „Když mi přidáš, tak mi přidej a jdi si zpět do pekla.“

Čert mu tedy přidal ještě sedm let. Když vypršelo i těchto sedm let, přišel si čert zase pro svého ševce. Do světnice už ale jít nechtěl a tak se jen na  okénko na něj zaklepal a volal : „Ševče, už jsem tu zase pro tebe, tak se rychle nachystej.“

Milý švec právě šil boty a jeho žena dělala večeři. Když slyšela čerta, zavolala na něj: „Chvíli počkej, jen co se navečeříme.“

Čert tedy venku čekal a když všichni povečeřeli, švec mu povídá: „Tak čertisko pojď, my už jsme hotovi.“

Ale milý čert se nemohl pohnout od okna, nohy měl jako přikované. Vida, že je zle, dal se do prošeni: „Prosím, bratře! Přidám ti raději ještě něco, jen mi pomoc.“

Švec se usmál: „Když mi přidáš, tak mi přidáš, ale to ti povídám: jak pro mě přijdeš potřetí a zase nebudeš chtít jít, tak už pro mě nikdy nechoď. Nechci ti být pro blázny.“

Čert mu zase přidal sedm let a odešel do pekla sám. Sedm let uplynulo jako voda a čert si pro ševce znovu přišel. Vkročil rovnou do světnice a že je třeba jít.

Švec už byl ale připravený:  „Dobře že jdeš, právě nám dozrálo ovoce, které je velice dobré.  Než se nachystám,  zaskoč k nám do zahrady a otřes nám trochu švestek nebo hrušek, abychom se mohli trochu občerstvit po cestě. Však si dozajista taky rád vezmeš.“

Čertovi se začaly sbíhat sliny na sladkou hruštičku a hned se vypraví do zahrady. Nejprve začne třást švestkou, až všecko listí větvičky lítají kolem dokola.

„Přestaň, nebo chceš sebou vzít i celý strom? Vždyť jsem ti povídal, že máš jen švestky otřást, a ty tady vyvádíš, jako bys byl v pekle. Pojďme už raději do toho pekla! Už jsme hotovi.“

Milý čert sebou mlátil zleva doprava, ale stromu se pustit nemohl. Tak na něj švec zavolal zhurta: „Minule jsem ti přece říkal, že když nepůjdeš, když už budu hotový, a ty nebudeš chtít odejít, tak si půjdeš do pekla sám. Já už chci jít a ty pořád nechceš, copak sem ti pro blázny!“

Běží milý švec do světnice, vezme řemen a letí s ním na čerta. Jak ho s tím řemenem mydlí, tak ho mydlí. Čert vříská a piští co hrdlo stačí, až se lidé z celého okolí sbíhají.  Když mu záda dost zmaloval, že ani čertu nebyl podobný, pustil ho: „Jdi si k čertu.“

Čert utíkal s radostí do pekla a ševci i jeho rodině už dal raději pokoj.  Když švec zestárnul a přišel jeho čas, zaklepal na nebeskou bránu. Svatý Petr ji otevřel a řekl: „Ale ševče, pro tebe tu není místo! Odejdi tam, co sis zvolil, běž do pekla.“

Co mu tedy zbývalo. Vydal se tedy do pekla.  Jak ho ale čerti vidli, tak se zalekli: „Běží sem švec, rychle zavřete brány, nebo nás všecky vyžene z pekla!“

Švec tloukl na bránu nadarmo! Když ho ani do pekla pustit nechtěli, šel zase za svatým Petrem do nebe. Svaté Petr odemkl, podíval se na něho, a povídá : „Pro tebe tu není místo, marně klepeš!“

Tak šel švec zase do pekla a čerti zase bránu rychle zavřeli. Tak šel zase za svatým Petrem. Ten ho ale zase nechtěl pustit.  Proklouznul mu tedy pod rukou a že už nikam nepůjde. Svatý Petr ho sice  vyhání, ale švec se nechce hnout. Šli tedy  za Kristem pánem:  ,.Pane, švec nechce odejít, i když sem nepatří!“

Syn Boží se nad ním ale slitoval a rozkázal : „Tak ho nech, ať si tam u brány šedi !“