Existuje nějaký etický kodex, který by měli lidé v kulturní společnosti dodržovat a v realitní činnosti to platí obzvlášť, protože makléř je něco jako náš advokát. Platíme si ho nejen pro jeho odborné znalosti, ale měli bychom mu i věřit. V realitách se pohybuji už přes deset let a dostala jsem se k nim vlastně díky tomu, že jsme prodávali dům a podvedla nás realitní kancelář. Řekla jsem si tenkrát, že se přeci reality musejí dát dělat i poctivě a vrhla se do toho po hlavě. Za tu dobu jsem poznala spoustu poctivých a férových makléřů, kteří jsou nastaveni „proklientsky“ a než by měl utrpět jejich klient nějakou újmu, raději tu zátěž vezmou na sebe.
Bohužel jsem se ale setkala i se zlatokopy, kteří by na realitním trhu neměli figurovat vůbec. Ono ale nejde o žádné nováčky, které zazáří a zmizí, jako nějaká Nova na nebi, ale jsou to i zástupci poměrně významných realitních kanceláří. Tito lidé spoléhají na jednu věc. Málokdo z běžné populace prodává nebo kupuje více než jednu nemovitost za život, nemohou tedy vědět, který makléř je tzv. jen obere a který mu skutečně pomůže. Když ho tento „makléř“ podvede, za čas jeho jméno většinou zapomene. Hodí ale všechny makléře do jednoho pytle, což mi je líto.
 
Nenapálí se asi jen podvodník anebo ten, kdo byl stokrát podveden a měl čas se z toho poučit. Což je hrozné.
 

Podvody v příkladech

Nechtěli jsme podepsat exkluzivní smlouvu, proto na nás RK vyzkoušela osvědčenou fintu:
„Máme klienta, tady mi to podepište.“ Ochotně jsme souhlasili, protože jsme doufali v rychlý prodej. Jenže kupní smlouva s vymyšleným klientem byla v nedohlednu, a když nebyla podepsána ani za 4 měsíce, prodala jsem si dům sama. Díky podpisu smlouvy jsem musela zaplatit sankci realitce, která nehnula ani prstem – 75 tisíc. Říká se tomu cena za blbost.                
Většina makléřů má dnes k dispozici tzv. monitoring soukromé inzerce a jde jen o dravost a drzost těch, kteří ji využívají. Jsou společnosti, které si platí telefonisty, kteří mají za úkol celý den vyvolávat na všechna čísla. Nejde jim o to za jakou cenu něco uloví, ale hlavně, že něco uloví.
Někdy je lituju, protože mnohé RK mají přímo v interních pravidlech, že každý makléř musí za týden nabrat tolik a tolik nových nemovitostí. Proto do telefonu slibují naprosté nesmysly, jen aby chudáka prodávajícího přesvědčili, že oni jsou ti praví, kdo jim tu jejich nemovitost prodá za naprosto úžasnou cenu a v bleskurychlém čase, protože mají databázi se stovkami klientů, kterí čekají právě na tuto nemovitost. Učí se tak tu horší stranku obchodní činnosti – lhát.
Jeden z takových makléřů mi např. volal a tvrdil mi, že na dům, který prodávám, mají v databázi 5 tisíc klientů a zcela určitě jej hned prodá. Když jsem mu řekla, že jsem taky makléř a že se spolupráci nebráním, odsekl mi, že se o provizi nehodlá dělit a ukončil hovor, protože pochopil, že lhal tomu nepravému.
 
Další fintou, jak získat důvěřivého klienta – byt, který je prodejný jen za 2 miliony navrhne RK cenu 2,5 mil. a tvrdí prodávajícímu, že na tuto cenu klienty rozhodně najdou. Tomu chudákovi se v očích zalesknou zlaťáky a smlouvu jim podepíše, i když se v té smlouvě současně píše, že podpisem této smlouvy souhlasí se snížením ceny. Takže pokud mu RK nabídne klienta, který nabízí 1 milion, pak to není v rozporu s podepsanou smlouvou.
Jakmile mají smlouvu v kapse, začne na prodávajícího působit jiný „zaručený odborník“, který mu vysvětlí, že díky té a té situaci ceny bytů momentálně klesly a pokud cenu nesníží, tak byt prostě neprodají.
 
Jiný realitní „génius“ chytá prodávající tak, že jim tvrdí, že je nejlevnější na trhu, protože od prodávajícího bere velmi nízkou provizi, např. 50 tisíc. Je to cena opravdu velmi slušná vzhledem k nákladům a investovanému času. Jenže už pomlčí o tom, že mu kupující zaplatí dalších 200 tisíc.
 
Další makléř-podnikavec odkupuje byty od lidí, kteří jsou v nouzi a potřebují rychle peníze a pak je dál prodávají. Dobrá, využil příležitosti. Jedna makléřka, takto prodávala jeden ze svých bytů s tak nevýhodnou smlouvou, že jsem z toho dostala málem infarkt. Kupující měl ve smlouvě jednu sankci za druhou a ona jako prodávající tam neměla ani jednu jedinou sankci. Skoro bych se nedivila, kdyby ten byt měla jen na inkasování sankcí za nedodržení podmínek. „Špatně jste se nadechli? Smůla! Dostanete 100 tisíc sankci a já odstupuji od smlouvy!“
Smutné na tom všem je to, že jen málokterý klient smlouvám rozumí a většinou jsou ochotni takové smlouvy podepsat, aniž by se poradili.
 
Volala mi jedna zoufalá paní. Prodávala byt a jedna RK jí dala podepsat výhradní smlouvu, aniž nechápala co to znamená. Řekli jí, že je to jen souhlas s tím, že oni byt budou nabízet. Byt měl v tu dobu cenu asi 1,8 mil a s touto cenou paní i počítala. Jenže smlouva tuto sumu neobsahovala. Smlouvu měla sjednánu na 1/2 roku s automatickým prodloužením. Krátce po podpisu měla ona paní autohavárii, díky čemuž ležela dlouho v nemocnici. Chtěla tedy prodej odložit, až jí bude lépe. Protože se dlouho nikdo neozýval a na prohlídky nikdo nechodil, tak na smlouvu zapomněla. Asi po roce se najednou RK ozvala, že mají klienta, který byt koupí za 1,2 mil. a že je podle smlouvy povinna byt za tuto cenu prodat. Jednak tu cenu paní nechtěla akceptovat a jednak se rozhodla byt prodat své neteři za 1,7 mil. a jak řekla, tak učinila. Jenže to se nelíbilo dané společnosti a chtěli po ní 130 tisíc za nedodržení smlouvy.
Ale abyste si nemysleli, že tito filutové vítězí jen nad klienty a se svými kolegy jednají v rukavičkách, protože vědí, že tady ta anonymita až tak nefunguje. Makléři si o nepoctivých praktikách těchto nepoctivců  podávají celkem pravidelné informace. Podívejte se na několik příběhů ze života mých kolegů…
 
Účastnila jsem se mítinku jedné z největších realitních společností, kde bylo asi 200 makléřů z celé republiky. Večírek moderovali pan Suchánek a Genzer. Když večer vrcholil, byli vyhodnocováni nejúspěšnější makléři a pan Genzer se zeptal ředitele společnosti, jestli by i oni mohli dělat makléře. Odpověď byla tak nehorázná, že mi až vyschlo mi v hrdle: “Dýcháte?! Tak můžete!“. Neboli – makléře může dělat každý debil, stačí, když dýchá.
—
Má klentka hledala dům. Protože měli různá omezení vč. invalidního vozíku, nebylo hledání snadné. Nicméně se nám vhodný dům povedlo za nějaký čas najít u jedné realitní kanceláře. Dohodla jsem se s oním makléřem na spolupráci (pro neznalé – jde o spolupráci, kdy se jeden makléř stará o zájmy kupujícího a druhý makléř o zájmy prodávajícího a provize se dělí napůl). Majitele jsme znaly z jiných zdrojů, ale podepsal exkluzivitu a tak jsme musely čekat až co ona RK, která měla klienta taky. Jejich klient zjistil, že nedostane úvěr, protože tam měli nezkolaudovanou přístavek, a chtěl od smlouvy odstoupit. Tato realitka mu ale odmítla vrátit provizi a spor se táhl přes advokáty. Stále jsme s klientkou čekaly, až to ona nevydržela a zavolala makléři, kdy už bude možné dům koupit. Makléř se k tomu postavil „čelem“, prohlásil, že třeba hned zítra, odmítl ji poslat rezervační smlouvu předem, trval na podpisu přímo v přímo v kanceláři a já prý nemusím ani chodit, protože už má na klientku kontakt.
—
Pracoval jsem chvíli pro realitní kancelář, která nabere makléře a každý dostane přidělenu nějakou oblast města. Potom si vytipují nabízené byty od jiných RK a musí chodit po dané ulici tak dlouho, až od kolemjdoucích zjistí, kde se nabízený byt nachází. Potom zazvoní na zvonek a snaží se, aby prodávající podepsal smlouvu i s nimi. A protože ten mnohdy ani netuší, že by to neměl dělat, tak jim to podepíše. Takže nejenže „okrade“ kolegu, ale podvede i klienta, který zaplatí sankci za nedodržení smlouvy.
—
Je obvyklé, že se při spolupráci skládá celá provize jen u jedné realitní kanceláře a tak jsme tak učinili i v jednom z mých případů. Celý prodej byl komplikovaný a zdlouhavý, jednání mého realitního kolegy bylo prapodivné, musela jsem to skoro celé „udělat“ sama, a tak jsem se už těšila, až to skončí. Případ jsme zdárně dovedli do konce a já poslala fakturu kolegovi. Ten ale  hulákal, že mi nic nezaplatí, už mu je všechno jedno, že má stejně na krku samé exekuce a málem mě fyzicky napadl, co jsem si vůbec dovolila něco po něm chtít.
—
Šla jsem do spolupráce s jednou větší RK, a protože jsem s nimi už v minulosti spolupracovala, neměla jsem problém s tím, že se provize skládala v této kanceláři. Když jsme ale celý případ ukončili, prohlásili, že mi nic nedají a až po dlouhém jednání se uvolili mi dát alespoň 10 tisíc. Vůbec jim nedošlo, že nebýt mě a mého klienta, tak byt budou prodávat mnohem delší dobu a že rychlý prodej je v zájmu i prodávajícího! Byla jsem tak uražena jejich jednáním, že jsem se nezmohla na sebemenší reakci. Jedno ale vím jistě. S těmito lidmi už NIKDY spolupracovat nebudu a svému klientovi raději nabídnu něco jiného.
—
Jedna z mých největších omylů byla spolupráce s developerskou společností. Měla jsem klienta, kterému jsem se věnovala přes rok, při prodeji pozemku a posléze mu hledala vhodný byt, čili jsem měla jeho plnou důvěru. Viděli jsme několik bytů a on dal na mé rady a koupil byt od developera, který souhlasil se spoluprací. A jak si myslíte, že to dopadlo? Jednatel společnosti prohlásil, že odměna 5 tisíc je více než adekvátní, přestože jsem klienta provedla celým případem až do konce a opravovala jejich chyby ve smlouvách…
—
Takže dámy a pánové,  pokud jste se v tom poznali, zamyslete se nad svým jednáním, protože jak se říká „Boží mlýny sice melou pomalu, ale postupně dojde na každého“…