důmBylo jednou jedno malé vesnické stavení, ve kterém žil děda s babičkou. Na jejich zahrádce rostla spousta zeleniny, ale nejvíce se pyšnili svou mohutnou řepou. Každé ráno k ní chodili, zalévali ji a okopávali.

Jednoho krásného podzimního dne si řekli, že je čas řepu vytáhnout. Děda chytil řepu za listy. Táhnul, táhnul, ale řepu nevytáhnul. Zavolal tedy na pomoc babičku. Babička chytla dědu, děda chytil řepu. Táhli, táhli, ale řepu nevytáhli.

I zavolali na pomoc vnučku Aničku. Anička chytla babičku, babička chytla dědu. Táhli, táhli, ale řepu nevytáhli.

Uviděl je pejsek Alík.

Když to viděla kočka Micka, myslela si, e jde o nějakou hru. Micka chytla Alíka za ocas, Alík chytil Aničku za sukni, Anička chytila babičku, babička dědu, děda řepu a opět táhli. Táhli, táhli, ale řepu nevytáhli.

Nakonec přiběhla malá myška. Všichni se na ni udiveně podívali, ale myška se s odhodláním zakousla do Micky. Micka za Alíka, Alík za Aničku, Anička za babičku, babička za dědu a děda za řepu. Tentokrát se řepa konečně pohnula a opravdu řepu vytáhli! Všichni padli na zem, ale smáli se radostí, protože se jim to společnými silami povedlo. Každý z nich přiložil ruku k dílu.

Děda s babičkou byli vděční svým přátelům z dvorku, a tak uspořádali velkou hostinu, kde si všichni pochutnávali na salátu z obrovských řepy.