Anorexie je vážná porucha příjmu potravy. Předpokládá se, že jde o jednu z nejčastěji smrtících duševních nemocí. Trpí jí stále více  lidí, a  věk  postižených touto poruchou se neustále snižuje. Čím později je stanovena diagnóza, tím je léčba složitější, a proto je dobré se soustředit už na příznaky tohoto syndromu.
Jde o soubor ukazatelů, které mohou naznačovat, že je zde případné riziko vzniku plnohodnotné poruchy. Tyto ukazatele zasahují do všech oblastí života: jak kognitivních, behaviorálních, tak i emocionálních. Informuje o nesprávném pohledu na stravování a potřebám organismu.
Predispozice tohoto syndromu, ještě neznamená, že jde přímo o anorexii. Jde prostě o rizikový faktor a projevuje se ve formě anorektického chování.
 
Anorektické chování můžeme označit takové chování, které svědčí o špatném přístupu k potravě a  vlastnímu tělu. Příznaky jsou následující:

    • Zvýšený zájem o potraviny a jejich nutriční hodnoty
    • Nadměrný zájem o vážení, nebo jinou metodu kontroly váhy (měření cm)
    • Posílení pravidelné fyzické aktivity
    • Velká ovlivnitelnost reklamou – zájem o mediální kampaně
    • Nadměrné zaměření na vzhled a tělo
    • Časté porovnávání se s ostatními a podceňovat vlastní atraktivity
    • Psychická labilita související s postojem k vlastnímu tělu a stravování
    • Tendence regulace hmotnosti
    • Emoční propady spojené se snahou regulace hmotnosti
    • Perfekcionismus – rivalita, zvýšená potřeba se s někým neustále porovnávat nebo s ním soutěžit


Všechno tyto chování může naznačovat, že jde o predispozici k rozvoji plnohodnotné anorexie. Samozřejmě, že jen jediný signál není směrodatný. Musíte si současně uvědomit, že všechny tyto příznaky se mohou příležitostně střídat, např. v situacích depresivní nálady nebo stresu. Pokud ale jde o kombinaci několika faktorů pak to již signalizuje pomalý nástup anorektického syndromu. Predispozice pro anorexii se od anorexie liší tím, že anorektických chování je méně závažné než anorexie, probíhá s menšími komplikacemi, ale vyskytuje se častěji.
Studiem anorektického chování, můžeme lépe porozumět tomu, proč se anorexie vyvine jen u některých lidí  plnohodnotné anorexii v reakci na intrapsychické a mezilidské problémy a proč jen někteří lidé jsou tak náchylné k vlivu masové kultury.
Předpokládá se, že výskyt dispozice k anorektickému chování je spojena s vazbou na nepříznivé rodinné faktory, psychologické a socio-kulturních vyskytujících se během dětství, což se pak probouzí v nepříznivých podmínkách. Tyto stresové zážitky neposkytuji dostatek vhodných metod jak se vypořádat se stresem a z toho se generuje tendence řešit problémy a napětí špatným přístupem ke stravování na našemu tělu. V tomto smyslu je anorektické chování i anorexie jistým způsobem zvládání stresu. Samozřejmě to může být spojeni i s nízkým sebevědomím, perfekcionismem a potřebou vítězit. Úzkost, která vznikla díky abnormálním situacím ve výchově, mohou rovněž zvýšit důraz na vlastní tělo a snahu tlumit obavy nutkavým sebezdokonalováním.
 

Proč zkoumat tuto poruchu?

Možná se divíte, proč zkoumat další poruchu stravování, jako je syndrom anorektického chování, když už máme tolik definovaných poruch příjmu potravy. Diagnóza je však potřebná. Pozorováním anorektického chování umožní rychlejší reakci na problém. V této fázi jsou preventivní opatření (např. Metoda výuky zvládání stresu) nebo léčba mnohem účinnější než u plnohodnotné anorexie.

Zdroj: http://diety.wp.pl/