V jedné vesnici na kraji lesa žil starý moudrý kocour jménem Macek. Byl hodný a pracovitý, ale občas mu bylo smutno. Žil už dlouho sám a neměl si s kým povídat.
Pokaždé když pracoval na zahradě, vařil nebo uklízel, tak si přál, aby měl někoho, s kým by si mohl povídat o tom, co se jim společně povedlo. Hlavně večery bývaly dlouhé a smutné. Macek sedával u okna, díval se na měsíc a přál si mít kamaráda.
Jednoho chladného a deštivého dne se Macek vydal do obchodu na nákup. Byl podzim a venku bylo nevlídno. Pršelo, foukal studený vítr a na nebi se povalovaly těžké šedé mraky. Macek se přikrčil pod deštníkem a spěchal domů, když najednou zaslechl slabé mňoukání.
Ohlédl se a v blátě u cesty našel malé zablácené koťátko. Bylo celé promočené, třáslo se zimou a v očička mělo uplakaná. Koťátko se krčilo u kraje cesty, jako by hledalo útočiště, ale nikdo si ho nevšímal.
Macek koťátko opatrně zvedl a vzal ho domů. Tam ho vykoupal, osušil, nakrmil a dal ho pod peřinu, aby se zahřálo.
Koťátko se jmenovalo Mourek a Mackovi prozradilo mu, že ho na déšť vyhodily zlé děti, protože se o něj už nechtěly starat.
Macek slíbil Mourkovi, že se o něj postará a naučí ho, jak být hodným kocourkem. Od té chvíle nebyli Macek ani Mourek už nikdy osamělí, protože měli vedle sebe věrného kamaráda.
Macek koťátko opatrně zvedl a vzal ho domů. Tam ho vykoupal, osušil, nakrmil a dal ho do postele, aby se zahřálo.
Koťátko se jmenovalo Mourek a Mackovi prozradilo mu, že ho na déšť vyhodily zlé děti, protože se o něj už nechtěly starat.
Macek proto slíbil Mourkovi, že on se o něj postará a naučí ho spoustu věcí.
Mourek měl Macka moc rád a dělal všechno proto, aby mu jeho péči oplatil a udělal mu radost. Pomáhal Mackovi s domácími pracemi, společně uklízeli, vařili a potom si hráli, až celý dům zněl jejich smíchem. Mourek s Mackem se stali nerozlučnou dvojicí, která se podporovala ve všem, co dělala.
Jednoho večera, když seděli společně u krbu, Mourek se podíval na Macka a zeptal se: „Macku, proč sis mě vzal k sobě? Vždyť jsem jen malé kotě?“
Macek se usmál a pohladil Mourka po hlavě. „Víš, Mourku,“ i když jsi malý a někdy neposedný, cítil jsem, že máš dobré srdce a že mě prostě potřebuješ. Já jsem byl taky osamělý a potřeboval jsem někoho, s kým bych mohl sdílet radost z maličkostí, jako je třeba společné jídlo nebo procházka. Díky tobě je život hned veselejší.“
A tak od té doby nebyli Macek ani Mourek už nikdy osamělí, protože měli skvělého kamaráda.
Jednoho večera, když seděli společně u krbu, Mourek se podíval na Macka a zeptal se: „Macku, proč sis mě vzal k sobě? Vždyť jsem jen malé kotě?“
Macek se usmál a pohladil Mourka po hlavě. „Víš, Mourku,“ i když jsi malý a někdy neposedný, cítil jsem, že máš dobré srdce a že mě prostě potřebuješ. Já jsem byl taky osamělý a potřeboval jsem někoho, s kým bych mohl sdílet radost z maličkostí, jako je třeba společné jídlo nebo procházka. Díky tobě je život hned veselejší.“
A tak od té doby nebyli Macek ani Mourek už nikdy osamělí a stali se nerozlučnými kamarády.
Napsat komentář