Dýmějový mor (černá smrt) přišel do Evropy z Asie v roce 1347 a během dvou let byla nakažena téměř celá Evropa. Poté se v různých vlnách šířil Evropou až do roku 1721, kdy se zde objevil naposledy.

První vlně podlehla 1/3 obyvatel Evropy. Celkově zemřelo na následky moru několik milionů lidí. Nejzranitelnější byla města, kde se pohybovalo mnoho lidí a hygiena nebyla na moc vysoké úrovni. Umíralo až 90 % nakažených, města byla zpustla a některé vesnice zůstaly opuštěné úplně.

Nakažení dostali vysokou teplotu spojenou s třesavkou a měli bolesti kloubů. Otekli pod pažemi a ve slabinách a zčernaly jim končetiny. Infekce se šířila do mízních uzlin a objevily se nekrózy. Oběti moru umíraly poměrně rychle ale ve velkých bolestech. Strach z nemoci byl tak velký, že lidé opouštěli jeden druhého, aby se nenakazili.

Mrtví zůstávali ležet tam kde padli, protože je nikdo z příbuzných nechtěl pohřbívat. Byly vykopány hluboké jámy, do kterých byli vhazovali po stovkách. Když byly plné, vykopaly se jámy nové.

 

Přeživší byli díky prožitým hrůzám úplně otupělí a bez jakéhokoli citu.

Při hledání viníka byli za šiřitele dýmějového moru označeni malomocní. A protože povědomí o této nemoci byla malá, byli tam zahrnuti i ti, kteří měli lupénku či trudovitost. Byli označeni viditelným znamením a vyhnáni na okraj společnosti, protože nečistá kůže znamená i nečistou duši. Agresivita ve společnosti stoupla a v některých oblastech přerostla až v zabíjení těchto postižených.

Nejhůře na tom byli Židé, protože lidé uvěřili, že otrávili studny. Upalovali je, vraždili a vyháněli do ghett. Jedinou činnost kterou mohli provozovat bylo půjčování peněz, což bylo v té době chápáno jako podřadná práce.

 

Léčba dýmějového moru

Infekci přenášejí blechy, které se nakazily na nakažených hlodavcích. Mezi lidmi se mor přenáší kapénkovou infekcí při kašli.

Dnes se mor léčí širokospektrálními antibiotiky. Existuje i očkovací látka, ta se dnes díky malému výskytu nepoužívá.