Muchomůrka červená (Amanita muscaria)

Hlavní nezaměnitelné znaky 

  • Klobouk 8–20 cm, oranžově až nachově červený, obvykle posetý bílými bradavičnatými vločkami (mohou i chybět).
  • Široký, převislý, rýhovaný prsten.
  • Třeň bílý, válcovitý, dole výrazně hlízovitě rozšířený, obalený bradavičnatou pochvou.
  • Lupeny bílé, husté, u třeně volné.
  • Dužnina bílá, pod pokožkou někdy slabě nažloutlá.

Význam v kuchyni

Muchomůrka červená je jedovatá a psychotropní houba. Obsahuje muscimol a kyselinu ibotenovou, které způsobují svalové záškuby, poruchy vědomí, halucinace a silné zvracení. Účinky nastupují během 30 minut až 2 hodin po požití. U citlivých jedinců může dojít k ohrožení života – smrt je vzácná, ale může nastat selháním dýchání nebo srdce.

muchomůrka červená

…

Další varianty této houby

Výskyt, stanoviště, rozšíření

Běžná v jehličnatých i smíšených lesích, zvláště se smrkem a břízou (mykorhiza). Od července do listopadu po celé Evropě včetně ČR; roste jednotlivě i ve skupinách.

Další jména

Mušnice, muchomůrka obyčejná; slovensky muchotrávka červená; anglicky Fly agaric.

Možná záměna (S JEDLÝMI DRUHY)

  • Muchomůrka císařská (Amanita caesarea) – jedlá, vzácná: klobouk oranžový bez bradaviček, lupeny a prsten žluté, třeň žlutý, pochva bílá až nažloutlá.
  • Muchomůrka růžovka / masák (Amanita rubescens) – jedlá po důkladné tepelné úpravě: klobouk hnědavý, šupinky šedavé, dužnina na řezu růžoví, žluté prvky chybí; prsten není rýhovaný.
    (Záměny s jinými jedovatými muchomůrkami – např. tygrovanou či královskou – jsou časté, ale nejsou „S JEDLÝMI“. Upozornění: u rodu Amanita je vždy nutná maximální opatrnost.)

Máte-li zájem, zde si můžete zadat jméno hledané houby a najít  naleziště , kde u nás roste. Pokud vás zajímá – Seznam ohrožených hub 

POPIS

Klobouk: 8–20 cm; v mládí polokulovitý, později rozprostřený až mírně miskovitý. Červený až oranžově červený, s bílými až krémovými bradavičkami (zbytky plachetky), které se mohou smýt deštěm. Okraj prstencovitě rýhovaný.

Lupeny: Bílé, husté, volné (nepřirůstají na třeň).

Třeň: 8–20 cm, bílý, válcovitý, na bázi výrazná vejčitá hlíza se zbytky bradavičnaté pochvy. Prsten široký, převislý, rýhovaný.

Dužnina: Bílá, pod pokožkou klobouku místy nažloutlá; barvu na řezu výrazně nemění.

Chuť a vůně: Vůně nevýrazná až slabě zemitá; chuť se nezkouší.

Růst a životnost plodnice

  • Doba růstu: přibližně 5–10 dní do plné velikosti.
  • Životnost plodnice: asi 7–14 dní; starší plodnice blednou a rozkládají se.
  • Sezóna výskytu: červenec – listopad (nejvíc srpen–říjen).
  • Trvanlivost v přírodě: za sucha vydrží déle; za vlhka rychle plesniví a rozměknou.

Uchovávání

Jde o jedovatý druh. Kulinářsky se nedoporučuje sbírat ani zpracovávat.

Druhy rodu Amanita

  • Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) –  jedovatá
  • Muchomůrka jarní (Amanita verna) –  jedovatá
  • Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) –  jedovatá
  • Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) – jedovatá
  • Muchomůrka královská (Amanita regalis) – jedovatá
  • Muchomůrka červená (Amanita muscaria) – jedovatá, 
  • Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) – jedlá 
  • Muchomůrka šedivka (Amanita spissa / excelsa) – nejedlá
  • Muchomůrka plavá (Amanita fulva) – jedlá, 
  • Muchomůrka císařská (Amanita caesarea) – jedlá, 
  • Muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii) – jedlá

Houby z tohoto rodu:

Nechejte se inspirovat pokrmy z jedlých hub: